Page 40 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 11/2024

tři
a
Loly

paní

přítelkyně

závistivé

čtyři Poněvadž se dostavil také kostelník, který začal zdobit stolek, dále Ludvova domov- fotografové profesionálové s odřenými Leicami, bylo kolem holčičky stále živěji, Ludva na něj namířil fotoaparát s energií, které chyběl pouze výkřik: Ruce vzhůru! Velebný pán se na něho směle usmál, neboť s novými otci měl dosti zkušenosti. Kmotra Anna se ujala holčičky a jelikož byla nejen svobodná, ale i bezdětná, musely ji babičky dát návod, jak miminko držet. Strejčka Krňocha zatlačily k oknu

dcerami,

odrůstajícími takže velebný pán se tam skoro nevešel. odpověděl Ludva s okem v hledáčku. Ludva obával, aby si vůbec něco z toho pamatovala.
Čtení na pokračování - Eduard Fiker - Dětská rapsodie - 14. díl

třemi „Jakpak se bude jmenovat?”

s jako labuť. „Lácová,”
nice

činy poznamenané plenky, aby je doma vyprala. Zato druhá babička loupala očima
pleť. Tu bylo z hrůzy, ale Ludva se k tomu nepřiznal, sestřička se vrátila ještě jednou
přísný pohled a začala Ivanku zbavovat křticí nádhery. Ivanka dostala kromě jména
Detektivové se potom krátkým, ale vševidoucím pohledem přesvědčili, že Gioglio
na knížce a dvaatřicet růžových kabátků. S těmi, které měli doma už předtím, bylo
Ludva se něžně rozloučil se svou manželkou, která si všimla, že má podivně studenou
a pobrala náruč květin, které hosté mamince přinesli. Nebyla mezi nimi ani travička
možno podle Ludvova odhadu vyzbrojit celý pluk holčiček. Ani dvě z těchto růžových
a přívěsku něžné náušničky, čtyřicet chřestítek nejrůznějších forem a hlasů, tisícovku
to domů. Pak vešla sestřička n holčičku mamince nemilosrdně vzala. Zároveň vyzvala
barev nebyly ovšem stejné. Ludva naházel všecko do kufru, maje povinnost dopravit
Popadl kufr a vystrkal před sebou obě babičky, z nichž ona šicí nesla ranec plenek.
podklesla kolena. Ukázalo se, že ženy jsou statečnější než muži. Babička zvedla hůl,
Najednou se dveře bytu otevřely samy, čímž se rodina značně polekala. Pod Ludvou
Úlek se ještě vystupňoval, když se mezi dveřmi objevila cizí, sehnutá babka s šátkem
aby zloděje natřela, šicí babička vytáhla odvážné z blůzy jehlu a postavila se s ní do
„Sedněte si,” ukázal na schody. „zajedu si do sanatoria, ty zatracené klíče tam jistě
„To je mi podivné,” vzpomínal vztekle, „vždyť jsem sám zamykal. Nemáš je, mami? Vy
Naskládal to do taxametru a jeli domů. Tak se dostali šťastně až ke dveřím Ludvova
Šicí babička sbírala chřestítka a házela je zpátky do kufru. Druhá babička, méně
Vzal rozum do hrsti a napadlo ho, že mu klíče hapaly do kufru, když se nad tím
Pan Láce vyšel. Měl obhroublý výraz. Jakmile slyšel o vepřových ocáskách, pochopil,
rozruch, pekl prý si doma vepřové ocásky a trošku to chytilo. Ne, ne, nic se nestalo,
vody a kolik ocásků se zachránilo. Pak pozval pány drze dovnitř. Zdráhali se, že prý
že se strejčkovi podařilo zdrhnout. Dotázal se, je-li v bytě toho pana Krňocha hodně
a patrně jen kvůli šestinedělce Ludvu na místě přísně nepotahovala. Ivanka měla
ní Lolou. Kmotřička s brkem věnovala holčičce zlatý přívěsek, přičemž jí bylo znát na
očích i na úsměvu, kolik peněz jí to stálo. Babička s holí konečně odvrátila od Ludvy
Ukázalo se ovšem, že pan Gioglio Krňoch ani nikdo jiný jemu podobný v pokoji paní
skladištěm shýbal. V pramizerné náladě kufr otevřel a vyházel z něho všecko na dlaž-
Krňoch opravdu v místnosti není, poděkovali a šli. Nepronesli ani slůvka výčitky. Ne-
Zdržel se s babičkami ještě chvíli. Šicí babička neříkala nic, jen přičinlivé sbírala Ivan-
Krstní hosté se postupně vytráceli, polaskavše se s větší nebo menší upřímností s pa-
bytu, dále však ne. Ludva, hrabaje se ve všech kapsách, shledal, že nemá klíče.
oheň byl uhašen v zárodku, jenom byt je otevřen. Aby se mu nic neztratilo.
jsou cizí. Ludva jim vysvětlil, že to nevadl, kojit se bude až za hodinu.
měli v očích ani nejslabší hrozbičku, a přece se Ludva opět zachvěl.
pootevřená očička a mlaskala jako šváb. Máma se v ní zhlížela.
„Čert ví,” odvětil Ludva celkem pravdivě, „nepředstavili se mi.”
Loly není. Aby prý tedy laskavě vyšel pan Láce.
- 56 -
„Kdo to byl?” řekla paní Lola. zbylou partu, aby už šla, že tady musí být klid. od Ludvy, neboť Ludva na květinový dar zapomněl. taky ne?” dice. Klíče nenašel. Asi je tedy někde ztratil. pružná, shrnovala růžové prádélko na hromadu holí. Ludva se otočil, zakopnuv o rance pozlacených plenek. jsou.” střehu. na hlavě a s tvářemi jako míšeňská jablka.