Page 29 - Chytrý Zpravodaj - Brandýs n. Labem - St. Boleslav - prosinec 2020

ProSInec Vánoční povídky MĚSTSKÉ LISTY | 29
Příběhy s dobrým koncem

Příběh z mého dětství, který vyprávím dnes vnoučatům před spaním, je
z 60. let. V té době, coby žákyně 1. stupně základní školy, jsem často jez-
dila k babičkám a dědečkům do Brandýsa n. L. Vánoce jsme zde slavili ve
velkém rodinném kruhu, protože oboje prarodiče bydleli v jednom domě.

Když jsem dorazila s rodiči a dalšími kdo netušil, že má za dveřmi vždy od
dvěma sourozenci z Prahy, bylo nás na začátku večera schovanou velkou za-
Štědrý den kolem stolu devět. V té do- hradní konev s vodou. Vše se uhasilo,
bě nebyl takový výběr dárků ani vánoč- ale v louži na podlaze plavaly dárky, na
ních ozdob. Rodiče dostávali v podni- nich vosk z rozteklých svíček a babič-
cích na každé dítě jednu tradiční ko- ka už nikdy neměla na oknech ručně
lekci vánočního cukroví na stromeček, háčkované záclony.
které sice mělo jakési šňůrky na pově- Vše jsme uklidili a nikomu to neu-
šení, ale moc nedržely a cukroví upa- bralo na náladě, Vánoce se v klidu do-
dávalo. Také všechny kousky nebyly slavily, pohoda zůstala. Důležité bylo,
balené. Tak jsme jako děti spoustu let že jsme byli jako rodina stále pohro-
po sobě dostávaly tenký hedvábný pa- madě, nikomu se nic nestalo a dodnes
pír a vyráběly nové obaly v krajích na- na to vzpomínám daleko víc jako na
stříhané jako třásně. Vypadalo to bá- humornou událost než na nějakou ro-
ječně, jemný papír se vyráběl v paste- dinnou tragédii.
lových barvách, třásně jsme dělaly Tím ale moje vánoční žhářské vzpo-
dlouhé, zakryly se tím i případné nedo- mínky nekončí. Když jsem rodinný
statky ve větvích smrčků. Už se z toho dům zdědila, oslavovali jsme zde v ro-
stala docela tradice. ce 1978 první Vánoce i s půlročním
Elektrické svíčky jsme neměli, rodi- synem. Ústřední topení, na které jsem
na preferovala pravé, voskové. Na byla 20 let zvyklá, zde nebylo a topit
stromečku byly i prskavky a vše se za- v kamnech jsem neuměla. Tak úplně lou zeď polepenou papírovou tapetou Vratislav Syrový, ředitel Spořitelny
pálilo po večeři před rozdáváním dár- suchý smrček pár dní po Vánocích s dřevěným věšákem. V té době sehnat královského komorního města
ků. Na Štědrý večer v roce 1965 babič- jsem se rozhodla spálit v kamnech, tzv. oblečení na miminko byl problém Brandýs n.L., stále stojí. Kdykoliv
ka poznamenala: "mně se to moc nelí- "klubkách" v předsíni. Kamna se ote- a zde visela jediná slušná soupravička, vcházím na náměstí do staré budovy
bí, stejně to jednou chytne". Děda jí vírala z vrchu a na zdi nad nimi visela abychom mohli jít se synem ven. Oheň Městského úřadu, kde má pradědeček
odbyl, že je to tolik let stejné a že to velká nástěnná dekorace upletená jsem stačila uhasit spoustou vody, ale zlaté jméno na desce, mu v duchu po-
ohlídá. Ale při našem dovádění při z provázků, tzv. drhání – macramé, z dětského oblečení jsem moc neza- šlu vzkaz, že jeho dům přes všechny
rozdávání dárků skutečně na babičči- které tenkrát bylo hodně v módě a já chránila. pohromy stále stojí.
na slova došlo a jedna třáseň chytla. jsem ho dostala od známých z USA. Ale i tahle událost skončila šťastně, Z událostí si beru poučení, že
Smrček stál těsně u oken, byl dost vy- Hodně jsem si ho cenila. Neodhadla protože manžel stále váhal, zda máme i v dnešní době bychom měli na nega-
schlý, tak jehličí rychle vzplálo a oheň jsem délku první větve smrčku, kterou investovat do pořízení etážového tope- tivní věci pohlížet s nadhledem, vše
přeskočil na ručně háčkované záclony. jsem strkala do otvoru určeného pro ní s plynovým kotlem. Teď bylo defini- snášet s optimismem a v budoucnu
Děda, který měl velké ruce a dlaně, nasypávání uhlí. Dvířka tedy nešla za- tivně rozhodnuto a další zimu jsme se vzpomínat jen na hezké věci. Protože
chtěl oheň uhasit, ale naopak ještě vřít a suché dřevo vzplálo okamžitě, již neohřívali stromečkem, ale plynem. vše špatné je vždy pro něco dobré.
rozvířil vzduch a oheň se rozšiřoval. oheň se rychle rozšířil po provázcích A tak náš přes 100 let starý dům, Mgr. Alena Šedová,
Situaci zachránila babička, protože ni- a v úzké předsíni přeskočil na protileh- který postavil můj pradědeček Brandýs n. L.

Štrúdl - vánoční povídka

U nás v rodině byly Vánoce vždy spojeny s maminčiným štrúdlem. Úplně
obyčejným štrúdlem, který nesměl u nás nikdy při žádné oslavě chybět.
Mamča ho pekla na všechny naše svátky, narozeniny a i jen tak pro chuť.
Vždy když jsme něco slavili v práci, tak jsem ho musela donést. Prostě
štrúdl paní saiverové nesměl nikdy při těchto příležitostech chybět.
Jednou, to jsem ještě dělala v SNK dveře naší kanceláře. Vstoupil pan
v Praze (Středočeské nakladatelství Spisovatel: „Pěkné poděkování paní
a knihkupectví), vtrhnul do naší kan- matce a že jí vzkazuji, že lepší štrúdl
celáře Láďa Horáček z nakladatelské jsem nikdy nejedl – byla to mana ne-
sekce a že mají v kanceláři pana beská.“ A vrátil mi umytý talířek. Když
Spisovatele a že mu nemají co dát ke jsem dojela domů, hned ve dveřích
kávě a že jestli náhodou něco nemáme jsem mamče hlásila, kdo že jí to po-
my v obchodním. Já tam stála s talíř- chválil její výrobek. A ona lakonicky na
kem a na něm dva kousky štrúdlu, co to: „A to jsi panu Nepilovi dala štrúdl
jsem ukořistila doma po nějaké naší od včerejška a ještě jsi ho určitě ani
domácí oslavě. Láďa se slovy: „To je nepocukrovala.“ …Co dodat.
štrúdl tvé paní matky? “ Ani nečekal No a protože Vánoce byly od „jisté-
na můj souhlas a už mi talířek i se ho roku“ spojené také s oslavou mých
štrúdlem vytrhl z ruky a pádil do re- narozenin a se setkáváním celé naší
dakce. Asi za hodinu někdo klepal na rodiny, tak ten mamčin štrúdl na té