Page 51 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 03/2024

mít.”
ruce.
Podle
vzatá.
do hrbu!”
kýho výra.”
toho
plno hodin.”
Avšak
s
„A vy jste blbej.”
„Vy jste vožralá!”
ní
musím kodrcat dál.”
„Dejchněte na mne!”
začal
nastojte,
„Rači vám dám do nosu!”
„Šílená!” zařval. „Ambulanc!”
pod
„To je směrovka,” houkla surově.
jejího závoje tím bezpečněji zmizet.
a ozval se hlasitý výkřik přepadené:
vyjednávat,
nosem
temperamentně, že to nelze opakovat.
přiložila palcem k nosu a roztáhla prsty.
se
jí
rozdav
- 14 -
„Tímhle se u nás baví kapitál, lidičky! Lynčujte ji!”
„Vole!“ odpověděla mu s neslušným gestem dáma.
černal
„Dej to sem, ty rošťáku, nebo tě nakopnu, že umřeš!”
„To sou fousy,” odsekla dáma bez rozpaků, „jste slepej?”
„Kdybyste dovolila, milostivá, převedl bych vás osobně.”
kolemstojícím
důkladný,
na
několik
obé
„Ráčila byste mě následovat k nejbližšímu holiči?“ naklonil se usměvavě.
Proto byl se svou diplomacii ihned v koncích a jen s námahou se vzpamatoval.
strany
Její knír byl pod rozkošným nosánkem hustě nakreslen černou tyčinkou na obočí.
Tentokrát se strážník dostavil dříve než v aféře černé mumie. Nebyl to ten s mou-
„Vy jste na výsost hloupej dráb, Nakonec se ještě dopustim urážky stráže a budete to
znamení. „S dovolením, milostivá, račte být pošpiněna na horním rtu. Saze nebo
„Kde je ten syčák?” křičela kráska dále, napínajíc hlasivky, „chyťte ho a naložte mu,
srozumitelných
rámě. Beze všeho se do něho zavěsila. Druhou ruku, na níž měla zavěšenou kabelku,
Strážník neztrácel nervy. Vzal šavli pod levou paži a nabídl oknírené krasavici dvorné
krásných úst. A přece tomu tak bylo. Vzhledem k obecnému překvapení mohl zloděj
zakroucený a do hrotu vytažený secesní knír. Kromě toho se zdálo nejbližším očitým
svědkům doslova nemožné, aby byla svrchu citovaná sprostá slova vyšla z jejích
hmatem jí závoj strhl, a než se kdo vzpamatoval, zmizel v tlačenici na úzkém
„Voni na strážnici policajti holej?” ušklíbla se fousatá dáma, „to sem nevěděla. Zalezte
zaseje do svýho štráfovanýho bubínku, prosím vás, a řiďte mě přes křižovatku, já
drýma očima, nýbrž jiný. Přiklonil se k názoru, že dáma utrpěla duševní poruchu.
„To je ňáká poživatelka bezpracnejch důchodů,” zahlučel jakýsi muž v modrém.
A tu se ukázalo, že mladá dáma není nikterak zohyzděna vadou pleti, ani jiným
určitě to byla jemná dáma z nejlepších kruhů, proto jeden z chodců polekaně rozhodil
nestaral. Dopravil výtržnici šťastně až na policejní stanici, kde se rozhovořila tak
Marně však se rozhlížela. Kolem sebe viděla jen množství vyjevených obličejů. Zcela
a ještě krásněji nalíčené rty, okouzlující a čárné oči. Prostě že je to kráska na slovo
tu čumíte a ztrácíte pracovní čas? Se mi zdá, že už jste měl bejt dávno ve fabrice, je
Cestou na strážnici jiné výtržnosti netropila. O bohatý doprovod občanů se strážník
„Vy sprosťáku.” řekla dáma neněžně, „táhněte po svejch, když jste tak pracovitej. Co
směle
defektem, nýbrž že má pokožku sametovou jako čerstvá broskev, krásně vykrojené
chodníku. Model na hlavě dámy se povážlivě posunul, vytryskla blond ondulace
Odepřela
nezavážete.”
to.
Nechala
se
obezřetně šmrdlat po puse.
klidně
Sprostota ji opustila jako vyhnaný ďábel.
zjistit,
a
- 15 -
pak
se
„Řekněte mi laskavě,” zkoušel ji lékař, „že jsem hovado.”
ukázalo,
jeden!” třepala ho po plecích. „vy vostudo éskulapskýho stavu!”
že
„Což abychom vám tedy smazali ten knír?” nabízel se policejní lékař.
je
Začali odněkud nenápadně tahat svěrací kazajku. Bystře si toho všimla.
chotí
„Jestli je zabavenej, dělejte si s ním, co chcete, já podlehnu brachiálnímu násilí.”

Přivolaný policejní lékař, obšťastněný několika nejhrubšími nadávkami, pronesl roz-
uličního výjevu právě tak málo, jak málo mohli rozeznat v kusu špinavé vaty tvar
moravského výtvarníka. (Nechceme jmenovat.) Poznávali v ní sprostou ženštinu z
jejích odložených knírů. Nebudila dojem, že se vzpamatovala z nějakého záchvatu
pačitý úsudek, že jde o hypnotickou sugesci. Dáma se zvonivě smála. „Vy felčare
Když ji měla konečně čistou, usmívala se tak líbezně a nevinně, že všichni žasli.
Dáma si dřepla na židli, doktor vzal kus vaty a v něčem jej namočil. Pak začal dámě
„Já to nepotřebuju,” povídá, „já nezuřím, já jen nadávám, a hubu mi s tím stejně
známého