Page 56 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 03/2024
P. 56

PŘESAHY                                                                                                 TÝNECKÉ LISTY   11
                                 „Vypili mě jako opilec z okurek lák
                         / pod přezdívkou žil jsem – říkali mi Pták.“

       Kdekdo  si  v  životě  zvesela  zanotoval   i  akademickými  Dějinami  české  litera-  jaře 1981 v deseti exemplářích vyšla ja-  jí  literární  díla,  která  stojí  na  periferii-
       píseň Sbohem a řetěz, aniž by ovšem   tury 1945–1989 (IV.,  2008).  ko  63.  svazek  její  „Černé  řady“.  Při   literatury,  ale  sám  se  nepochybně  na
       tušil, kdo je spoluautorem textu tohoto   Ediční historie básnického díla Mirosla-  domovních prohlídkách na konci dubna   této periferii vždy cítil nejlépe, neboť mu
       hitu  kapely  Psí  vojáci.  V  obecném  po-  va  Ptáčka  (1956–1987)  je  překvapivě   toho roku u bratrů Havlových, které byly   to umožňovalo útočit a bourat, aniž mu-
       vědomí je samizdatový sborník Už na to   bohatá  a  její  příběh  má  pro  každou   důsledkem akce Delta (Kamion), tj. za-  sel stavět“. A např. takový Vladimír No-
       seru, protože to mám za pár, ale už není   pořádnou  poutavou  story  i  potřebnou   držení  karavanu  pašujícího  do  ČSSR   votný v  MF Dnes (30.  5.  1991) si rovnal
       moc známo, kdo je autorem přitažlivě   dávku nejasností a   tajemství. V první   „podvratné materiály“, bylo Státní bez-  Lopatkovy soudy podle svého vágního
       znějícího  sloganu,  který  editor  Andrej   polovině roku 1979 Václav Havel možná   pečností zabaveno osm exemplářů ex-  kritéria „smyslu pro krásu“. Symptoma-
       Stankovič  použil  v  polovině  osmdesá-  osobně potkal mladíka (vzal ho do auta   pedičních svazků. Zůstal tedy jen ruko-  tické ovšem také je, že text do Ptáčkovy
       tých let jako název této antologie. Až do   jako stopaře, seznámil se s ním v hos-  pis  (nyní  deponován  v  Libri  prohibiti),     knihy  posloužil  k  podpásovce  v  textu
       dnešních dnů, kdy nakladatelství Torst   podě?),  který  se  pochlubil,  že  píše   a  po  jednom  výtisku  samizdatového   druhého jmenovaného recenzenta, kte-
       vydalo péčí Jana Šulce knihu V říši snů   poezii.  Možná  ale  také  jen  od  někoho   vydání u Jana Lopatky (v majetku rodi-  rý zpochybnil Lopatkův morální kredit,
       aneb Lyrika, epika a motyka Miro-  dostal  Ptáčkovy  verše  ke  čtení.  Před   ny) a Andreje Stankoviče (v  současnosti   když přetištění zmiňovaného textu vy-
       slava Ptáčka, jen hrstka jedinců znala   svým  zatčením  na  konci  května  1979   v osobním archivu Jana Šulce – exem-  kládal  jako  autorovu  potřebu  ukázat
       dílo  autora  tohoto  jména,  byť  jako   Havel poslal tento rukopis básní Janu Lo-  plář  bude  předán  knihovně  Libri  pro-  svoji loajalitu k  tehdy prezidentujícímu
       položka  po  léta  probleskuje  literárně-  patkovi. Ten byl rukopisem zaujat a za-  hibiti). Později Stankovič některé z bás-  Havlovi…
       historickými příručkami pojednávajícími   řadil  Ptáčkovu  sbírku  do  samizdatové   ní  zařadil  do  výše  uvedené  antologie,   Jiří Flaišman, i-kanon
       o literatuře undergroundu, a mihlo se již   Edice Expedice, kde také skutečně na   Jáchym Topol pro Psí vojáky upravil bá

                                             ČTENÁŘSKÁ ZÁLOŽKA

                                              Tři muži v automobilu
       Když jsem se chystal v rámci svého pů-  tiletí  publikoval  F.  P.  verše,  fejetony,   Karoliny, v  němž volně využil některých   žemi  a  cimbuřími,  do  nichž  kupodivu
       sobení  na  Katedře  bohemistiky  FF  UP      sloupky, povídky i  delší prózy výhradně   předchozích motivů a  příznačně nalezl   nikdo  nezačal  střílet  z  katapultů  ohni-
       v Olomouci na zamýšlený seminář o hu-  v novinách a časopisech; pro Lidové no-  protipól k přeorganizované západní ci-  vými koulemi, ačkoli právě něco tako-
       moristickém žánru české literatury 60.   viny  byla  napsána  rovněž  jeho  první      vilizaci ve zdravém rozumu pražské ob-  vého by bylo nasnadě. Nebo domy z re-
       let, kompletoval jsem si seznam titulů,   a  nejúspěšnější  kniha  Dýmka  strýce   čanky  Karoliny,  dědičky  ostrova  v  Ti-  zonančních desek, do nichž se jen stěží
       které by připadaly v úvahu na čtení a ná-  Bonifáce, absurdně laděný dobrodružný   chomoří.  Inspiraci  tzv.  suchým  anglic-  sháněli  hluchoněmí  nájemníci.  K  nej-
       slednou  analýzu.  Mezi  uvažovanými   román  pro  mládež.  Ve  fantastickém   kým  humorem  Jeroma  Klapky  Jeroma   tvrdším  oříškům  pro  lidskou  předsta-
       knihami se objevili i Tři muži v automo-  příběhu malého chlapce z Braníka, který   příznačně  rozvinuly  Pilařovy  prózy  Tři   vivost však patřila stavba úzkých pruhů
       bilu Františka Pilaře, kteří se objevili po-  se při plavbě po moři setká s piráty a za-  muži v automobilu a Tři muži v  embéč-  země, jimž byl úředně dán povšechný
       prvé na knihkupeckých pultech v roce   žije honbu za pokladem, P. poukázal na   ku, kde záliba v nadsázce a paradoxu   název „silnice“.
       1966.  A  co  o  autorovi  a  jeho  nejzná-  smysl a  hodnotu prostých lidských zálib   nacházeném v jinak běžných zkušenos-
       mějších knihách uvádí Slovník spisova-  a přátelství. Na prvotinu volně navázal   tech automobilového turisty prostupuje
       telů po roce 1945? „Téměř po dvě dese-  pokusem o satirický román Ostrov tety   celým vyprávěním.“ Souhlasím, nic mi-
                                                                     mořádného  dějově  ani  stylisticky  se
                                                                     před čtenářem neodehrává, ale… Část
                                                                     děje se odehrává na známých místech
                                                                     milované Šumavy a z textu dýchá pří-
                                                                     jemná  atmosféra  rozpálených  i  dešti-
                                                                     vých letních dnů, které si dovedou inte-
                                                                     lektuálně založení hrdinové notně užít…


                                                                                                    Po jedné takové silnici jsme se chystali
                                                                                                    vyrazit druhého dne ráno z Prachatic do
                                                                                                    Krumlova, protože Jindřich projevil přání
                                                                                                    navštívit toto starobylé město.
                                                                                                    „Slyšel jsem,“ řekl, „že kdo jednou spat-
                                                                                                    řil Krumlov, nikdy v životě na něj neza-
                                                                                                    pomene.“
                                                                                                    Nejkratší cesta z Prachatic do Krumlova
                                                                                                    vede přes Smědeč. Zeptali jsme se pro
                                                                                                    jistotu několika prachatických usedlíků,
                                                                     K večeru jsme dorazili do Prachatic.  zda nám mohou tuto silnici doporučit.
                                                                     Člověk, který zakládal toto město, byl   Všichni se shodli na tom, že o něco ta-
                                                                     moudrý  muž,  který  myslil  na  budouc-  kového nesmíme přijít.
                                                                     nost.  Postavil  pěkné  obdélníkové  ná-  „Jsem velmi starý muž,“ řekl nám po-
                                                                     městí a obehnal je úzkou ulicí, kterou   slední z nich, „a v mé paměti zbylo už
                                                                     opevnil zvenčí solidními hrad bami. Ale   jen  několik  drobtů  vzpomínek,  ačkoliv
                                                                     protože mu v jednom rohu zbylo ještě   jsem  procestoval  v  mládí  skoro  celý
                                                                     trochu místa, vztyčil tam kostel, který   svět. Byl jsem v Luxoru, v colorádském
                                                                     má úhlednou romantickou věž s červe-  kaňonu,  na  Tahiti,  vystoupil  jsem  na
                                                                     nou stříškou. Hradby se hodily do stře-  Mount Everest, projel na člunu Amazon-
                                                                     dověku, když se ještě vedly války podle   ku od Peru až k jejímu ústí, a vůbec nač
                                                                     všech pravidel, věž kostela učarovává   si jen vzpomenete. Na většinu z těchto
                                                                     dodnes  všem  fotoamatérům  světa,        pozoru  hodných  míst  jsem  bohužel
                                                                     a  pokud  jde  o  náměstí,  viděl  jsem  na   k stáru postupně zapomněl. Pletu si Bio
                                                                     něm na vlastní oči jeden z nej lepších   s  Pekingem  a  o  některých  místech  si
                                                                     závodů kluků na koloběžkách.   nejsem jist, zda to byly hory nebo ostro-
                                                                     Věru, nebyla to marná práce. Všechno   vy.  Když  mi  bylo  devadesát  let,  zapo-
                                                                     mělo svůj smysl, který se mohl během   mněl jsem už všechno. Skoro všechno.
                                                                     staletí  všelijak  měnit,  ale  nikdy  se  ne   Jediné  místo  na  světě  mi  totiž  nikdy
                                                                     změnil v nesmysl. Teprve v moderních   nevymizelo z paměti. A to je právě sil-
                                                                     dobách se přišlo na to, že tahle budova-  nice z Prachatic do Krumlova přes Smě-
                                                                     telská metoda je hanebným přežitkem   deč. Pusťte se tou cestou, mladí pánové,
                                                                     minu  losti,  že  v  ní  není  dost  tvůrčího   nebudete litovat!“
                                                                     vzruchu,  že  umrtvuje  představivost       Rozhodli jsme se, že uposlechneme ra-
                                                                     a tím brání v pokroku. A tak se začala   dy zcestovalého starce.“
                                                                     stavět různá zařízení, která by povzbu-  V čem je její kouzlo či nečekané nástra-
                                                                     dila  lidskou  přemýšlivost,  a  občanům   hy si už musíte zjistit sami, milí čtenáři!
                                                                     bylo ponecháno na vůli, jestli se dopá-
                                                                     trají jejich skrytého smyslu, nebo ne. Tak        Petr Hanuška
                                                                     například se začaly stavět hotely s vě-
             Pilař, František: Tři muži v automobilu. Praha, MF 1966, 204 stran
   51   52   53   54   55   56   57   58   59   60   61