Page 42 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 11/2024
P. 42
PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 5
BÁSEŇ MĚSÍCE SLOUPEK
Dé mi ten klobók Jak jsem se
nepotkal
Tomáš Přidal
Z bujaré veselice Pořád se jí před obličejem
se domů vracela dvě zjevovala ta mrtvolně bílá tvář. s Errolem
rozesmátá děvčata. Bylo nebylo, dáv-
„Ten dědek si koupí novej,“ no tomu, skoro
Šly domů pěšky, odbyla ji Jarmila. třicet let. Tenkrát
bylo krátce po půlnoci; jsem si myslel, že
měsíc krásně svítil na cestu. Když dorazily domů, jediné království,
ve kterém chci žít
šly se umýt pod venkovní sprchu, a pracovat, je
Rozhodly se, že si cestu poté ulehly ke spánku; království lite-
zkrátí přes hřbitov, Marie ještě předtím poklekla před ratury. Tištěné
jelikož kdyby ho musely obrazem Krista a pomodlila umělecké slovo
mě fascinovalo
obcházet, zašly by kus cesty. se za Jarmilino odpuštění. natolik, že jsem se musel o své nadšení
dělit se studenty nejprve pedagogické,
Jarmila, která měla trochu více popito Po hodině se poté filosofické fakulty. Spisovatelé byli
než Marie, se smála jako bláznivá. ozvalo bouchání na okenici, – a někteří dodnes jsou – v mých očích
ikony. A nejen mrtví klasici, ale i dámy
dívky sebou trhly. i pánové, které jsem měl tu čest i štěstí
„Vzbudíš i mrtvé,“ potkávat, mluvit či psát si s nimi. Často
napomenula ji káravým hlasem Marie, „Jarmilo! jsem je zval na olomouckou alma ma-
když procházely hřbitovní bránou, Cos mi vzala to mi dé, ter, aby promlouvali ke svým čtenářům,
stydící se za Jarmilinu rozpustilost. chcu své klobók jediné!“ aby s nimi diskutovali. A když byli zda-
leka, poznávali i týneckou bytovku na
Boční ulici. Namátkou. Michal Viewegh,
Ta jen mávla rukou ozval se hrobový hlas z černé tmy. tenkrát začínající velký talent české
a utíkala mezi hroby, Do Jarmily jako když v tu ránu udeří… prózy, Jan Křesadlo, psycholog a neza-
řaditelná persona pendlující mezi vý-
mlčící tváře zesnulých chodoanglickým Colchesterem a Pra-
se mračily nad jejím „Jarmilo!! hou, Daniela Hodrová, literární vědkyně
neokázalým počínáním. Cos mi vzala to mi dé, a experimentující prozaička, Miloš Ur-
chcu své klobók jediné!“ ban, autor Hastrmana a řady dalších in-
Marie se otřásla. teligentních příběhů, Vladimír Macura,
nejvyšší šéf Ústavu pro českou litera-
„Panebože a andělé na nebesích!“ hrobový hlas trpělivě vyčkával. turu, sémiotik i prozaik, Martin Pluhá-
pokřižovala se, ček, nakladatel a romanopisec ad.
to zase bude ve vesnici pozdvižení, Marie dostala strach Jedno velké přání mi však zůstalo ne-
jak její opilá kamarádka a skoro úpěnlivě splněno. Chtěl jsem si popovídat s Erro-
lem a jeho paní Zdenou Salivarovou.
„řádila“ na hřbitově. promluvila k Jarmile: Že nevíte, komu se říkalo a říká Errol?
No přece Josefu Škvoreckému, skvělé-
Jarmila se opírala o protější bránu, „Jarmilo, vrať ho zpátky! mu autorovi Zbabělců, Lvíčete, Miráklu,
kterou se z „místa posledního odpočinku“ Nechceš mít přece problémy!“ Inženýra lidských duší, Tankového pra-
poru a mnoha dalších knižních hitů.
vycházelo - dusila v sobě hlasitý smích. Svou objemnou knihou (a to teprve vy-
Vypadalo, že má slzy na krajíčku, šel první díl nazvaný Errol. Josefa Škvo-
Marie přítelkyni dohnala byla bledá jako stěna. reckého život první, 1924–1969!) ho
a v duchu se omlouvala v těchto dnech připomíná Michal Při-
těm chudákům, kteří se jistě Mrazilo ji po celém těle; báň.
Byl rok 1996, naši fotbalisté tenkrát
obraceli v rakvích. zcela jistě to nebylo nedostatkem tepla. zaperlili na anglickém EURU a my byli
s mistrem Škvoreckým domluveni na
Jarmila si Jarmila rozžala svíčku jarní session v aule olomouckého „paj-
za hřbitovní zdí všimla a posvítila do okna, dáku“. Osud našemu setkání však ne-
přál. Tenkrát jsem ještě hrál za týnecké
černého klobouku, a ač nevěděla nikoho ovšem nespatřila. Kohúty malou kopanou, a to tak ši-
komu patří, kovně, že jsem si zlomil ruku v zápěstí.
vztáhla po něm ruku. Pohnulo se v ní svědomí, A místo povídání s Errolem jsem na-
slouchal v nemocničním pokoji vyprá-
vzala zcizený klobouk a zatáhla za kličku, vění jednoho chlapíka z nějaké hanácké
„Jarmilo!“ okřikla ji přísně Marie. okenice sebou třískla ve větru; obce o tom, jak se pořezal motorovou
Ze zdi se vynořila ze tmy se vynořil mrtvolný obličej pilou, jak pro něho přiletěl vrtulník, jak
hlava starého mračícího se muže. a starý ohavný pařát. celý omámený mával svým spoluob-
čanům z okénka, když se stroj vznesl
a odnášel ho do olomoucké fakultky.
„Utíkej, díky staříku!“ Dívka se na nic nezmohla, Musím popravdě říct, že byl úžasný vy-
pobídla Jarmila Marii, zaječela - upustila klobouk; pravěč, protože náš pokoj do hluboké
ta na nic nečekala, nebožtíkova ruka ji vtáhla do tmy. noci řičel chlapským smíchem, až na
utíkaly jako o život; nás několikrát vletěla spanilá sestřička
krví podlité oči starce Jarmila úpěla jenom chvíli, a opakovaně nás vyzývala k noční dis-
ciplíně…
se zúžily ve zlobné grimase. poté jako když utne, Legendární Errol mi popřál do telefonu
Marie vyběhla do vánice, brzké uzdravení a zase mi uletěl do
Jarmila se pořád smála, která se v ten okamžik přihnala… Toronta. A už nikdy jsme se neměli pot-
Marie byla ustaraná a posmutnělá. kat. Asi to tak mělo být. Mám však
v domácí knihovně všechny jeho dů-
…a poklekla před zohaveným ležité knížky, takže si můžeme povídat,
„Jarmilo, ten klobouk bys měla vrátit,“ a zakrváceným tělem kdykoliv se nám oběma zachce. Díky za
doléhala na kamarádku. Jarmily, kterou stihla smrt to, pane Errole alias Danny Smiřický!
za její opovážlivé chování. Petr Hanuška
„Nemám z toho dobrý pocit.“
Věnuji památce Karla Jaromíra Erbena
