Page 41 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 11/2024

toho,
zmizet.
Gioglio
„Spinká,”
„Co dělá?”
aby
Krňoch
ublížili
a usedl na okraj lůžka.
tedy,
nepřekonatelný odpor.
přinejmenším nehorázností.
zašeptala pant Lola.
šestinedělce
seběhnuv
o

patro
nějakým
řekl tiše Ludva a byl trochu bledý.
- 54 -
níž,
delikventa strkat, jako by on sám pokřtěn ani nebyl.
rozčilením.
vstoupil
A
bez
už
za

rozpaků
Nemluvili spolu, nikam si neukazovali a dívali se klidně jako dva hrobníci.
rohem
když podlezl lůžko, zatahal Ludvu za nohavici a od podlahy k němu vzhlédl.
do
začnou
již vyhozeným a k nepřehlednému množství těch, kteří teprve vyhozeni budou, a je-
Gioglio Krňoch, obeznámen s delikátností policejních orgánů, dovedl si živě před-
devatery hory, a proto mu úplně stačil letmý pohled na dva muže, které viděl pře-
z leknutí zezadu vyfotografovat. Nechal snímkaření, poněvadž měl kmotru s holčič-
budou na svou nabídkou odmrštěni, čímž se důstojně přiřadí k pětadvaceti agentům
vážené slečny Lácové, že by ji rádi při té příležitosti pojistili na život. Samozřejmě
stavit, jak vlídně se ti dva nenápadní poptávají dole vrátného, kde že jsou křtiny
jich nenápadnost je tedy zaručena. Ó, té mazanosti! Gioglio Krňoch se v tom vyznal,
sám vystupoval za své prezenční služby jako pojišťovací agent více než dvěstěkrát.
Pražská policie proti němu sice na žádost policie brněnské ochotně vystoupila, ale
v činné službě. Míval prospěšnou zásadu, že lump je lump, nyní však cítil proti ní
váhá způsobit i nejmenší nepříjemnost panu spisovateli Ludvíku Lácemu, dokud to
ani nejsilnější nutnost od obřadu se vzdálil. Ale důvod byl asi jiný. Gioglio Krňoch,
Gioglio Krňoch zpozoroval nebezpečí. Rozeznal civilního policistu spolehlivě přes
s holí ťukla strejčka Krňocha lehce kovovým hrotem hole do hlavy, neboť neuznávala
Obřad byl právě uprostřed, když účastníci znamenali při podlaze jakýsi pohyb. Byl to
Gioglio Krňoch, podlézající zástup po všech čtyřech směrem ke dveřím. Poplach
cházet z protějšího chodníku k sanatoriu. Bylo na nich podezřelé všecko, nevyjímajíc
sestoupil o patro níž. Kdyby ho byl v té chvíli viděl pan rada Ftáček, byl by se dokonale
přesvědčil, že stařecká vetchost Gioglia Krňocha jako důvod k penzionování byla
brko kmotřičky Anny nezachvělo. Proklouzl na chodbu a tiše a pružně jako kočka
ani jejich občanské obleky. Byli příliš lhostejni. Příliš dbali toho, aby nespěchali.
Gioglio Krňoch se u východu z pokoje vztyčil a otevřel dveře tak opatrně, aby se ani
bezohledně. Naprosto se nemohli odvážit vtrhnout doprostřed křestního obřadu.
bude dít. Nespěchali, poněvadž svou práci nedělali na akord. Zvolili pro zatčení
do
Gioglia Krňocha neutrální půdu, to jest sanatorium. Ale ani zde nechtěli vystupovat
vyptávali domovníka, zůstávali však diskrétní a neviditelní. Bystře si vypočítali, co se
Do Ludvova bytu se tedy detektivové až dotud neodvážili. Kroužili jen okolo. Snad se
místnosti,
Nyní, dík svým dlouholetým zkušenostem, uměl si Gioglio Krňoch dosti přesně
řeknou přátelsky své oběti, že by měli přání s ní důvěrné promluvit. Vystříhají se
Zastanou přede dveřmi a budou čekat, až účastníci začnou z pokoje vycházet. Pak
odhadnout, kdy se ti dva dostanou před pokoj paní Loly. A ovšem byl nejvyšší čas jim
s umývadlem, s policí naplněnou roztodivnými skleničkami a s nízkou skříní, na níž
označené nápisem „Vstup co nejpřísněji zakázán“. Byla to čistá a bělostná místnost
kou a velebného pána stejné už dvaadvacetkrát (pokud je ovšem zasáhl), sestoupil
Ludva sklonil hlavu. Gioglio Krňoch položit prst na ústa a rychle lezl dál. Tu ho Ludva
nevznikl, všichni zachovali vážnost, pohlédnuvše k zemi jen krátce. Pouze babička
s velkým kovovým lůžkem, se stolem, jehož deska byla potažena vycpanou koží,
opravdu nemusí být. Na tyhle ohledy přečasto Gioglio Krňoch žehral, když býval
na
minuli.”
tuto
skládku
bramborový úsměv.
dětských
„Račte dovolit, nejste pan Krňoch?”
hlaviček,
naděje, že se co nejdřív dá rovněž do řvaní.
- 55 -
Anny trčelo nad zástupem jako tatarská korouhev.
utvářenýma, že Krňochovi bylo čím dál tím veseleji.
reprezentujících
„Nejmenuji se Krňoch,” řekl Gioglio Krňoch a zavrtěl hlavou.
tivové stáli v této chvíli patrně nahoře před pokojem paní Loly.
se trochu chvěly ruce pomyšlením, že ubohého strejčka už vedou.
„Račte odpustit, Popisovali vás tak věrně, že jsem opravdu myslil…”
budoucí
z koženého stolu za povijan jako balík na poště. A tak s tím taky odešla.
vešlo, a pronesl tiše slova „Požehnej vám Pánbůh“. Pak vlezl pod postel.
Dětský brekot, tlumený slamníkem, doléhal potom k němu zvlášť příjemně.
národ.
vyplývaly daňově nepostižitelné příjmy. Gioglia Krňocha však oslovil nezištně.
asistentku už zdvořile zastavili i s jejím spropitným. Tázali se, neviděla-li uvnitř tako-
obřad skončil. Vyzval kmotru s brkem, aby data holčičku mamince, a usedl k velikán-
tlivců. Pak uznal Gioglio Krňoch za dobré odejít rovněž. Předpoklady se plnily. Detek-
nosily děti. Je mnoho věcí na světě, které nabývali své ceny teprve v rukou jedno-
uši. Pant Lola si pro svou maličkou krasavici na strejčka Krňocha ani kloudně nevzpo-
v kramářské boudě. Na stole ležel další, zvlášť podařený jedinec, s červenými tvářič-
„Zrovna před chviličkou se po vás poptávali dva páni,“ divil se vrátný. „To jste se asi
Leckterý
Rovnováha byla porušena ve prospěch dítěte. Devět dalších dětí spočívalo na lůžku,
Gioglio Krňoch přátelsky pozdravil, neuznav za dobré sdělit, jak se opravdu jmenuje,
Dole byl vrátný, zvukový to automat na gratulováni šťastným otcům, z čehož mu
skému archu s plnícím perem v ruce. Ludva, poněkud znepokojen záležitosti strejčka
kami tvaru dvou nebezpečně nafouknutých měchýřů. Ten pouze mrkal, ale byla dobrá
Krňoch dobře věděl, odkud vítr vane, a tudíž se neukvapil. Ukázal svůj nevinný
vého a takového pána, jménem Krňoch. Velmi rádi by s ním mluvili, ale jen žádný
kam je někdo účelně naskládal jako nové natřené zboží. Pět z nich otvíralo bezzubé
a ubíral se bez pospěchu k východu. Bylo na čase. Velebný pán nahoře v pokoji právě
Bdělým zrakům čekajících detektivů ovšem neušlo nic kromě toho, že Gioglio Krňoch
Nakonec velebný pán odešel s pěkným poručením, kostelník sebral pižmo a ostatní
a Gioglio Krňoch se rozhodl jim požehnat stejně upřímně jako Lácovic Ivance. Jelikož
mněla. Právě ji profesionálové fotografovali, čemuž byl Ludva rád. Jemu samotnému
Dlouho čas neměřil. Dveře se otevřely a vešla mladá sestřička s nožkama tak pěkně
věci a drandil to připravit jinam. Za kostelníkem se hrnuli fotografové. Brko kmotřičky
Vzápětí však zapomněl na všecko, zejména na své detektivní ctnosti, a jen tak že
Gioglio Krňoch se chvěl nad tím profesionalismem po celém těle. Jako nosí závoznici
a teprve potom jako otec, a to pouze z donucení. Detektivové přede dveřmi špicovali
stály dětské váhy. Na jedné misce vah ležely čtyři kilovky, nu druhé zavinuté dítě.
už tam není. Nechali po knězi s kostelíkem projít fotografy, ale takzvanou porodní
jako papež. Narýsoval ve vzduchu tři kříže dosti velké, aby se do nich třiatřicet malých
exemplář zde ještě ani neochutnal mateřského mléka. Ale mělo se to zřejmě k světu,
bochníky chleba z vozu hokynářům a jako se prodávají v obchodě knihy – tak se zde
však tři křížky krát jedenáct dává třiatřicet křížků a jelikož tolik času neměl, vzal to
Staré oko Gioglia Krňocha, jenž po třicet let zíral do tváře zločinu, utěšilo se pohledem
tlamičky a řvalo, čtyřem ostatním to vůbec nevadilo. Spaly jako perníková miminka
nevyrazil chraptivý výkřik. Toho příčinou byla švarná sestřička, která popadla dítě
Krňocha, přihlásil se velebnému pánu nejdříve jako matka, pak jako kmotřička