Page 36 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 10/2024
P. 36

pravil Krňochovi Ludva, „kam se chystáte. Položte ten
                   nějak zařídí dříve nebo později, ale poněvadž mluvil s lehkou ironií, pan rada se jenom
                                                                                                       odvětil Gioglio Krňoch tvrdohlavě.
                            odpověděl Plitka jaksi unaveně. „Jednak ví přinejmenším
                                              tvrdil přesto, že Ludva viděl těžké mraky, převalující se
              Jenže Gioglia Krňocha ještě neměli, a tudíž ho nemohli předvést. Poručík Plitka,
                                                                                                 varoval Ludva. „Tady máte fotografii. Těšte se s ní
                jemuž byla záležitost svěřena, pokoušel se uklidnit pana radu ujištěním, že se to





                          rozčiloval se pan rada. „Jak to myslíte?” „Nezapomínejme, pane rado, že Krňoch se vyzná v našich metodách lépe než my.” stejně dobře jako my, kudy na takové věci zajít, jednak si dovede krásně představit,  co si můžeme k němu nebo k jiným dovolit. Strašáky na něho pouštět nelze. Má to    usmál se poručík Plitka otráveně. Zdálo se, že má pravdu. Alespoň Gioglio Krňoch, usazený té chvíle v Ludvově bytě,  mu přímo pod stropem. „Dokud nebude mít pan rada mne, na vás se neodváží. To, co  jste říkal, bylo b

















    Čtení na pokračování - Eduard Fiker - Dětská rapsodie - 13. díl






                     podráždil.  „To není přípustné!” „Myslím to na dvě strany,”  zkrátka v malíčku.” „To je nerozumná úvaha!”  „Ale osvědčila se,”  tvářil se zcela bezstarostně. „Nejhorší máme za sebou,”  domnívá být.”  zdvořile odejít.  probudí vrcholná rozšafnost. „Vy zůstanete doma, strejčku,”  „Já se nepamatuju,”  na řetěz.” „Nevrhejte se po hlavě do neštěstí,”   zatím.”  „Dřív budete brečet sám!”








              nás honil polní hlídač a museli jsme se ukrýt ve stohu. Tím jsme se trochu zdrželi
                       Tu mouku nám pak zabavili ve vlaku, poněvadž se protrh pytlík a tatínkovi se sypala
                             „Poněvadž se hloupě jmenoval,” pospíšil si Ludva, jemuž přinesla osvědčená fantazie
                                  je                                                             tak
                a strýc Gioglio nás dostihl, Nesl si poněkud mouky, kterou prý mu bratranec mlynář
                   taj za mlýn. Vida hladové oči mého otce a uslyšev od něho, že rád jím vdolky, vzal
                     strýc Gioglio svůj krapet mouky a daroval nám ji, řka s pohnutím, že si ukradne jinou.
                                  že
                                  povídal,                                                       přepychem


                                  jen                                                            s
                                  mu
                         z tlumoku a dělal s ní cestičku. To je historka z dějin naší rodiny.”
                                  Strejček                                                       zarámovaná

                           A proč jste změnil jméno, strejčku?”zeptala se paní Lola.

                                  bral.                                                          byla

                                  mouku  i dodatek. „Dal se k policii jako detektiv a jmenoval se při tom Kapsář. Tatínek to ani  mlynářovým nevlastním bratrancem a potom, nečekaje díků, spěšné odcházel.” Pak bylo jisté, že zanedlouho musí dojit k zjeveni ryzí pravdy, neboť paní Lola ještě  žádnému plynulému vyprávění svého manžela nevěřila. Majíc s ním dosti zkušeností,  věřívala mu jen tehdy, když začal koktat. Ludva však už si předem shromažďoval  1. 27 kmotra automaticky odpadlo vzhledem k tomu, že se narodila holčička. 2.



                                  tu                                                         opravdu zle, nezbude paní Lole, než aby otce svého dítěte zuby nehty bránila.  jméno
                                  tenkrát  „To je jako do kalendáře,“ pravila paní Lola zamyšleně.  dáno           napomenul, aby holčičku při svátosti křtu neupustila.



                                  něho                                                         „Teď se podívejte!“ řekly obé babičky dvojhlasně.  býti


                                  od                                                             mělo
                                  když         polehčující okolnosti:                            jíž      dávala se zářícíma očima.

                                  nevěděl,                                                       Holčička,                  to umyvadlo.
   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41