Page 28 - Chytrý Zpravodaj - Brandýs n. Labem - St. Boleslav - prosinec 2020

ProSInec Vánoční povídky MĚSTSKÉ LISTY | 28

Z knihy: René Melichar – Blb na výletě (nakl. Brána, 2017)

kdepak jsi, kouzlo aneb poslední vánoční přání

„Prosím koupit dvě panenky ze série Frozen,“ čtu si nejnovější esemesku i naše dcera, takže o dobrou náladu tým výsledkem. Vlastně poměrně jis-
od své ženy. někde se jí zřejmě do naší komunikace vloudila chybička mám skutečně postaráno. Bezva! tým… Mé obě levé ruce a zákaz jakých-
nebo se definitivně předvánočně pomátla. nedostatkem úklidu to ale A teď mám pro nějaké úplně cizí dítě koli manuálních činností v naší domác-
určitě nebude, na to osobně dohlížím, jelikož neustále udržuji její dobrou shánět předraženou pitomost! To si nosti mluví za vše. Je mi z toho nějak
náladu a kvalitní psychické rozpoložení nenápadným posouváním věcí. nemohla přát něco jiného? To si musí smutno. Připadám si sám, opuštěný.
vůbec něco přát?! Kdepak jsi, kouzlo Vánoc? Kde se scho-
V poslední době jsou u nás opět hitem není, co bych neudělal pro domácí vlíd- Fotím jakési příšery, na kterých je váváš, sváteční zázraku?
moje peněženka, klíče a telefon. no. Hračkářství. To, že je to hračkářství, žádaný nápis, přeložím-li ho, pak jsou Aspoň vyřídím tu pokutu. Stihl jsem
Pokládám je vždy na stůl nesrovnané se dalo poznat jen díky nápisu zvenčí. ty panenky mražené. Prý je to z nějaké- úřední hodinu. Přistupuji k okénku:
ani podle velikosti, ani podle barev, Uvnitř totiž prodávaný artikl nebyl vi- ho filmu nebo co. Je to hnusný a dra- „Dobrý den, jdu se přiznat,“ povídám
a dokonce jsem letos zapracoval na no- dět. Stovky všeberoucích lidí jsou málo hý. A já kvůli tomu přišel o další a podávám policistovi občanku a řidi-
vince – nelícují s okrajem stolu. Moje průhledné. Vydýchaný vzduch. Bojová dobrou půlhodinu života. Mám vztek. čák. Našel mé dopravní selhání neuvěři-
milovaná žena svým ostřížím zrakem atmosféra. Nikdo se vánočně neusmí- „Jsou hnusný,“ píše žena. To vidím. telně rychle. Dívá se na mě a usmívá se:
obvykle do sto patnácti sekund zaměří vá, slavnostní mír a klid není přítomen. Já za to nemůžu. „Si to sežeň sama!“ „Přiznání je polehčující okolnost, a když
nekalost mnou spáchanou a bez pro- Cpu se davem. „Au!“ dostal jsem vel- nenapsal jsem jí. Pak se ještě ptala, k tomu máme ty Vánoce, vyřešíme to
dlení zjedná nápravu. Kdykoli jdu pak kým autem na dálkové ovládání do bři- jestli jsou obludky opravdové barbíny. domluvou…“ Také se na něj usmívám.
kolem, alespoň do jedné vyrovnaně cha. „Cvak!“ pravily mé zuby po ná- Vím já? A to se nějak pozná?! Podle Je milý. Zarazil se. „Tak ne, už je to ode-
uklizené věci drcnu, abych narušil do- vštěvě krabice se stavebnicí. nedaleko slídící všetečné asi sedmileté sláno na magistrát, je mi líto.“
konalost, vnesl trochu nechutné pách- „Panenku nemají,“ píšu své ženě asi holčičky se to identifikuje podle výrob- „Jak líto? Jak odesláno?! Vždyť mi
noucí špíny do skvostně voňavé čistoty, po dvaceti minutách marného boje. ce. Tady je prý nemají. Ale že je má váš kolega říkal do dneška…“ přešel
čímž nastartuji nespočet neuronových Vzdal jsem to, normálně jsem utekl doma a že jsou nejkrásnější. mne úsměv.
propojení v hlavě mé ženy, která s drob- a teď ukázkově lžu. Jestli to vidí „Taky nejdražší, nenažero,“ poděko- „Asi to špatně spočítal,“ omlouvá milý
nou výtkou vůči mé nedbalosti dá věci Ježíšek, dostanu prd. Co hůř! Vidí to val jsem malému copatému tvorovi za policista minulého večerního policistu.
zpět na správné, jí stanovené místo. moje žena. Na internetových strán- pomoc. Nepochopila to. Vypráví a po- Moje žena mi často říkává, že než
Existuje tedy jen málo okamžiků, kdy kách přeplněné prodejny prý píšou, že vídá dál, co všechno má, co by chtěla, něco řeknu, mám si počítat aspoň do
by si, chuděra, nezauklízela. mají kýžených panenek dostatek. A že jak se těší na spoustu nových dárečků… deseti. Jak to dělají tady, nevím. Možná
Nebo že by se nám cosi hnulo v naší prý špatně hledám. Toužím po vysvět- „Nemohla byste si to vypnout?“ po- genius loci, ale ani já nedokázal počítat.
pubertální dceři jiným směrem než lení. Proč? Proč já? žádal jsem její maminku. Asi jí také „Vy tu neumíte do pěti?!“ upřímně jsem
doposud? Že by opustila svou drsnou V našem malém městě je docela vel- lezou Vánoce krkem, neboť na mne se podivil. Myslím, že to budu mít o ně-
metalistickou černočernou děsivě ký supermarket a v tom docela velkém byla značně nepříjemná. co dražší, jen to teď neumím spočítat…
spleenoidní slupku a vydala se na supermarketu je ozdobený vánoční „Nejsou. Tyhle stačí!“ odpověděl „Prosím sehnat sadu vysílaček,“
opačnou stranu? Že by naše krutopřís- stromek. Jako všude. U nás je to ozdo- jsem své ženě na „bárbí“ dotaz přišla esemeska od mé ženy. No to sis
né děravé ucho s čerstvou občankou bený smrk. Jako leckde. Na ozdobeném a vzteky odeslal zprávu na všechna vybrala chvilku!
zatoužilo opět po panenkách?! smrku jsou kromě ozdob papíry. Proč čísla v mém telefonu. Do háje! „Na co?! Komu?! Proč?! Náš synek
Očekával jsem ochutnávku drog, ale ne. Proti gustu… Na papírech jsou ob- „Nebrat,“ stanovila žena. Nakonec už má dárků na troje Vánoce dopředu,
ve své naivitě až o trochu později. Jen rázky. Pod obrázky přání. Dětská přání. krásné a děsně drahé panenky sama ne?“ odpověděl jsem, jak nejmileji to
si teď nejsem jistý, která ze dvou jme- Dětí z nedalekého dětského domova. pořídila někde jinde. Ale svoje přání šlo. Vysílačky! Taková pitomost! Já se
novaných dam se vydala na halucino- A firma, kde má báječná žena pracuje, mi neřekla, ani když jsem jí trochu vy- z vás zblázním!
genní cestu. se rozhodla několik těch počmáraných hrožoval. Vánoce pitomý! Zoufale pi- „Na tom stromečku v nákupáku zů-
„Opravdu si myslíš, že si naše dcera lejster sundat a vyslyšet. Uznávám, je to tomý! stalo poslední přání, Tadeáš - 6 let,“
hodlá hrát s panenkami?“ snažím se hezké gesto. Tedy hezké bylo do té do- Každý dobrý skutek je po zásluze napsala žena, „ráno tam ještě bylo,
štěpným dotazem vyloudit od své ženy by, než mě to nagestikulovalo sem, do- potrestán, říká jedno pěkné přísloví. a prý ta akce už končí.“
alespoň malý kousek informace navíc, prostřed bitvy letošních Ježíšků. „No Jak řekli, tak udělali. Za stěračem jsem Sedím v autě a čtu si to. Stojím
abych pak tušil, kterým směrem spus- tak dobře, já to nějak pořídím, když si našel pozdrav od policie, prý špatné u pumpy, koupil jsem si kafe. Něco se
tit blížící se hromobití a i jiný zbytečný o to nějaké cizí holčičky napsaly a vy parkování. To už je trochu moc, ne? mi někde sevřelo.
výchovný rámus. jste zrovna tahle přání museli sundat,“ Vyrazil jsem na nejbližší shromaždiště „Když je seženeš, doběhnu pro to
„Ne,“ dostal jsem strohou odpověď. napsal jsem ženě. Škoda, že přes texto- pomahačů a chráničů, kde mi sice po- přání,“ pípla další zpráva. V hlavě se
Je to horší, než jsem si myslel. Drcání vé zprávy nejde poslat naštvaný tón. To přáli hezké svátky, ale parkování příliš mi promítá film.
tedy nepomáhá. Na každého holt bych si dal opravdu záležet! blízko přechodu se mnou nevyřešili, Malej opuštěnej kluk. Napsal Ježíškovi
Vánoce sprintující v cílové rovince půso- Jsem nejen naštvaný, ale i zoufalý. neboť takhle pozdě večer se už neúřa- a jako jediný nic nedostane. Bude u stro-
bí jinak. Já mám Vánoce moc rád. Moje žena totiž někde objevila předvá- duje. „Přijďte do čtvrtka,“ poradil mi mečku úplně nejvíc sám. Přál si jenom
Zhruba od ledna do srpna. Pak se náš noční chorobu „Nic nepotřebuji“, pán v uniformě. dvě vysílačky, nic víc. Ostatní děti se radu-
vztah postupem času mění z rád na ne- k ní, aby nebyla opuštěná, přizvala O pár dní později, ve čtvrtek. jí. Šestiletý Tadeáš kouká pod prázdný
rad, opravdu nerad, fuj, nesnáším, zmiz- virózu „Všechno už mám“ a společ- Bloumám dnes už třetím nákupákem, svítící stromek a je mu smutno… Neví,
te! Jsou všude! Kamkoli se podívám, nost jim dělá i „Nic nechci“, což neod- sedmnáctým obchodem. Zboží mají proč jenom on nic nedostal: „Opravdu
odněkud vyskočí vesele blikající strome- vratně ústí v zákeřnou, téměř neléči- všude spousty, na letošní Vánoce jsou jsem tolik zlobil, Ježíšku?“
ček, debilně hrající kýčovitý Santa, svítí- telnou ohavnost „Už zase jsem nena- všichni dobře připraveni. Jenže já ne- Přiznávám se. Ukápla mi slza. Já
cí kamion s přeslazenou černou limoš- psala dopis Ježíškovi“. Já bych jí moc mám, co bych pořídil, čím bych obda- fakt stárnu. Měknu jak tlející houba.
kou, neurvalá nakupující čůza, nasupe- chtěl něčím potěšit, něčím, z čeho by roval. Většina nabízeného artiklu je dle „Já to tam nedokážu nechat,“ napsa-
ná unavená prodavačka. Máme tohle měla opravdu radost, nechci zase vra- mého laického názoru ohavná, k niče- la mi moje žena. Nejen pro to ji miluju!
všichni zapotřebí? Na mou ženu to také cet a měnit většinu krajně nevhodných mu, ježišmarjá, tohle se někomu líbí?! „Já taky ne.“ A tak dcera běží do
evidentně nemá dobrý vliv… a blbých dárků, jaké dokážu vymyslet Ještě mne napadlo, že bych stvořil něja- obchodu. Píše: „Mám!“ Po telefonu
Co se dá dělat, jdu splnit podivnou, jen já sám. Neštěstí nikdy nechodí po ký upřímný dáreček vlastnoručně, ale objednávám, o hodinu později platím
až podezřelou žádost své paní, neboť světě samo. Ona to od mé ženy chytila to bych musel začít již v lednu a s nejis- a je mi… Tak tady jsi, kouzlo Vánoc!