Page 42 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

* * *

Moravské
optimistické.

klobásy
a

středí s příslušným nářečím.
Optimismus se obecně žádá.
mají odvahu se za ně vydávat.
moravská

slanina
oživí potud, pokud je pro své dílo potřebuje.
- 10 -
jsou

optimismem

k lidu upřímnější. Konec konců lid rád pozná, jak se ta která věc dělá.
ryzím.

Moravské

vozéka, lebo vás praštěm přes šňopák!” Šlo tu tedy spíše o uchopení ščesči za pačese.
sám, těm se prosté nevyhne. V krajním případě může být takovým typickým oby-
nářečí, 2. prostředí příslušnému nářečí a 3. zvyky a obyčeje lidu v příslušném pro-
člověku jinoprostřednému. Konečně máme poslední druh spisovatele, který si opat-
pouze lidově pokaženou mluvou (což je poněkud srovnatelné se štajeráckou něm-
a podle odpozorovaných obyčejů a charakterů – nebo – v méně šťastném případě – si
a přemožená. Jiný druh prostředního spisovatele (odvozeno od slova prostředí) bývá
čejem i ranní řvaní kohouta, pro něž nelze dospat. Koukne-li přitom spisovatel na
požádání rád ústně zkoriguje. O místní zvyky a obyčeje zakopává na každém kroku
děj sám vymyslí. Nářečně dialogy mu nekladou obtíží, každý domorodec mu je na
budíka a zjistí-li, že jsou 3 hodiny, má pro svou knihu přesný údaj, značně imponující
činou), můžeme si alespoň příležitostně všimnout okolností, zajisté podezřelých,
studia spisovatelova, avšak romanopisec na to někdy zacházívá jinak. Dejme tomu,
které činívají z románu velehodnotné dílo. Jsou to: 1. dialogy vedené v příslušném
Čtoucí laik se pravidelně domnívá, že tyto tři okolnosti jsou výsledkem hloubkového
mohl učinit. Rodnému nářečí si znamenitě odvykne, ale při potomních návratech si je
Jinak není jeho láska k rodnému kraji při vší úctě nic podivného; je to tak zvaný
že se v tom kterém prostředí narodil. Tato skutečnost sama o sobě mu ovšem nestačí
k tomu, aby mohl opisovat. Může-li odejít za vzděláním jinam, učiní to a je rád, že to
Tím, jak je vidět, dodá se snadno a rychle slušná dávka umělecké hodnoty každé
s mírou“, což se bohužel v této knize, i když podle pravdy, všude nestává. Střízlivost
prostředí přišel. Opět to nebyla žádná namáhavá pátračka po takovém odborníku,
nýbrž ho slyšel například náhodou hulákat z okna: „Zatrackané kloci, dite od teho
beletrii, a tudíž i této. Ti z pánů literátů, jichž se svrchu uvedená indiskrétnost týká,
jsou to v neposlední řadě moravské klobásy, vínko a slivovice, tedy věci po výtce
a nádhernou pšenici. To však je záležitostí národohospodářů, nikoli beletristů, pokud
Pokud běží v této knize o odpozorované zvyky a obyčeje, nutno loajálně doznat, že
a moravská slivovice již ne tak ryzím, ale co se dá dělat. Leda přidržet se hesla „Všeho
nic víc. Na hloubkové studium vůbec nepomýšlel. Později si zkonstruoval nějaký
příběh, který se tam jakž takž hodil. Dialogy v něm napsal, jak mu zobák narost. Pak,
měl-li štěstí, objevil, že domovník v sousedním činžáku právě nedávno z onoho
řuje hodnotu díla ve smyslu, svrchu uvedeném, nejobratněji. (To se týká i spisovatele
této knihy.) Před časem zavítal do toho či onoho prostředí na výlet nebo na letní byt.
Líbilo se mu tam, poněvadž každý má rád změnu, a získal tím tak říkajíc k věci poměr.
Nářečí, zvyky a obyčeje tamního lidu se mu zdály roztomilé, takže se přizpůsobil, ale
Morava ovšem rodí také statné komoňstvo, miliony bot, dokonce prý i pneumatiky
lokální patriotismus, vlastnost vrozená každému, málokým však hrdinně potlačená
a zájmu (o nadání se nemluví), začne psát romány podle sousedských vyprávěnek
poznají se mezi ostatními podle toho, že se začnou zlobit. K lidu blíž znamená být
svou existencí zavát bez vlastní vůle tam či onam, a má-li k tomu dosti času, píle
víno
* * *
jméno Gioglio.
- 11 -
Uveďme na scénu detektiva Krňocha, již dříve ohlášeného.
na světě, pohříchu však opravdu a ve všem střízlivý je málokdo z nás.

mě v létě v témže odřeném svrchníčku, zahalujícím jeho útlou postavu jako nefo-
prý po zásluze. Detektiv Krňoch překročil abrahámoviny před deseti lety. Chodí v zi-
se ovšem doporučuje nejen při konzumaci alkoholu, ale při konzumaci vůbec všeho
Gioglio Krňoch si jako svobodný mládenec sestavil teorii, že bude mít v životě věčnou
starost o knoflíky. Proto je osobně přišíval páleným drátem. Skutečné za třicet let
ztratil se svého svrchníčku pouze jeden jediný, a to proto, že mu jej přerazil jistý
To je brněnsky penzista. Do penze se dostal pro přílišné teoretizování, nikoli však
předčasně, neboť je starý už dost. Snad býval jakýmsi geniem, avšak neuznávaným,
remný pytel. Kmotrem při křtu mu byl bůhvíproč italský stavitel, po němž dostal