Page 35 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 10/2024

4 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
jak je nakladatel poslal do sazby. Avšak však Škvoreckého nevybízí, k omezení milý Franta Nosek prošel dokonce ně- recepce románu. Autor musel být po-
Škvoreckého pozdější odhad, že rukopis jeho popisu se nicméně rozhodl sám kolikerým přejmenováním (od rukopis- chopitelně nápomocen. Do týdeníku
měl původně „přes 800 stránek ob řád- autor. Navzdory faktu, že na revizi textu ného Franty Žižky přes strojopisného Kultura tedy zaslal „skoropovídku“
ku na stroji. Před zadáním do sazby jsem neměl mnoho času, podařilo se Josefovi Frantu Šimka až k definitivnímu Frantovi „Vzpomínka nad Dorritkou“ — vlastně
jej zkrátil asi na 550“, v podstatě od- z „románového materiálu“, jak nazval Kočandrlemu). Z Přemy Nejezchleby se opravdu spíš vzpomínku než povídku.
povídá skutečnosti. Pokud bychom měli předložený strojopis Josef Träger, vytvo- stal Přema Skočdopole, z člena jeho par- Jejím objektem je posluhovačka, která
tu trpělivost a srovnali rukopis z roku řit román. A také, což není nepodstatné, ty Vlčka Vostál, z Tichého Vahař, doktor v době Josefova raného dětství chodí-
1949 se strojopisem z roku 1951 a pak obrousit a vyhladit Dannyho, jednu Cepek se proměnil v doktora Čapka, vala ke Škvoreckým pomáhat a starat se
s prvním knižním vydáním z roku 1958, z nejdůležitějších postav české pová- holič Geitner v Lenečka, hostinský Bárta o chlapce, pokud maminka někdy do-
zjistili bychom, že obsah autorových lečné beletrie, do jeho definitivní podo- ve Wintra, exstarosta Kaněra ve staros- provázela tatínka za jeho společen-
zásahů nemá primárně autocenzurní by, z níž bude autor vycházet i v dalších tu Prudivého, doktor Chudoba v doktora skými „povinnostmi“. Autor však vzpo-
charakter a že očekávatelných „ideolo- svých knihách. Šabatu a doktor Kučera v doktora Bo- míná především na její pozdější život,
gických“ ústupků je v něm minimum. Do strojopisu určeného k sazbě samo- hadla. K některým změnám Škvorecký kdy se jako náhle ovdovělá matka mu-
Ostatně přečteme-li si Trägerův posu- zřejmě promluvili i Fikar s Kocourkem. použil jmen jiných svých přátel: paní sela starat o tři dcery, na něž však měla
dek pozorně, zjistíme, že lektor v pod- Z autorovy vzpomínky víme, že zatímco doktorová Václavíková nese v románu málo času i peněz, a které se proto
statě žádné ideologické výhrady neměl! zmíněný slavný „dialog“ mezi starostou příjmení Vašáková a pro Irenina vytrva- nevyvedly. Škvorecký však z námětu
Josef tedy vzal pero a jal se román krátit Prudivým a v davu ukrytým Harýkem lého nápadníka Zdeňka Pechra autor nevytvořil socialistickorealistickou tryz-
tak, aby dílu prospěl, nikoli aby ho — ve- („eseseser — jen se neposer“) pochází zvolil příjmení Zdenina nevítaného ta- nu za ubohou proletářku, nýbrž oslavu
den touhou po vydání za každou cenu — z původní verze, jeho doplněk „ty pup- nečníka Pivonky. Naopak jmen, která se autorské citlivosti Charlese Dickense,
zmrzačil. koune pupkounoviči“ Harýkovi připsal od rukopisu ke knižnímu vydání nezmě- jehož Malou Dorritkou je povídka rámo-
Rozsáhlých souvislých pasáží, které ředitel Fikar, snad aby víc zacílil čtená- nila, zůstalo pomálu, a většinou šlo na- vána.
padly za oběť autorským škrtům, není řovu (a kritikovu) pozornost na starostu víc o postavy toliko epizodní: Benda Vá- Jako důkaz autorova zájmu o sociální
mnoho. Vypuštěno je například Danny- coby komického představitele „odchá- vra zůstal Bendou, kolaborant Bartošík problematiku v kapitalismu však toto dí-
ho rande se slečnou Mici a chvilkové zejících“ časů. Byla-li to šťastná volba, Bartošíkem, popřípadě Bartoschikem lo posloužit mohlo, a to přesto, že re-
erotické sblížení s Irenou, zkráceny byly těžko říct. (zatímco jiný kolaborant Vejvoda se pro- dakce Kultury ji, jak už byla zvyklá,
odstavce dokládající Dannyho sebepo- Nejpodstatnější zásah do románu měl měnil ve Vladyku). Původní, respektive podepsala pseudonymem Josef Vala,
zorovací talent a posíleny ty, které kupodivu na svědomí — autorův otec. skutečná jména zůstala i oběma anglic- který Škvorecký v květnu 1958 již neměl
dokládají jeho talent pozorovatelský. Byl to právě Josef Škvorecký starší, kte- kým vojákům Herbertu Percymu Sidde- důvod používat: Zbabělci šli do tisku
V Pá-penových, respektive Bennových rý se při jedné ze synových návštěv llovi a Edwardu Martinovi a také lázeň- pod autorovým skutečným jménem.
ústech ubylo vulgarismů, charakter po- v rodném městě mezi řečí zmínil, že by skému správci panu Mědílkovi, mimo- A stejně tak mohla posloužit povídka
stavy se však nezměnil. Četné, vícemé- možná nebylo dobré nechat jednotlivým chodem otci Josefova přítele a později „Lyrická vzpomínka“, kterou v říjnu
ně bezobsažné dialogy, které měly pou- postavám skutečná jména náchodských významného literárního bibliografa Bo- 1958, tedy doslova v předvečer vydání
ze zachytit atmosféru situace, byly občanů a že by možná vůbec bylo lep- rise Mědílka. románu, otiskla českojazyčně slovenská
citlivě zkráceny tak, aby naplnily svůj ší změnit i název samotného města, Pak už stačilo připojit jen obvyklou po- Mladá tvorba. Autor v ní pojednává
účel, ale nestaly se pouhou manýrou. v němž se příběh odehrává. A tak se až známku, že „osoby a události líčené o chlapci, který měl za války mnohem
Zachované dialogy Josef na poslední doslova v poslední chvíli stal z Náchoda v této knize jsou naprosto smyšlené, víc odvahy než on sám a také tuláckou
chvíli upravoval až cizelérsky s vůlí ještě Kostelec, z Pápena Bayerleho Benno a připomínají-li někomu osoby a udá- krev: „[…] pokusil se přeplavat Moravu
více zpřesnit charakter jednajících, ane- Mánes, z Joydy Šilhánka Fonda Čemelík, losti, které znal, jde o podobnost čistě na prámu v deštivém říjnovém dnu a na-
bo lépe a zajímavěji nasvětlit situaci, z Jarýka Harýk, ze Stézy Lexa, z Ulricha náhodnou“, a také věnování „Zdence, konec se přihlásil na pracovním úřadě
v níž jsou vedeny. Zásadně jsou proškr- Brynych, z Berty Gryma Berta Moutelík té holce, kterou jsem potkal v Praze“ v Moravské Ostravě s nejasným úmys-
tány pasáže závěrečné kapitoly, v nichž a z Bouši Španiela (popřípadě Saniela, (narážka na závěrečnou větu románu). lem odejít na práci do Říše, odtamtud
se náchodské měšťanstvo s až zrůdnou a toho už známe!) Rosťa Pitterman. Da- Zbabělci mohli jít do sazby. utéci do neokupované Francie, a dál, na
násilností vybíjí na esesácích uvězně- nny a Irena našli svá literární jména už Šéfové nakladatelství dobře věděli, že západ, pod tu laskavou vlajku falešné
ných v pivovaru. Trägerův posudek ten- v rukopise, zatímco z Marie Dyntarové jdou do rizika, a že je tedy záhodno při- naděje jeho upřímné víry.“
to jev zmiňuje, k závažnému zásahu se až nyní stala Dagmar Dreslerová a její pravit půdu pro vhodný způsob oficiální

BÁSEŇ MĚSÍCE

Zázraky
Tomáš Přidal
Dnes bude tuze krásnej den, Otázkou je, jak dlouho bude živ svět, Kdo přijímá život s pokorou,
je zázrakem žít v oblacích, jakou rychlostí řítíme se k nebesům, sám v sobě radost nachází,
život je někdy lehčí - jako sen, a budeme-li součástí opony hvězd, je krásné žít na zemi a pod vodou
postupně Ti karty obrací. kdo další vysloví naši ztracenou větu? myšlenky uplavou jako slzy po hrázi.

Zatěžko se dá ujít Osudu, Cítím, že v nás duše sílí, Kdo hledá opravdovou lásku, najde ji?
ve hvězdách je vepsáno vše, Tvé kroky ty mé učí našlapovat v prázdnu,
vzpomeň si na mě, až tady nebudu, umíš to pravdivě a s pílí, Láska Tě spoutá vášnivými provazy,
Ty, ke mně, potom překročíš břeh. dokud jako světlo nad Betlémem nepohasnu. a až ledy v řeku touhy roztají,
netřeba žádné další dotazy...
Otázkou je, jak dlouho bude živ svět, V jasu zřím, že šeď není povrchní,
jakou rychlostí řítíme se k nebesům, krása je jen venkovní zrcadlo,
a budeme-li součástí opony hvězd, duše je pokladem a ono trní
kdo další vysloví naši ztracenou větu? naše sympatie nerozdrásalo.

Povědět Ti lásku bez řeči Stačí tak málo chtít,
a v toužebném chvění, možná člověk dostane ještě o něco víc,
je jako zázrakem hluchého vyléčit každý život je originální hit,
v ozvěnách srdečního hřmění. ač zahraný bývá někdy zpolovic,
a jindy hřímá z plných plic.
Láska zalévá naše srdce,
drží nás pevně, nespoutaně, Dnes bude tuze krásnej den,
vtéká nám do žil a naše ruce je zázrakem žít v oblacích,
jsou blíže k naší slavobráně. život je někdy lehčí - jako sen, Tomář Přidal
je český básník, publicista, amatérský archeolog.
postupně Ti karty obrací.
Debutoval básnickou sbírkou Studování mělkého kroku
Dauphin Praha 2020. Získal uznání Mobelovy ceny 2020
za debutující sbírku, v roce 2023 obdržel uznání
Mobelovy ceny za druhou sbírku.