Page 41 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 10/2024

8 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
sloveckou fakultu. Po dramatickém uzavření fakulty odešel do Brna, kde studoval Před 205 lety – dne 25. října 1819 se narodil v Budišově u Třebíče
Vysokou lesnickou školu. V l. 1956-82 pracoval jako lesní inženýr v Lesoprojektu Emanuel hrabě PÖTTING-PERSING, vysoký církevní činitel, němec-
Kroměříž. Poté odešel do důchodu. Teprve pak se mu otevřely naplno všechny brány ký šlechtic a český vlastenec, zakladatel školy pro výchovu čes-
k činorodé vlastivědné práci. Od chlapeckých let psal verše, které publikoval v dět-
ských časopisech. Zapisoval si místní lidové pověsti. Na studiích se zajímal o litera- kých dívek.
Absolvoval studia na německém gymnáziu v Brně, od r. 1837 studoval v Olomouci na
turu, filozofii a historii. Soukromě studoval též cizí jazyky. Jako student procestoval na staré univerzitě dvouletý filozofický kurz a poté biskupský teologický ústav v Brně,
kole celou republiku. Později navštívil nejen téměř celou Evropu, ale také Kubu a Ka-
nadu. Poznatky z cest a života lesů publikoval v odborném tisku. Vlastivědné studie kde byl vysvěcen na kněze v r. 1843. O rok později byl pro svůj urozený původ a dobrý
dojem olomouckou kapitulou zvolen nesídelním kanovníkem olomouckým, ale po-
publikoval většinou na pokračování. Například zajímavé dějinné události Kroměříž- volán do Olomouce byl až o 25 let později. Mezitím působil v různých církevních
ska vycházely v l. 1964-65 v Kroměřížském kulturním kalendáři, Kronika Konicka
v l. 1967-69 v prostějovské Stráži lidu. Řada jeho historických prací vyšla knižně, hodnostech na moravském venkově. Duchovní službu zahájil v rodišti, poté v Komá-
rově u Brna, v l. 1846-49 byl kooperátorem v Kučerově u Vyškova, v l. 1849-51 půso-
např. Kronika Šubířova a Chobyně (1971), Úsobrno v minulosti a současnosti (1973), bil v Dolanech u Olomouce, 2 roky ve Slavičíně u Uherského Brodu a od r. 1853 byl
Jan Leopold Kunert (1986), Posvátná hora Kalvárie (1990), Pod vrchem Lavičná
(1991), Jaroměřická zastavení (1992), Pohledy do staré Kroměříže (1992), Jevíčko děkanem ve Švábenicích u Vyškova. V r. 1868 byl povolán do Olomouce na úřad
sídelního kanovníka. Od r. 1871 zastával úřad probošta sv. Mořice, v r. 1880 byl jme-
v letech 1948-1918 (1993), Dějiny Jaroměřic na Malé Hané (1995, Dějiny města nován předsedou knížecí arcibiskupské konzistoře a generálním vikářem olomoucké
Konice I., II. (1993,1995). Ve sbornících a časopisech publikoval na 1800 příspěvků.
Jeho zajímavé články vycházely také v hanáckém kalendáři Rok na Hané (1992-97). arcidiecéze. V září téhož roku byl zvolen kapitulním proboštem při dómu sv. Václava
a po dobu deseti let zastával také úřad ředitele kapitulních statků. V r. 1886 byl za své
církevní zásluhy vyznamenán sv. Stolicí titulem papežského preláta a apoštolského
Před 55 lety – dne 11. října 1969 zemřel v Olomouci Josef GLOGAR, protonotáře.
římskokatolický kněz, kapitulní vikář olomoucké arcidiecéze. Přestože byl hrabě německého původu, hlásil se k českému národnímu hnutí. Už
Pocházel z Bernartic nad Odrou, kde se narodil 17. 12. 1891. Maturoval na ostrav- v mládí byl osobním přítelem Karla Havlíčka Borovského, s kterým studoval i bydlel
ském gymnáziu a poté přešel do Olomouce na studia teologie. Byl vysvěcen na v Německém Brodě. Opisoval si české vlastenecké písně, které rozdával svým
kněze v r. 1915 a jako novokněz nastoupil jako kooperátor do Velkého Týnce. Po pěti farníkům, mluvil česky a uměl i hanácky. Jako kněz se zúčastnil svěcení a předávání
letech se stal olomouckým dómským vikářem. Byl také výborným zpěvákem, a proto všech nových českých školních budov, které byly zřízeny během jeho olomouckého
v semináři vyučoval liturgický zpěv. Byl velmi činný v řadě spolků a organizací, působení. Nejvýznamnějším krokem k rozvoji českého školství v Olomouci bylo zalo-
přispíval do novin a časopisů. Poznal chod arcibiskupství za arcibiskupů Skrben- žení spolku Ústav hraběte Pöttinga – český penzionát a škola pro vzdělávání dívek,
ského, Stojana, Prečana a Matochy. Dne 1. 9. 1939 byla v Olomouci pozatýkána jehož ustavující hromada se konala 19. 11. 1893. Otevření ústavu se konalo 15. 9.
gestapem řada osobností nepohodlných okupantům, mezi nimi též dómský vikář 1895. Tento významný den se stal národním svátkem nejen olomouckých Čechů
Glogar, který byl převezen do koncentračního tábora Dachau. Navázal zde řadu kon- a obyvatel z okolních hanáckých obcí, ale i vlasteneckých spolků širokého okolí.
taktů, které využil po válce. Byl pak finančním referentem na Městském národním Přestože v posledních deseti letech svého života trpěl hrabě těžkou oční chorobou,
výboru v Olomouci a též ve Svazu protifašistických bojovníků. V r. 1951 se stal kanov- která přešla v úplnou slepotu, a své dílo nikdy nespatřil, znal jeho každý kout do
níkem olomoucké kapituly, o rok později byl jmenován generálním vikářem a byl jím detailů. Počátkem r. 1898 onemocněl zápalem plic, kterému záhy podlehl. Zemřel
9 let. V r. 1961 byl zvolen metropolitní kapitulou kapitulním vikářem. Do vysokého 4. 2. 1898 v Olomouci. Pochován byl podle svého přání v rodinné hrobce v Budišově.
věku byl aktivní. V r. 1963 se postaral o oslavu výročí příchodu svatého Cyrila a Me-
toděje na Moravu v Olomouci a v r. 1968 obnovil kněžský seminář.
Před 105 lety – dne 27. října 1919
se v Žatci narodil Eduard WON-
Před 100 lety – dne 14. října 1924 DRÁK úrazový chirurg, historik
se v Horní Moštenici u Přerova lékařství a vysokoškolský profe-
narodil Jan CHMELAŘ, akademic- sor.
ký malíř, grafik, ilustrátor a umě- Dětství a mládí prožil v Praze. Už za středo-
lecký fotograf. školských studií psal básně pod různými
Dětství prožil ve Staré Vsi. V l. 1935-43 ab- pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyč-
solvoval Reálné gymnázium v Přerově. Po ném, česko-německém prostředí. Teprve
maturitě byl totálně nasazen jako zámeč- po 2. sv. válce mohl absolvovat LF UK
ník v Moravských železárnách v Olomouci. v Praze. V té době se rodiče přestěhovali
V l. 1945-50 studoval u prof. J. Kaplické- do Ústí nad Labem a posléze do Kralup
ho Vysokou školu uměleckoprůmyslovou n. Vltavou. Chirurgickou praxi začal získá-
v Praze, obor monumentální malba se vat v litoměřické nemocnici a krátce půso-
zřetelem na sklo a architekturu. Od r. 1953 bil také v Lovosicích a po tři roky zastupo-
žil trvale v Přerově. Samostatně vystavo- val obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha
val od r. 1980 v Československu, o 20 l. dří- pozoruhodnými lidmi dané lokality. Zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří –
ve se účastnil mnoha kolektivních výstav. a z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého
Jeho dílo je zastoupeno zejména v Muzeu lékaře Václava Paříka. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním
J. A. Komenského v Přerově a v soukro- kulturně historickým bádáním a dějinami lékařství. V r. 1956 se oženil a odešel na
mých sbírkách. V l. 1982-89 byl členem Moravu. Nastoupil na I. chirurgickou kliniku FN v Olomouci, kde záhy získal vedoucí
Českého fondu výtvarných umělců a od postavení a současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při UP. Po
r. 1990 působil v Unii výtvarných umělců r. 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olo-
Olomoucka. Zemřel 26. 8. 2014 v Přerově. mouci se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem
výboru VSMO, předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období l. 1973-76 před-
Před 180 lety – dne 20. října 1844 se narodil ve Velkých Hošticích sedou celé společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript
na Opavsku Johann LEFENDA, kovář a umělecký zámečník. pro studenty a 2 monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě
Vyučil se u kováře Karla Gerlacha v Pavlovicích u Olomouce a stal se r. 1862 náročného povolání se po desítky let úspěšně věnoval i historii lékařství. Výsledky
tovaryšem. Po šesti letech praxe se osamostatnil a měl dílnu v Koželužské ulici. této jeho neprofesionální působnosti přitom daleko přerostly hranice soukromého
R. 1892 byl jmenován knížecím arcibiskupským dodavatelem zámečnických a kovář- bádání a staly se skutečným přínosem pro regionální i širší kulturní historii. Své práce
ských prací. V l. 1901-04 se podílel na rekonstrukci olomoucké radnice, na výstavbě publikoval v různých časopisech a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pou-
katedrály sv. Václava. Vytvořil 10 q těžký kříž na hlavní věži a některé práce v in- hých rukopisech. Velká část jeho historicko-badatelských prací se týkala Olomouce.
teriéru. Vytvořil též některé práce pro Nouzov, kostel svatého Mořice aj. Jeho synem Jeho největší zásluhou zůstává přínos k poznání života a díla Alberta Schweitzera.
a pokračovatelem v řemeslné tradici byl Raimund (1872-1952). Zemřel 14. 5. 1907 Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a spolu-
v Olomouci a byl pohřben na ústředním hřbitově. Na jeho hrobě je kříž navržený organizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V r. 1968
Adolfem Kašparem. vyšla jeho kniha Albert Schweitzer a v r. 1995 rozšířené vydání Albert Schweitzer
a Lambaréne. Od mládí rád cestoval. Poznal dokonale Vídeň, Berlín i Paříž. Znalost
Před 160 lety – dne 23. října 1864 se ve Věrovanech narodil JUDr. cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou literaturou, především
Jan OŠŤÁDAL, advokát, starosta Národní jednoty a Matice školské německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se o výtvarné umění a byl
v Olomouci. i znalcem lidových maleb na skle. V Olomouci náležel k pravidelným návštěvníkům
Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci r. 1883. Pak odešel do Prahy koncertů a divadel, přednášek a výstav. Jeho ušlechtilost a kultivovanost se stala
vpravdě příslovečnou – pramenila ostatně i z toho, že svou literární tvorbu zaměřoval
studovat práva. O 5 let později promoval a v r. 1895 se stal advokátem v Olomouci.
Od studentských let se horlivě účastnil života národního a politického. Zprvu ve spol- také na poezii a beletrii. V r. 1979 vydal bibliofilii Pět kouzel a jiné básně, v r. 1994
ku Haná, r. 1892 byl spoluzakladatelem Politického spolku pro severní Moravu, v ob- básnickou sbírku Ohlédnutí. Zemřel 10. 4. 1996 v Olomouci.
dobí l. 1893-94 byl místostarostou Sokola, od r. 1903 starostou Národní jednoty a od
r. 1909 starostou Matice školské. Byl činný rovněž v různých hospodářských Před 20 lety – dne 31. října 2004 zemřel ve Šternberku František
uskupeních, např. v r. 1912 se stal předsedou Ústřední záložny rolnické se sídlem BŘÍZA, ředitel Městské knihovny.
v Olomouci, členem a v r. 1923 předsedou Jednoty záložen v Praze. Nezapo- Pocházel z Heršpic u Slavkova, kde se narodil 14. 4. 1916. Na Olomoucko přišel
menutelné jsou také jeho zásluhy o české školství. V l. 1907-14 byl prvním předsedou v r. 1945. Zprvu pracoval jako úředník okresního soudu. Do knihovny nastoupil v ro-
české okresní školní rady v Olomouci, kde mu připadl úkol chránit českou mládež ce 1960, ve funkci ředitele pracoval až do odchodu do důchodu. O činnosti knihovny
před německými mocipány. Aktivně působil také při zřízení matiční české reálky psal do knihovnického tisku v regionu. Poté pracoval v Okresním pedagogickém
a dívčího reformního gymnázia. Po převratu byl zvolen do správní komise města středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fond. Ve Šternberku založil
Olomouce a do správní komise obchodní komory. Za svoje zásluhy byl jmenován Sbor pro občanské záležitosti, jehož byl dlouholetým členem. Ve volném čase se plně
čestným členem Ústřední Matice školské v Praze. Po léta rovněž předsedal České věnoval zahrádce a byl aktivně činný ve Svazu zahrádkářů. Pěstoval ovoce a sbíral
stavební společnosti, která vedla finanční správu Národního domu. V pozdějších a upravoval samorosty.
letech se stal předsedou Hanáckého pivovaru. Zemřel 4. 1. 1927 v Olomouci. Rubriku sestavila Hana Ševčíková