Page 54 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 03/2024

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 9
k represím spojeným s tehdejší akcí Ka- díky badatelce Evě Hrubé – byl Ptáček je vrstva příbuzná poetice malých di- překombinované zahuhlané nesmyslno,
mion, která se soustředila na pašování pronásledován dalšími běsy: byl několi- vadel, v něčem paralelní s verši Jana ale celek dochované Ptáčkovy poezie
a distribuci zakázaných knih do Česko- kanásobně hospitalizován na psychia- Vodňanského nebo z druhé strany z to- jako by ukazoval na více než jednoho
slovenska, zabavena Státní bezpečností trické léčebně, žil poněkud neradostný ho, co ve stejné době psal Ivan Mládek autora, respektive na více autorů v jed-
a o Ptáčka se začala zajímat život, který skončil tragicky („Mám jednu tetu v Tu-recku / ta má olej né hlavě. Ostatně Ptáčkovy psychiatric-
StB. Za-chovaly se jen dva pádem ze schodů, aniž by vo vrecku. / Však loni zjara na podzim / ké diagnózy by lecčemu napovídaly…
průklepy sbírky (u Jana Lo- se nějak víc propojil s disen- jezdila jen na benzin“, případně „Co čert Co s takovým padlým básníkem, s andě-
patky a Andreje Stankoviče), tem nebo undergroundem, nechtěl, stalo se. / Prase s kozou pralo lem, který měl ve svém literárním životě
přičemž Stankovič zařadil který se soustředil do vět- se.“), aby to celé směřovalo do zcela je- vlastně jen a jen smůlu? Dokonce i tako-
některé z Ptáčkových básní ších měst. dinečné a originální poezie, která se od- vou, že na oficiální vydání jeho veršů se
do pověstné generační sa- Zůstalo Ptáčkovo básnické poutává od všeho a je sama sebou pro čekalo od začátku devadesátých let až
mizdatové antologie s náz- dílo, které je i dnes divoké. sebe: „Členitý terén nepravidelného do dnes? Lze mu jen a jen stále držet
vem Už na to seru, protože Rozhárané, specifické, mís- dechu / a pojem okolí se ztrácí ve vidině / palce a nechávat si tu a tam do zásoby
to mám za pár. Právě ten její ty zcela pitomé a naivní – blížící se pevniny. / Široce otevřené oči nějakou jeho báseň, jako ten zářící
„provokující“ název pochází mám na mysli verše jako nestačí kontrolovat / úbytek kalorií.“ kousek něčeho nepopsatelně výjimeč-
– z Ptáčkovy básně… Na „Koncem měsíce / seženu V tomhle je Ptáčkova tvorba asi nejvíc ného a originálního. I s tím, že ne kaž-
dlouhou dobu pak zůstala střevíce / levné co nejvíce / příbuzná třeba tomu, co psal Andrej dému se to, co po Miroslavu Ptáčkovi
legenda o autorovi, který v kartónové krabice“ až po Stankovič. Není divu, že právě jemu se zůstalo, může zamlouvat. Ovšem bás-
byl známý jen díky střípkům Ptáček, Miroslav: V říši snů banality všedního doletu Ptáčkova poezie zamlouvala a prosazo- ník to byl každým coulem.
aneb Lyrika, epika, motyka.
z celku básnické tvorby. Na- Torst, 2023, „Cyklista Novák / koupil si val její vydání. Možná je to někdy naivní
víc – jak se až nyní zjistilo 194 stran rolák“. Jenže pak se objevu- veršování, možná zase potom až příliš Michal Jareš
MIXZÓNA

„Co z toho mám, že žiju sám
– Praha-Vinohrady, Chodská 13, pátý patro bez výtahu!“

Sto let Jiřího Šlitra kem. mafor neměl střechu nad hlavou, kočo- nem Jegorovem přilévala do ohně. Zpí-
pohledem Pavla Klusáka Horníček v té době vytvářel zájezdní val a byl ohrožený i bez ideové kritiky vali Pilarová, Matuška, Filipovská, Štěd-
programy; slovo estráda mělo tehdy v Rudém právu. rý. Po nich Hana Hegerová nebo Jana
Patnáctého února roku 1924, tedy právě skutečně dobový a víceméně ostudný Zajímavé je, že jiní si všimli téhož ge- Malknechtová. Mezi nimi všemi byl zpě-
před sto lety, přišel na svět Jiří Šlitr. Jak zvuk. Provozoval se tu humor lidový, pří- neračního rozporu, ale neodsuzovali jej. váckou hvězdou samozřejmě Jiří Suchý
o něm dnes vyprávět? Co jsme pozapo- padně komunálně satirický, protože s ni- Václav Havel, pro kterého byla „divadla – a co se týče Jiřího Šlitra, zásadního
mněli a čím jeho obraz doplnit? Publi- mi měla cenzura menší problémy. (Sami malých forem“ prvním signálem absur- spoluautora té hudebně-divadelní smr-
cista Pavel Klusák, který o dvojici Suchý Suchý a Šlitr se později estrádám ve dity na scéně, napsal v knize Dálkový šti, ten se na scéně neukázal.
& Šlitr a Semaforu právě dokončil knihu, svých dílech několikrát posmívali.) výslech: „Vzpomínám si, že jsem na pře- Šlitr na vichřici na jevišti neparticipoval.
nabízí několik kapitol ze života muže, Ovšem Horníček vytvářel ty kvalitnější hlídce tehdejších malých divadel v Kar- Kdoví, jestli mu to nebylo líto. Přitom
s jehož odchodem u nás skončila šede- a elegantnější z dobových programů. lových Varech viděl představení jedné se nedá říct, že by vůbec nevystupoval:
sátá léta. V pořadech jako Člověk mezi lidmi hrál ze semaforských Zuzan, nevím už které, v té době hrál v prvním bruselském pro-
Od úmrtí Jiřího Šlitra uplynulo už víc ča- Šlitr na klavír, a to i písně, které napsal a že mne uchvátilo tím, jak totálně mi- gramu Laterny magiky na klavír, u nás
su, než jak dlouho žil: do své smrti spolu s Pavlem Koptou. Hudební publi- moběžné bylo všemu ideologickému. i v řadě evropských zemí. Až do doby,
v prosinci 1969 byl skladatelem, ko- cista Jiří Černý později připomínal, že Různé tehdy velmi živé a v mnohém kdy dosazený ředitel Boris Michajlov
mikem a výtvarníkem pouhých pětačty- herci jako Lubomír Lipský byli prvními možná důležité diskuze probíhající na vyhodil z Laterny magiky Alfreda Ra-
řicet let. Z toho posledních dvanáct ro- profesionálními interprety Šlitrových stránkách Literárních novin jako by byly doka i všechny jeho lidi.
ků, tedy od svých třiatřiceti, spolupra- songů. tímhle představením naráz usvědčeny Když ze Semaforu odešla velká skupina
coval s Jiřím Suchým. ze své směšnosti. Ne tak, že by s nimi pěveckých hvězd, Suchý začal připravo-
Spolu založili divadlo Semafor, napsali Kotě, trpaslík a politika bylo polemizováno nebo že by byly pa- vat představení pro sebe, o fiktivním ka-
na tři stovky písní a stáli u řady přelo- rodovány. Ale tím, jak to, co se tu dělo, baretním písničkáři a komikovi, který
mových momentů v československé Písničky Šlitra a Suchého se na počátku šlo úplně mimo ně.“ prochází dvacátým stoletím. „Napiš mi
hudbě, divadle i společnosti. Se silou potkaly s paradoxem, který z dnešních Havel to vystihl: Semafor šťastně uvíta- tam taky roli,“ řekl Jiří Šlitr. Překvapivě.
exploze se postarali o zásadní zážitky časů není úplně jednoduché procítit. Po la generace, která už chtěla mít pokoj Mnohokrát bylo popsáno, jak na zkouš-
tehdejších generací, ale také tu jejich československých padesátých letech, od suchopárné uvědomělosti a sluš- kách Jonáše a tingl-tanglu vyrukoval se
dílo zůstalo jako něco, co trvá v čase. kolektivistických, přísných, pořád nějak ňácké emotivní vlažnosti padesátých svou kamennou tváří a promlouval týmž
Ať už jde o Marnivou sestřenici, Krajinu angažovaných, byl Semafor krajně po- let u nás. Chtěla si zatancovat, procítit hlasem, jakým mluvil normálně přes
posedlou tmou, Sluníčko, Klokočí, Pur- dezřelý tím, že nechtěl proti ničemu bo- rytmus celým tělem, mít nárok na den. Režisér Karel Mareš i Jiří Suchý byli
puru a jiné evergreeny zpívané dodnes jovat. Jak může být někdo tak bezsta- rock’n’rollaspoň v lokální verzi se se- přesvědčení, že takové antiherectví
na večírcích, anebo o tu sumu hudeb- rostný, tak apolitický? ptali se veřejní střenicí, co „měla vlasy samou loknu“. scéna neunese. (Jako by zbytek Sema-
ního, dramatického, filmového a další- kritikové. Apolitičnost Semaforu se stala A přece pozornější pohled říká: určitá foru byli nějací herci!)
ho díla, jehož šifry dodnes luštíme a je- jeho kulturně-politickým pokleskem. političnost tu byla od začátku, při svobo- Premiéry se konaly netradičně v létě,
hož komika a poezie určité části publika Ten, který to formuloval nejlépe, a tedy domyslnosti a vnitřní poctivosti Suché- nejprve ve Zlíně (tehdy v Gottwaldově)
dodnes způsobují blažené trnutí. i nejriskantněji vůči divadlu – Sergej Ma- ho & Šlitra to nešlo jinak. a potom v Praze. Lidé kolem Šlitra ne-
chonin –, tehdy napsal do Rudého práva: Hra Taková ztráta krve byla shůry za- čekali nic menšího než debakl.
Mezi dvěma talenty „Mám před sebou písničky ze Zuzany. kázaná, protože vyprávěla o tom, jak byl Jiří Suchý vzpomíná: „Hrál jsem naplno
Jedna je o blbém psíčkovi, jedna o koč- městský vzor ctností, vzorný občan Drá- a představení plynulo bezvadně. Pak
V první polovině padesátých let, jako ce, jedna o starém dodělávajícím oslu, bek, odhalen coby panák vycpaný slá- přišel okamžik, kdy Jiří Šlitr vstal od pia-
(málem) třicetiletý doktor práv, se Jiří jedna o jelenu se zelenýma očima, jedna mou, frankensteinovsky tragický tvor. na a pronesl svou první větu. Smích.
Šlitr rozhodoval mezi dvěma svými zřej- o kotěti, jedna o trpaslíkovi. Je v nich Písnička Dítě školou povinné má ve hře Další věta. Potlesk. Další věta. Aplaus,
mými talenty: výtvarným a hudebním. těch pár hodných zvířátek, trochu pěk- Člověk z půdy takový kontext, že jí lze že málem uletěla střecha! V tu chvíli
Lapidárně na to vzpomíná jeho kama- né lásky, trochu té nevinné filozofie, že rozumět jako požadavku na svobodu jsem pochopil, že budu muset velmi při-
rádka ze studentských let Jaroslava Mo- na světě je hezky. Není v nich jedině náš imaginace, která je víc než rigidní spole- dat, abych Šlitrovi stačil… Tak se narodil
serová, pozdější senátorka. život. – Mladé obecenstvo si chce ‚přijít čenská pravidla. nový klaun, jehož komika byla naivní
Ve své knize píše: „Jirkovi bylo jasné, že na své‘. A Semafor rád vyhoví. Rád se Krásný šanson Láska, to jsou jen písme- jako Rousseauovy obrazy a účinná víc
v něčem hodlá vyniknout, jen ještě ne- podbídne. Co by neudělal pro popula- na, Šlitrovou zásluhou nerozhodně vrá- než moje.“
věděl v čem.“ A nepřehání: v té době ritu. Stačí mu, že mladé lidi přitáhne do vorající mezi durovou a mollovou tóni- Šlitr nemluvil moc: spíš zpoza výřeč-
měl Šlitr za sebou roky špičkového lyžo- sálu, nepřipouští si starost, jak je ze sálu nou, říká, jak omšelá a prázdná mohou ného Suchého vrhal pohledy, jimiž si pu-
vání, studium právnické fakulty dokončil pustí, co v nich vypěstuje, proti čemu se být klišé v milostných písních – což byl blikum získával až spiklenecky. V insce-
na přání tatínka, ovšem snadno, a sama postaví, jaký ideál života jim předloží, svého druhu i komentář k tehdejším ofi- naci Jonáš a tingl-tangl téměř nezpívá.
Moserová patřila do kruhu kamarádů, o čem s nimi povede diskuzi.“ ciálním písním. Zato exceluje u klavíru variacemi, jak
kteří zažívali dlouhé seance se Šlitrem To bylo drsné. Kritiky v režimních novi- Když pak Suchý a Šlitr došli (s kabare- by lidovku Šla Nanynka do zelí zahráli
u klavíru s písničkami Osvobozeného di- nách měly vliv, mohly ukončit kariéru. tiérem Jonášem) k písním Zlá neděle, Lili Mozart, Bach, Smetana, Debussy,
vadla a mnoha dalšími. Machonin byl generačně jedním z těch, Marlen nebo Tulipán, ukázalo se naplno, Gershwin.
Co z toho všeho tedy zvolit jako profesi? kdo věřili, že poválečné budování lze že se komentáři reality nehodlají vyhý- Je skoro dojemné, že Šlitr si začal tyhle
Na vojně se Šlitr stal výtvarníkem pojmout poctivě. Ani na prahu „sixties“ bat. variace vymýšlet, protože se dozvěděl,
Ústředního domu armády, takže to vy- se nechtěl vzdát svých představ o soci- že je pro pobavení přátel hrával Jaroslav
padalo na obrázky. Jenže na vojně v Mi- alistické kultuře. Roli pro pianistu Ježek. Ten ovšem umřel v krutých pěta-
lovicích se také poznal s Pavlem Koptou, Později se jeho osud sklenul přes zrání třiceti a nezbyla žádná nahrávka. Šlitr si
autorem písňových textů. Kopta Šlitra veřejného intelektuála k disentu a pod- Semaforské hlediště bylo šťastné, tedy variace na Nanynky vymyslel po
přivedl do filmových barrandovských pisu Charty. Svou sérii kritik na Suchého účinkující byli ve varu, kapela se saxo- svém.
studií a seznámil s Miroslavem Horníč- a Šlitra psal velmi tvrdě v době, kdy Se- fonisty Ferdinandem Havlíkem a Evže- Mnohem víc se Jiří Šlitr rozezpíval v pro-