Page 45 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 7
RECENZE

Aristokratka v solidním varu

Není pravidlem, že dvojka je horší než lé třeštidlo, ale rebelka nemilující zaprá- pasážím patří prohlídka třinácté komna- Vilhelmové, z níž číší stále americká mi-
jednička, stejně jako není pravidlem, že šenou nudu všednosti a mající schop- ty paní Tiché, která dovolí několika muf- móznost, se zaplete do osudů Kostky
dvojka je lepší než jednička. Pro Aris- nost vnímat i druhého. K vydařeným lonům nahlédnout na „artefakty“ spoje- natolik, že nakonec zjistí, že už se na ní
tokratku ve varu platí pravidlo číslo dva. né s pobytem a svatbou Helenky Von- cítí jako doma v New Yorku. (Mimocho-
Když před pěti lety nabídl režisér Jiří dráčkové na Kostce. Již od aktu otevření dem vyčítat režisérovi, že ji naučil do-
Vejdělek zfilmování úspěšného humo- dveří, vstupu do sluncem zalitého mau- konale česky, je trochu mimo mísu. Než
ristického bestseleru Evžena Bočka Po- zolea, uchopení ubrousku či jiných věcí, nějaké pitvoření, raději zapomeňme, že
slední aristokratka, vyvolal u jeho vy- které držela ve svých ctěných rukou na- nemá umět manželovu mateřštinu.) Pa-
znavačů spíše rozpaky, či dokonce roz- še téměř světová zpěvačka až po po- ní Tichá v podání Elišky Balzerové je čím
ladění. Většina z nich totiž čekala, že hled paní Tiché ze zámeckého okna pu- dál tím více paní Tichou Evžena Bočka.
bžunda, kterou kniha provází téměř na tující napříč časem – celé je to vtipně Stačí ji k tomu dokonale subtilní mimika
každé stránce, se lehce přenese na fil- gradováno a vygradováno do téměř do- a několik gest. I pánové Pechlát a Liška
mové plátno. Ukázalo se, že nic lehkého konalé tečky. Na tuto scénu – přesko- coby kastelán Josef, resp. zahradník
to opravdu není. Vznikla spíše komedie číme-li v ději téměř na konec – vydařeně Krása dostali více prostoru pro budování
na motivy knižní předlohy, která se cel- navazuje i svatební obřad hygienika svých ujetostí. V prvním případě vario-
kem přijatelně zařadila mezi před- a vá- Švába a jeho partnerky, který doprovází vání nenávisti vůči expanzi muflonů čili
noční snímky. Upoutala hlavně kamera – světe div se! – zpěv samotné Heleny návštěvníků na Kostku, ve druhém pří-
Vladimíra Smutného, která nabízela Vondráčkové, která snad pochopila, že padě prohlubující se chatrnost zdravotní
úžasné krajinářské zážitky ze zimní pří- lepší bezplatnou reklamu si na svou oso- kondice. U Lišky nezapomeňme na vtip-
rody. Samotný děj plynul příliš volně, bu nemohla přát. né pěvecké vstupy, které podmalo-
scházela mu třeskutost komických si- Pokud jsem tedy prvnímu dílu vyčítal vávají tristnost existence jeho postavy.
tuací. Diváci si navíc zvykali na „zhmot- absenci dynamičnosti dějového spádu, Ne, Vejdělek nenatočil filmový trhák,
nění“ hlavních postav, které si každý ten druhý poněkud ku prospěchu věci který by uspokojil kritiky či intelektuální
čtenář samozřejmě vymodeloval po samé zrychlil. Hromadí se více úsměv- část filmového publika. I podruhé zkla-
svém. Aristokratka ve varu. ČR/SR 2024, 99 minut. ných situací, a to i díky tomu, jako by se mal ty, kteří čekali doslovný převod kni-
Druhému dílu vládne vpád extravagant- Režie a scénář: Jiří Vejdělek. i ostatní herci se svými postavami ko- hy do filmové řeči. Natočil solidní podí-
ní Denisky, kterou si s chutí, a navíc vy- Kamera: Vladimír Smutný. Hudba: Ondřej Hokr. vanou, která neuráží a jež jako celek
nečně sžili. Hrabě Kostka Hynka Čermá-
Hrají: Hynek Čermák, Tatiana Dyková,
dařeně zahrála Simona Lewandowska. Yvona Stolařová, Eliška Balzerová, Martin Pechlát, ka už není jen pasivní uplakánek žehra- i pobaví.
Filmová postava je poněkud pouprave- Pavel Liška, Zdeněk Piškula, Simona Lewandowska, jící na nedostatek financí, ale muž mod- Petr Hanuška
ná a zlidštěná. Není to jen vyloženě ulít- Petra Nesvačilová, Tomáš Jeřábek, Marek Taclík, ré krve a činu. Hraběnka Vivien Tatiany
Oldřich Bělka
Muška… a ani ne zlatá…
Útlá novelka Martina Fahrnera (*1964) 20. století, objevovala takhle bezpro- román naruby. lilo v provokacích beatniků a posléze
s nepříliš originálním, ale přece jen za- středně láska a sexualita dospívajících Vzpomeňte si na všechna možná klišé v podobě hippiesovské revolty) a hledě-
pamatovatelným názvem Štěstí, se hrdinů. Ano, máme tu Šakalí léta, ale a najdete je tady: těhotenství, nesou- la si zejména ideologie a morálky a pa-
odehrává v padesátých letech někde tam je to přetavené do rokenrolu a cud- hlas rodičů, milicionáři, alkoholismus, tosu, jako bychom mluvili o přítomnosti.
v Polabí. Vypravěčka a hlavní hrdinka ných náznaků. Celkově je nám podá- lůza na vsi, která se stala náhle ze spo- To ovšem Fahrnerovi nejde a nedochází
Zora Mlynářová je dcera sedláka, který vaná dobová morálka této dekády cud- diny vrchností. Nechybí tu ani ožralý – jeho hrdinka se navíc chová, přemýšlí
je událostmi po únoru 1948 donucen něji, byť samozřejmě ji máme nejrůz- ruský důstojník, ideologie ve škole, kde a mluví jako dívka veskrze velmi moder-
předat rodový majetek nově vznikají- nějšími způsoby přetavenou zejména je jedinec proti ostatním, ale zároveň tu ní, která nevyrůstala za války a po únoru
címu družstvu, přičemž do situace se do vizuality od Všech dobrých rodáků je „moudrý“ ředitel, který řadu věcí 1948. Když už se přece jen stane, že Zo-
zamotává nejen vzájemná třídní nená- (velmi sošná a morální) přes třeba urovná. Zrada přátel, narážení na lid- ra potratí, tak se Standa nejen málem
vist, ale i dlouhodobé animozity vzta- Vracenky (pohled z dětství) až po třeba skou blbost, ale zároveň sedlácká pýcha zabije, ale je posléze ještě poslán k voj-
hové, dále pak Lidové milice a prvoplá- Smuteční slavnost (kolektivizace coby a neschopnost sebereflexe. Rány osu- sku, aby ho zde téměř přizabili psi. Oba
nová ideologie přebíraná podle sovět- obraz hrůzy a pekla). Většinou jsme v li- du, které je třeba přežít, aby vše končilo dva hrdinové se navzdory osudu nako-
ského vzoru. Dobře, tady to je všechno teratuře zvyklí na případné Hrabalovské poněkud bizarním happyendem. Vlast- nec přece jen znovu obejmou a šepotají
ještě srozumitelné a v pořádku: to, co se antihrdiny, kteří berou situaci po svém ně to chvílemi působí jako nějaká po- si slova lásky, a hlavně prožívají ono
dělo s takzvanými kulaky na venkově tak, aby z ní nezešíleli. Anebo na hrdiny divuhodná parodie, karikatura světa, štěstí, které dalo titul celé knize.
v padesátých letech je námět nejen na knih Josefa Škvoreckého, kteří řeší – po- který se z pohledu doby mohl v lecčems Já věřím, že to Martin Fahrner myslel
romány, ale na dlouhodobé a stálé při- dobně jako Fahrnerova hrdinka – svou karikovat sám. Vždyť už jenom Bondyho dobře. Že si vymyslel tu přeintelektua-
pomínání. Ovšem Fahrner do situace situaci pubertální a postpubertální, ale a Vodseďálkova „trapná poezie“ je dů- lizovanou a trochu natěšenou vypra-
vstupuje jinak, a to skrz dospívání hlavní buď z pozice odhalení idiocie protivníků, kazem, že idiocie je nekonečná a nemá věčku tak, aby splňovala jeho vize. Jen-
hrdinky. která je přenosná a trvalá, anebo z hle- hranice ani ideologii. Zároveň to byl že ono to tak skřípe, že i nad kuráží
diska určitého pobaveného a lehounce svět, který se v některých dogmatech hlavních hrdinů spíš kroutíte bezradně
dojímavého nadhledu pozdějšího pohle- může podobat dnešku. Když si vezme- hlavami. Víc štěstí než rozumu, chtělo
du vypravěče. me, že doba byla prudérní celosvětově by se k celkové náladě knihy podot-
Martin Fahrner se ve svých dřívějších (pozlátko amerického snu padesátých knout.
knihách rád vracel do minulosti a rád se let s potlačovanou sexualitou vyvrcho- Michal Jareš
dojímal: jeho knihy jako Steiner aneb
Co jsme dělali (2001) nebo Pošetilost
doktora vinnetouologie (2004) jsou plné
nostalgie, návratů do dětství a schop-
ností přenosu určitých kolektivních
vzpomínek lidí, vyrůstajících v sedm-
desátých a osmdesátých letech. V nové
knize najednou to, co Fahrner uměl, vy-
prchává a jeho hrdinové se stávají ně-
jakou papírovou, teatrální náplní pře-
dem daného a vytyčeného programu.
Jen se na to podívejme: Zora Mlynářová
(dcera kulaka) se zamiluje do elektro-
technika Standy Dvořáka (hodného
milicionáře) během jedné zábavy s de-
chovkou. Ten plamen mezi nimi hoří
hlavně díky sexualitě, protože jinak je
každý z jiné planety. Standa pochází z té
„druhé strany“ a vztah dvojice naráží na
ideologie dvou zcela rozdílných světů.
Martin Fahrner: Štěstí Ano, trochu v tom můžeme vidět vztah
Druhé město, 2023 mezi Romeem a Julií uprostřed temnoty
a dogmatismu padesátých let. To vše by
Nebývá moc zvykem, aby se v romá- bylo v pořádku a mohlo by to fungovat,
nech, které se odehrávají v těžkých kdyby – kdyby to celé nebylo navíc na-
a složitých podmínkách naší historie psané schematicky jako budovatelský