Page 41 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

probodit, pač sem bel pravdymluvnymu
Bělovlasý pan řídící postoupil k hrazdě, a kdyby mu v tom byl pletenec izolační pásky
„Díte na horóci skálo!” zavrtěl se Vilém Rozmajzl. „A co ta národní piseň Nic nežádá-
„Hej!” pravil strážník a povytáhl si opasek, „pane Rozmajzl! V kolik hodin to belo?”

„Neróhéte se

.” „Hrom do vaši hospodské hanáčtiny!” pravil pan řídící bez naděje a usedl na koženou omámen, a ne musel „To se vám zdá,” odpověděl Vilém Rozmajzl hněvivě. „Abech se to kvoli vám bal říct správně! Mosel sem, ináč to néde veložit, a take sem se mosel „To je od vás nechápavost, pane Probeš, co máte v mozkovece? Poněvadž sem ož vě- „Tož teda ne krapánek, ale hodně. A pořád ste dřepěl o šoplete?” strážník. se zamračil člověku. Myslel sem nejdřív, že mě ranila shora dolo mrkvečka, ale

an řídící zapraskal izolací. „Na témže místě, proboha! Viz Gebauer a jiní!” me, jenom to samé? Vysilajou to i v gradiu.” nepřekážel, byl by snad učinil veletoč. „Co?” „V kolik hodin ste se probral?” „Ale já nevem. No ráno. Mosel sem bét omámené.” kozu. „Říká se byl jsem asi dost vespalé. Ale belo mi krapánek nepohodlno.” „Proč vám belo nepohodlno?” zeptal se strážník. zel v tom momraji z esolace, belo mi nepohodlno.” „Ož ne. Ležel sem na čtyrech sesliskách.” našoškávate,” to nám „Co Kókno do zrkadla…”
Čtení na pokračování - Eduard Fiker - Dětská rapsodie - 3. díl

poslechl, jelikož měl být úředně mnohem moudřejší. Pan rada Ftáček opravoval

„Myšlenkami, pane rado,“ odvětil Gioglio Krňoch, „ale ne svými. Rád hádám, co si lidé
hřiště, zřízené v pozadí parku, a když se odtamtud napřič sadem vracel, aby spěl do
Časně ráno doprovázíval pan rada Ftáček svou dceru a jejího ženicha na tenisové
to, že teda dosloužil. A tak s vrásčitým úsměvem obešel na ředitelství všecky známé,
neuměl docela skrýt jemnou výčitku v očích. Ani na své penzionovaní neřekl víc než
jichž bylo nemálo. Litovali ho. Říkali o něm, že by byl svedl ještě řádný kus práce. Ale
parku. Krmil ptáčky, aniž v sobě živil hořkost proti panu radovi Ftáčkovi, posedával na
Potom, sám a sám na světě, bez přátel a bez příbuzných, chodíval do brněnského
donuťte k tomu, aby zlomyslníka udal, je-li to na příklad jeho vlastní bratr nebo
pořádně na veřejnosti zapáchal. Pokutujte takového nešťastníka, můžete-li! Nebo ho
smyslu, jako by byl někdo zlomyslné svržen do kanálu a pak, spěchaje za očistou,
ještě nevydané, stará šmelina, jíž si lidé ne a ne odvyknout… a tak dále a tak dále.
bylo shnilé, víte – noví lidé, nové zločinecké metody – těch je nejvíc – nové zákony,
„Velice, Krňochu. Před očima se mi to hromadí. Zdokonalování organizace – všecko
celkem nemůže zajímat. Bylo to jenom porušení veřejného pořádku, ale asi v tom
„To je dnes krásné, Krňochu,” pravil a sejmul slamáček. „Ani se člověku do kanceláře
zázrak. Pan rada pokynul, aby se Gioglio Krňoch opět posadil na lavičku, a oprášiv
úřadu, pozdravoval ho s obvyklou zdvořilostí Gioglio Krňoch. A tak se jednou přihodil
„Víte, Krňochu,” pravil pan rada a pohodlně natáhl nohy, „nás kriminalisty ten případ
„Zdalipak jste slyšel o té mumii v Žabovřeskách, Krňochu?” pravil pan rada Ftáček
Kdybyste vzali starý, scvrklý brambor a nožem do něho vyřízli úzký oblouček, dostali
Gioglio Krňoch nikdy ani slůvkem nekritizoval. Býval jen trochu smutný, a možná, že
Gioglia Krňocha se za třicet let nausměrňoval a navychovával až až, a že si nyní od
Gioglio Krňoch byl skromný mužík, ochotně se dával odstrkovat, a tudíž o něm říkali,
teorie šly silně na nervy a jenž se o Krňochovo penzionování zasadil. Pak prohlásil, že
příslušník velkoměstského podsvětí boxerem. Gioglio Krňoch tehdy přitom utrpěl
Krňochovym představeným býval pan rada Ftáček, jemuž Krňochovy fantastické
že je to hodný člověk. Jediný pan rada Ftáček byl uchvácen proti němu značnou
a předělával Gioglia Krňocha ve všem, podobné jako filmaři předělávají filmované
autory. Výsledek pak ho začasté proti Giogliu Krňochovi popuzoval, poněvadž to
averzí, takměř idiosynkrasií. To však mělo své příčiny. Pana radu Ftáčka dráždil Gio-
glio Krňoch osobitými úvahami a cílevědomými návrhy, jichž pan rada nikdy neu-
toto vyznamenání bylo také vším, čeho se mu dostalo. Jak si je ocenil, nevíme.
„Nicméně je to krajně zajímavý případ. Škoda, že na něj nemám více času.”
Blaze vám, povídám, že jste v penzi. Čím se po celý den zabýváte?”
nechce. Vy jste jako penzista proti mně ve veliké výhodě.”
- 12 -
nalomeni žebra. něho znamenitě oddechne. nebýval výsledek šťastný. lavičkách a pozoroval okolí. sedátko kapesníkem, usedl k němu. byste úsměv Gioglio Krňocha. dále. Gioglio Krňoch řekl, že ano. podobně.” „To je pravda,” souhlasil Gioglio Krňoch laskavě. „Račte být hodně zaneprázdněn, pane rado?” myslí. Uhodnu-li, mám z toho pěkné potěšení.”

Záhada č. 1:
ČERNÁ MUMIE ANEB MUMIE ČERNÁ

Stalo se v jednom z brněnských předměstí, v ulici zvané Hlodavá, v době přítomné.
Hlodavá není možná pravé jméno. Zapomněli jsme si je poznamenat. Pamatujeme
se jen, že jméno této ulice má cosi společného s jakýmsi hlodavcem. Jelikož
považujeme za hlodavce i klokana, může být, že ulice se správné jmenuje Klokaní.
Nebo Myší. Křečková. Vydří. Potkaní. Krysí. Morče-ová. Nebo vůbec něco, co hlodá,
ani špatné svědomí nebo vykotlaný zub nevyjímajíc. Je patrně od nás moudré,
že nejmenujeme žádného určitého hlodavce, nemáme-li jistoty, a tudíž, zvolivše
prosté jméno Hlodavá, jsme nejen dokonale věcní, ale mimo to nikoho nekom-
promitujem.