Page 37 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 10/2024

vem.

ních zájezdů.
„Kudy jste šel?”

„Třicet let jsem tak chodil,”

zaslzela. Ludva k tomu zaryté mlčel.
zeptal se ho zlostně.

- 50 -

podívat se dovnitř vozu, nejsou-li tam detektivové poschováni.

Otevřel dvířka a s leknutím zkonstatoval, že Gioglio Krňoch už tam sedí.

pozoruhodná brambora. Jako by se byla podrobila velmi nákladné omlazovací pro-
odpověděl Gioglio Krňoch s bramborové šťastným úsmě-
nevěděl. Se strýcem Krňochem že se domluvil náhodou při jednom ze svých kultur-
Do sanatoria se dostali bez nehody. Paní Lola, Ludvova choť, byla svým manželem
ceduře, od štítné žlázy až ke kosmetické masáži. Jen steré vrásky u vnějších očních
Gioglio Krňoch zastal sice podoben zmrzlé bramboře, avšak byla to v té chvíli silně
zavčas podvedena tak přesvědčivě, že Gioglio Krňocha opravdu pokládala za Ludvova
Paní Lolu si Gioglio Krňoch získal hlavně obrovským zájmem o její očekávané dítě.
starci velmi rychle. Ludvovi dokonce vytkla, že strýce Krňocha neuvedl do jejich
šťastné rodinky již dříve. Ludva se vymluvil, že o té příbuzenské pakáži celkem ani
a k jistému údivu taxikářovu se chvíli rozhlížel na všecky strany. Pak ho napadlo
vzdáleného příbuzného. Našla ve svém útlocitném srdci náklonnost k opuštěnému
Když mu teď v sanatoriu půjčili peřinku s holčičkou do suché náruče, paní Lola citlivě
kajícímu vozu s obezřetnosti Indiána na válečné stezce. Dvakrát obešel taxametr
„Inu,”
„Tak?”
„Z žádné,”
nežádala.
„Nemám čas,”
„Mami. Pocem.”
„Možná, že mně,”
muset stejně pustit.”
bými od ucha k uchu.
bá-li se vůbec člověku.
„Tak kdypak ji sem dáte,”
a zašeptal sotva slyšitelně:
odpověděl.
řekla: „Pojďte sem, mládenci.”
„Pánbůh ti požehnej, drobečku.”
Gioglio Krňoch jen potřásl hlavou.
Ludva ovšem nevydržel dlouho mlčet.
„Řekněte nám honem, komu je podobná,”
- 51 -
tvrdí, že v žádném kolenu nemá žádné Krňochy.”
měsí-ček kulatá a obecný obdiv ji pranic nedojímal.
„Už v první válce, když jsem byl malinkej capart,”
„Má taky tělíčko?” zeptal se Gioglio Krňoch zvědavě.

vyzval ho nevrle.

odpověděl Ludva nenuceně, „v kolenou má suchý loupání.”
„Vysvětlete mi, strejčku, z jaké Lácovic větve vlastně pocházíte?”
pohlížela na Gioglia Krňocha jako koloniál na stánek se zeleninou.
světli. Já jsem totiž před třiceti lety úředně změnil rodinné jméno.”
odtušila babička. „Kam jste dali ten parádní povijan?”
řekl Ludva podrážděně. „Nepřeju si, aby do vaši krásy úplně dorostla.”
vyznat ve svém rovněž. Zahnědl v obličeji, otočil se a zavolal na babičku s holí.
Byl ihned z výslechu vyloučen. Paní Lola chytila Gioglia Krňocha za cíp svrchníčku.
řekl Gioglio Krňoch. „to není větev, nýbrž odnož. Ludvíček vám to rád vy-
koutků se ještě paprskovitě zmnožily, a Gioglio Krňoch se usmíval ústy skoro bezzu-
Šicí babička je napomenula, aby nečarovali. Několikadenní dítě že prý je rádo, podo-
Gioglio Krňoch dával holčičku tak nerad, jako kdyby právě přicházel v gotesu o velko-
okraj lůžka a vzav paní Lolu za ruku, „jezdíval náš fotr pro mouku do staročeského
vypínače kapesní baterky a pusu jako ústřižek vlčího máčku. V obličeji byla jako
mlýna nad romantickou říčkou. Ten mlýn náležel dceři sestřenice jeho nevlastni
matky. Mlynářka byla po čtvrté provdána za lesnického mládence, který měl šest až
zrovna den předtím rakušácká kontrola, mlynářka byla nahněvaná a vykázala mého
otce i strýce Gioglia od vantrok. Poněvadž jsme doufali také v pohoštění, jehož se
nám nedostalo, natrhal můj otec u silnice metráček jablek pro ukojeni hladu, začeš
na ruce a doufali, že můj čistý pohled mlynářku dojme. Ale nastojte, v mlýně byla
osm bratranců, mezi nimi jednoho nevlastního, pokřtěného po maršálu Radeckém
jménem Gioglio. Všichni chodili za války do mlýna pro mouku. A jednou se tam sešli
můj otec a strýčínek Gioglio. Tatíček si tehdy slibovali dvounulku, poněvadž mě nesli
Naproti tomu babička s holí neříkala zatím nic, pouze si Gioglia Krňocha podezřele
statek. Babičky pak se o holčičku chvíli tahaly. Ludva vypínal nafoukaně šíji, ale také
vrhal občas po babičce s holí nejisté pohledy. Přišlo to však z jiné strany. Paní Lola
nevěděla o něm nic. Okolnosti však byly výjimečné, a proto okamžité vysvětlení
prohlížela. Byl-li Gioglio Krňoch příbuzným Ludvovým, byl také jejím příbuzným, ale
řekla konečné energicky, „za chvíli jsou křtiny, a to jí budete
Holčička tvrdé spala. Měla uhlově černé, dlouhé a husté vlásky, nos jako knoflíček od
Gioglio Krňoch se vyznal ve svém detektivním oboru, a Ludva, starý fantasta, se měl
A pak se dívala nějak podivně. „Tvoje máti, Ludvíčku,
pravil Ludva lyricky, usednuv na
hlavu rukou. Měla královsky hrdý profilek. Šicí babička se usmívala. Babička s holí
Paní Lola ho ujistila, že má. Spočívala na bělostném lůžku, podpírajíc usměvavou
Nejdřív, než ten bílý balíček třesoucíma se rukama vzal, udělal nad nim tři křížky