Page 50 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 03/2024

Krňocha, dosti byla pružné rychlým
zrovna k Hroznové kapce, když už jsme o tom náhodou mluvili. Rozmajzl prý má
Do jeho bramborového obličeje se opřelo slunce, proniknuvší šikmo listovím stromů,
„Zajděte si někdy někam na skleničku, Krňochu, to vás osvěží a rozptýlí. Třeba
„Předpokládám, pane rado,” řekl Gioglio Krňoch mírně, „že račte vědět, co je to
Pan rada se ovál slamáčkem, jelikož měl v těle nadbytek kalorií, a zeptal se na to ještě
„Děkuju, pane rado,” pravil Gioglio Krňoch, aniž se vyjádřil, hodlá-li pozvání přijmout
„To bych věděl,” přiznal se pan rada. „Nejste to ovšem ani vy, ani já, ani Vilém
„Prakticky nikdo, pane rado, poněvadž dotyčný kojenec se ještě nenarodil. Ale teo-
a pan rada Ftáček povstal, jako by bylo to slunce schválně ozářilo něco nepříjemného.
„Snad si ten starý šibal neudělal se svou izolační páskou záměrnou reklamu?”
Gioglia úboru její půvaby přiskočil,
„Jak to mohu vědět, pane rado. Na tuhle věc se dívám z jiného stanoviska.”
kvalitní věci, a ne drahé. A což… Krňochu… ať váš účet napíše na mne.”
oči svého dámě
Stařecké detailem všecky k náhle

podivem. strašidelným lemované sterými vráskami, dívaly se moudře. Gioglio Krňoch vytáhl z kapsy špinavý kornoutek, odsypal z něho drobků a hodil je na cestičku poskakujícímu vrabci. Pan rada Ftáček se bezděčné ohlédl, jako by to měl sezobat sám. Nechal potom pana radu jít, rozloučiv se s ním velmi zdvořile. A když zůstal sám, složily se jeho zahnědlé vrásky opět do tvaru dobráckého, zmrzlého bramboru, a pou- ze jeho zraky, hladící jemnou, dlouhou srst širokáns

Gioglio Krňoch zvolna zavrtěl suchou hlavičkou.

čili nic. „Rozmajzl teď mívá v lokále nával.”

Čtení na pokračování - Eduard Fiker - Dětská rapsodie - 4. díl
„Z jakého, Krňochu?” „Z kojeneckého, prosím.” jednou. kojenec.” Rozmajzl.” „Pravda,“ souhlasil Gioglio Krňoch. „A kdo tedy?” reticky je velmi závažný.” jat byl Ftáček rada Pan „To je nesrozumitelné, Krňochu,” pravil konečně. „Inu je,” řekl Gioglio Krňoch. být živé svěžestí božího růstu. Záhada č. 2 O FOUSATÉM DRAGOUNOVI V DÁMSKÉ RÓBĚ hlavnímu k někam směřujíc nápadná. slušivé světlé, sobě na Měla ohlédl i z jiných příčin než pro její zřejmý sex-appeal.

a uvelebiv se na ní tak pohodlně, až zapraskala. „Slyšel jste o tom případu dámy
„Řekla vám už někdy vaše paní choť ,vole?” obskakoval ho lékař. „Nosila už někdy
knírům ani proč byla tak úděsně sprostá, ale příliš se tomu nedivil – to je podezřelé –
Viléma
lámal hlavu, snaže se zakloubit záležitost černé mumie do záležitosti oknírené dámy,
„Víte, Krňochu,” hýbal se pan rada netrpělivě, „člověk se může dostat například pod
„Račte být sám na dobré stopě,” odvětil Gioglio Krňoch a hodil na cestu hrst drobečků
„Rozmajzl o tom nechce nic vědět, taškář, a o tom, jak se dostal do izolační pásky,
kapky. Tvrdí, že jeho choť ještě sladce spala. Nemá tušení, kde přišla k těm strašlivým
klad, že výtvarník odešel po sedmé hodině ranní z domova, aby posnídal u Hroznové
„Ovšem,” pokývl pan rada Ftáček, jako by byl Viléma Rozmajzla tou záhadou úlohou
„Tuhle jsem se nasmál, Krňochu,” pravil pan rada Ftáček, oprášiv lavičku kapesníkem
„A vysvětlil byste mi to s pomocí svého kojeneckého klíče?” přimhouřil se pan rada
Proto se penzionovaný detektiv Gioglio Krňoch na své lavičce v parku opět od pana
z housky. „Oba případy skutečně vycházejí z jednoho střediska, od hostinského
Manžel přišel. Vyprávěli mu, co jeho žínka prováděla. Poškraboval se v bohaté
Rozhodli se poslat pro jejího manžela výtvarníka. Informovala je, že její manžel snídá
„Bolí vás hlava?” dotíral na ni lékař, „máte mžitky před očima? Je vám úzko? Máte
Nedostali z nich nic. I doneslo se to k sluchu pana rady Ftáčka, jenž si drahnou chvíli
nebo z přechodného pominutí smyslů. Neomlouvala se z ničeho. Mlčela a snivě se
sám pověřil, „starali jsme se tentokrát o něco víc než v prvním případě. Víme napří-
rady Ftáčka dověděl, že je krásný den, ale nepřiznal se, že si toho už všiml sám.
tvrzení
podobnému
v restauraci U hroznové kapky na Hlodavé ulici číslo dvě stě třicet pět.
„Vousy ne,” pravil výtvarník, „jen kalhoty. Má troje, po straně na zip.”
„Slyšel, pane rado,” řekl Gioglio Krňoch, jemuž máloco v Brně ušlo.
neboť pojítkem tu zřejmé byla restaurace U hroznové kapky.
a také hrubě nejevil obavy z porušení duševní rovnováhy.”
víru
dáti
zvýšenou teplotu? Obtěžuje vás noční můra?”
je automobil a může pak v nemocnici vypovídat, že vůbec neví, jak se mu to stalo. Bude Rozmajzla nebo výtvarníkově manželce – v jejich podivných případech. Pravda, Ovál se slamáčkem. Vrabec se polekal a frčivě uletěl. Gioglio Krňoch zakýval bram- borovou hlavou. Bylo mu asi líto houskových drobečků, které hned vzápětí pošlapalo - 16 -
Nebylo však žádných podezřelých příznaků.
však obtížnější „Ehm,” řekl pan rada a za chvíli dodal: „To je dnes horko.”
čupřině a byl poněkud rozpačitý. „Aj aj,“ pravil Gioglio Krňoch lhostejně. Gioglio Krňoch pozoroval s účastí poskakujícího vrabce. Mnohem jakési kolemjdoucí lamželezo.

usmívala. v manželství vousy?” Ale přemítal marně. * * * s knírem?” šibalsky. Rozmajzla.” rovněž nic.” uvěřeno. mu Krňochu?” „Pravda”

Záhada č. 1:
ČERNÁ MUMIE ANEB MUMIE ČERNÁ

Stalo se v jednom z brněnských předměstí, v ulici zvané Hlodavá, v době přítomné.
Hlodavá není možná pravé jméno. Zapomněli jsme si je poznamenat. Pamatujeme
se jen, že jméno této ulice má cosi společného s jakýmsi hlodavcem. Jelikož
považujeme za hlodavce i klokana, může být, že ulice se správné jmenuje Klokaní.
Nebo Myší. Křečková. Vydří. Potkaní. Krysí. Morče-ová. Nebo vůbec něco, co hlodá,
ani špatné svědomí nebo vykotlaný zub nevyjímajíc. Je patrně od nás moudré,
že nejmenujeme žádného určitého hlodavce, nemáme-li jistoty, a tudíž, zvolivše
prosté jméno Hlodavá, jsme nejen dokonale věcní, ale mimo to nikoho nekom-
promitujem.