Page 44 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 11/2024

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 7
lekci experimentuje s různými hudeb- a představivost posluchačů tu plnou nečekaných zvratů. Pokud hledáte hudbu, která vás pře-
ními styly, zůstává věrný svému cha- svým novým albem Limits of Na své deváté studiovce mu- kvapí a zároveň potěší, tak si nahrávku
rakteristickému zvuku. Jeho nezamě- Language. Tato britská ka- zikanti zkoumají možnosti jazy- nenechejte ujít.
nitelný hlas a hluboké texty dodávají pela, známá svým originálním ka, jak hudebního, tak toho
albu osobitý charakter a činí jej neza- propojením indie rocku, ex- mluveného, a vytváří tak bo-
pomenutelným poslechovým zážitkem. perimentální elektroniky a so- haté a vrstvené kompozice. Sestavil Petr Hanuška
fistikovaných aranží, přichází I přes experimentální prvky si
s další perlou do své diskogra- zachovávají svou charakteris-
Field Music:
Hudba plná nečekaných zvratů fie. Novinka zahrnuje kalei- tickou melodičnost a hravost,
Limits Of Language.
doskop zvuků, který poslu- Memphis Industries 2024. díky čemuž kolekce zní zá-
Field Music opět posouvají hranice žánrů chače zavede na hudební ces- Celkový čas: 43:10 minut roveň inovativně a přístupně.
RECENZE

Kdo z nás je cizí?
O Sufijanu Massalemovi (*1999) bylo padat přestal“ (b. Být Čechem). Lehký pi ze stavby / pokládal jsem s nimi minu- v ní být, aby se to vyladilo do budoucna
slyšet zejména díky jeho aktivitám humor s hlubokým přesahem, dalo by se lé léto asfalt / nejraději by všechny tma- a do dalších možných cest. Massalema
v okruhu autorů slam poetry. I když je to říci. I když humor… spíš jde o konstato- vé vyhnali / ale já jim nevadím“, b. Srp- nás nechce vychovávat ani poučovat,
rodák z Jablonce nad vání stavu věcí. nové slavnosti, stejně jako krutě pravdi- jen mluví za sebe z pozice „vyděděnce“
Nisou, jeho kořeny jsou – Sbírka je jinak výtečně vá báseň Levantský zápis, popisující anebo snad právě toho „přehlíženého“
jak už jméno naznačuje – koncipovaná: první od- „standardní kontrolu“ s odhalováním a „barevného“ („občas hrajem zápasy
na Blízkém východě. Prv- díl, Plynutí, je vyrovná- bezbřehé trapnosti ve verších jako: bílí s tmavými / a tak jsme s bráchou
ní Massalemova sbírka vání se s místem rodiště „nebo víte co / svlékněte se celý“). Zá- v týmu s Romy / občas hrajem zápasy se
s názvem Možnosti pře- a přilehlými oblastmi roveň v místě otcovských kořenů je cizí smíšenými týmy / a tak jsme s bráchou
hlíženého, která vyšla (Liberec, Jizerské hory, úplně stejně. Skvělá analýza nás všech: sami“, b. Fotbal na umělce). Není to stě-
v edici Mlat nakladatel- ale i blízké Polsko a ze- a hlavně „našeho“ stereotypního a zjed- žování si, jako spíš skvělá obrana před
ství Větrné mlýny, patří jména pověstné povr- nodušeného myšlení. Bez obžalování, vším a právě ona „možnost“ z názvu
asi k tomu nejzajímavěj- chové doly v Turowě). spíš jen skládáním zcela běžných slov sbírky. Co jiného totiž zbývá básníkovi,
šímu, co zatím letošní de- Druhý oddíl s názvem a situací, aby víc vyplynula určitá oblud- než dar vidět a pojmenovat?
buty přinesly. Vedle Ti- Mysterium Tremendum nost. A že je pojmenovávat co – když v básni
chého sbírky Místní, kte- (tedy děsivé nebo po- Třetí oddíl (Po proudu) je vlastně syn- s příznačným názvem Blízko k čemu na
rou jsme zde před časem svátné tajemství) je úpl- tézou předešlých částí. Baví mě auto- východ od čeho? píše: „to ráno lidé
recenzovali, a sbírky Ale- ně jiný poetický svět rovy skryté návraty témat, stejně jako vypadající jako já / vraždili lidi vypadající
še Berného K Helmov- Blízkého východu s „exo- motivů, které se prolínají celou sbírkou. jako já“, už dávno nejde o rasu, ale
skému jezu je asi nejži- tikou“ a situací, jakou Vůbec téma času a jeho uplývání, téma o zoufání si nad člověkem jako takovým.
vější „novou“ poezií (te- spíše známe z válečných cesty a jejího mizení, stejně jako téma Nemůžeme tohle číst pohodlně jako
dy poezií debutantů). zpravodajství. Pokud je mlčení – to vše by si zasloužilo vlastní zprávu z nějakého světa, který je da-
Není tu skoro ani stopa po vůbec ještě chceme vní- úvahy. Básník je účastník, který má dar leko, ale jako verše o nás všech. Ne ob-
rozevlátosti a určité vol- mat a naslouchat jim. vidění a drobné ironie („zeptala ses mě / žaloba, ale stav věci. Už proto, že je vše
Sufijan Massalema:
nosti a rozptýlenosti, kte- Možnosti přehlíženého. Massalemovi se daří po- co poslouchám / odpověděl jsem / že blizoučko, ne-li přímo usazené v nás. Ja-
rou nabízí slam poetry – Brno, Větrné mlýny 2024, jmenovávat na malé plo- korán nebo techno“, b. Diskotéka Drž- ké jsou pak „naše“ možnosti a jak se
i když si Massalema tu 56 stran še řadu věcí, které mů- kov). V mnoha případech spíš naznačuje rozhodneme, kterým směrem půjde-
a tam neodpustí malý žeme nahlížet jako „cizí“ možné budoucí směřování, než aby ho me?
šťouchanec, zejména do pivního xeno- anebo možná jako „nepatřící“ do naše- sledoval: šlo by určitě najít ještě pořád Michal Jareš
fobického rozumování, které je v našem ho světa. Právě tady je někde místo ono- verše trochu odvozené nežli úplně svoje Autor je literární historik a kritik
prostoru bohužel nevymýtitelné a zřej- ho „přehlíženého“ z názvu celé sbírky: (b. Ztrouchnivělá paní), zábavné, ale
mě asi trvalé: „připadal jsem si / jako je trochu jiný – když už ne úplně cizí – přesto trošinku na první dobrou. To
Čech / až do doby / než jsem si tak / při- v „našem“ prostředí („naproti sedí chla- všechno ovšem do prvotiny patří a musí
MIXZÓNA

Raz, dva, tři! - JŠ 100

V románu Josefa Škvoreckého Lvíče Leden i jeho kolegové a kolegyně jsou socialistického realismu platí neochvěj- dýlů (The Cool World), jejichž fakturou
(1969) má přímý vypravěč a zároveň zjevně sociálně zabezpečeni, a součas- ně dál. i okolnostmi zveřejňování v letech
hlavní postava, básník Karel Leden, dvě ně v práci nemusejí skoro vůbec nic dě- Psaní veršů a výkon redakčního řemesla 1958–1963 je motiv této novely v romá-
základní starosti: získat krásnou ženu, lat. jsou ve Lvíčeti spojeny se nu inspirován.
která ho po celou dobu umíněně odmítá, Svůj čas tráví klábosením s různou mírou slávou, manévrováním, Lvíče pravděpodobně není
a uchovat si dobré zaměstnání naklada- otevřenosti či důvěrnosti, oslavováním zpronevěřením se oprav- autorovo nejpovedenější
telského redaktora. U příležitosti 100. narozenin, odbíháním na zálety, případ- dovosti a s „osobní bez- dílo, ale pasáže, v nichž
výročí autorových narozenin (27. 9. ně ke kadeřníkovi. Pomineme-li epizodic- pečností“. Je to svět, jehož přímý vypravěč s obdivem
1924 – 3. 1. 2012) se věnujme té druhé ké vzpomínky ve vypravěčově vnitřním zákonitosti ovládá politika, sleduje šéfredaktorův pro-
linii. monologu, lze za úkony, které při zpo- a ta používá literaturu a vy- myšlený postup vedoucí
Pracovní pozice ve fiktivním nakladatel- dobení Karla Ledna navozují iluzi redak- dávání knih jako jeden k zamítnutí rukopisu, jsou
ství Naše kniha je ve Lvíčeti vystavena čního povolání, pokládat jedině rozečte- z hlavních nástrojů prosa- skvostné. Karel Leden při
jako privilegovaná, což je z dnešního ní rukopisu, jehož existence je součástí zování svých zájmů. Odtud objektivně ohavné věci
hlediska možná stěží pochopitelné. Po- zápletky nakladatelské linie románu, se odvíjí ona privilegovaná sám opatrně asistuje, pře-
kud si nakladatelství v našich časech to- koncipování odmítavé korespondenční role knižního redaktora, stože před novelou Jarmily
tiž vůbec může kmenového redaktora odpovědi na nabídku překladatelské která ve Škvoreckého lite- Cibulové stojí ve skuteč-
dovolit, je takový zaměstnanec spole- spolupráce a dodání „doslovu k jakési rární fikci lomeně – v podlé- nosti v úžasu: „Taky jsem,
čensky i finančně oceňován bídně, v zaji- sbírce“ do kanceláře šéfredaktora nakla- hání zbytnělé autocenzuře sakra, kdysi chtěl takhle
štěnějších vydavatelských domech datelství, kde je elaborát hozen „bez i v odvaze riskovat – vysti- psát. […] Ta Cibulová je
korporátního typu je zas náplní jeho zájmu do koše na nevyřízené spisy“. huje základní důležitost této profese krásná, k nevíře.“
práce spíše činnost administrativní, než V čem tedy spočívá výsada, jíž požívají v české knižní kultuře do konce roku Škvoreckého mistrovství, připomínající
aby jí byla obsahová a jazyková stránka zaměstnanci románového nakladatel- 1989. svým tempem a razancí například sce-
věci, tj. ideová a formální jakost vydáva- ství stejně jako skuteční adresáti autoro- Vypravěč románu přitom svůj oportunis- náristické a režijní nasazení Billyho Wil-
ných publikací. vy dedikace („Vladimíru Justlovi a všem mus docela věcně reflektuje a zdrženlivě dera ve filmech One, Two, Three (1961)
Ve Lvíčeti je sice privilegovanost redak- přátelům v nakladatelstvích za jejich se účastní nakladatelské frašky kolem nebo The Front Page (1974), spočívá
torova postavení zřejmá, ale v textu ni- blumenfeldské úsilí“)? – Děj prózy, jejíž rukopisu nazvaného Mezi námi děvčaty, v ustavení takového dějového ovzduší,
jak vysvětlena nebo osmyslena není. vznik je datován léty 1963–1967, se ode- který má v ději prózy překračovat ná- v němž jsou korupce, obojetnost, pokry-
Tématem románu, předznamenaným hrává během letních měsíců převážně mětové a jazykové normy centrálně tectví nebo nekalá manipulace předve-
tzv. vnitřními paratexty (výmluvným v Praze někdy na přelomu padesátých dohlíženého modelu písemnictví. Je deny jako nejsamozřejmější, obnažené,
podtitulem, „upozorněním“, dedikací a šedesátých let. Podle několika zmínek myslím vedlejší, že ukázky z fiktivního autentické jednání. Účastníci téhle pře-
a mottem), ovšem není popis pracovní o blíže neurčených „odhaleních“ a zá- rukopisu, které jsou ve Lvíčeti „cito- hlídky totiž v systému obchvatů, vydí-
činnosti. Zaměříme-li se ale provizorně roveň estetické doktríně, jejíž dodržo- vány“, se ani zdaleka nemohou porov- rání a současně přeopatrnosti před tahy
na obraz nakladatelské profese jako na vání se nadále vyžaduje a kontroluje, je návat se stylistickou výrazností skuteč- druhé strany dokonale ztratili sami sebe.
dílčí nebo průvodní prvek výstavby této jasné, že nejdutější stalinismus se už ných Zbabělců nebo s českým překla-
Škvoreckého prózy, seznáme, že Karel otřásl v základech, ale dogmata tzv. dem americké prózy Prezydent Kroka- Michael Špirit, i-kanon