Page 48 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

10 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
práce. V l. 1954-61 působil jako placený tajemník ostravské pobočky Svazu spi- pro rodný dům v Lošticích, 1954), podobizny v mramoru, drobné práce a reliéfy.
sovatelů. Poté do r. 1962 pracoval ve Vítkovických železárnách jako redaktor Věnoval se též alegoricky motivované dekorativní plastice a restaurování ka-
závodních letáků a kronikář. Následně až do důchodu v r. 1969 byl zaměstnán v Kraj- menných plastik. Byl významnou sochařskou osobností, která velkou měrou
ské knihovně v Ostravě jako metodik a bibliograf. Spolupracoval s redakcí Ostrav- ovlivnila výtvarnou tvář Moravy a Vysočiny. Řada jeho děl je ve městě Olomouci
ského kulturního zpravodaje. Vracel se často do rodiště a několikrát zavítal i do a jeho okolí. V rodišti umělce je na obecním úřadě stálá expozice jeho výtvarných děl.
olomoucké okresní knihovny, zejména v 70. a 80. l. Prozaicky debutoval knihou tří
povídek v r. 1932, které vyšly pod názvem Návrat a jiné prózy. Pohraničí Jesenicka Před 15 lety – dne 17. února 2009 zemřel v Olomouci emeritní univ.
věnoval fejetony Země vítá člověka (1948). Po celý čas hojně publikoval a přispíval prof. Stanislav KOMENDA, vědecký pracovník a spisovatel.
do denního tisku i časopisů, např. Černá země, Čtenář, Literární noviny, Listy PPB, Narodil se 7. 5. 1936 v Louce u Jemnice. Gymnázium absolvoval v Moravských Bu-
Nová svoboda aj. Užíval mj. i pseudonymy: Pavel Jansa, Mirus, Rský, M.R. Zemřel dějovicích a v r. 1959 promoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy
8. 11. 1987 v Ostravě. v Praze, a to v oboru teorie pravděpodobnosti a matematická statistika. Poté na-
stoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého Olomouci, kde působil 50 let. Pilně
Před 35 lety – 10. února 1989 publikoval, jeho odborná publikační činnost zahrnuje na 700 článků, 8 monografií
zemřela v Praze Olga KOŠUTOVÁ – a 15 učebních textů a skript. Literárně činný byl též v oblasti menších žánrů, k nimž
KLAPÁLKOVÁ, učitelka a spiso- patří aforismy, básně, eseje a fejetony. Kromě knih vlastních, kterých je více než 30,
vatelka, rodačka z Velkého Týnce. byly jeho aforismy publikovány v antologiích Myšlenky 1-12, Slovník myšlenek,
Narodila se 8. 3. 1901 v rodině týneckého Nezabolí jazyk od dobrého slova, resp. také v časopisech. Úzce spolupracoval též
řídícího učitele Františka Košuta. Studo- s rozhlasem. Po r. 2001 spolupracoval s internetovým almanachem Zonty 2001 a od
vala na učitelském ústavu v Olomouci, od- konce r. 2003 vydával jedinečný internetový měsíčník Liber catenatus s podtitulem
kud byla v r. 1915 vyloučena pro rozši- Úvahy o životě a přilehlém okolí. Přednášel asi na 30 místech Evropy a Ameriky.
řování protirakouských letáků. Studium Překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny. Získal řadu prestižních ocenění, vč. Ceny
dokončila až po válce na České reálce města Olomouce.
v Olomouci, kde maturovala v r. 1921.
Hned poté zahájila pedagogickou dráhu Před 35 lety – dne 20. února 1989 zemřel v Července u Litovle Fran-
jako učitelka na obecné škole v rodišti, kde tišek FLASAR, výtvarník, ilustrátor a ochotnický herec.
učila ve školním roce 1921-22. Provdala se Narodil se v Července dne 23. 3. 1903. Po vychození školy jej vzal do učení litovelský
za legionáře a důstojníka čs. armády Karla malíř a natěrač Alois Mach. U něj maloval dekorace, pokoje, kuchyně. V r. 1929 se
Klapálka (1893-1984). S ním pak odešla do oženil, založil si rodinu a osamostatnil se. Byl znám nejen jako dobrý výtvarník, ale
Hranic, kde její manžel vyučoval na vojen- i jako divadelní ochotník. Pomáhal s výpravou scén, maloval kulisy, hrál i režíroval
ské akademii, a poté na Podkarpatskou Rus, kde žila v l. 1924-32. Poté se vrátila do divadelní hry. V r. 1942 absolvoval v Brně odborný kurz uměleckých řemesel. V době
Čech a žila s rodinou v Českých Budějovicích, kde působila jako odborná učitelka. 2. sv. války byla jeho největší zakázkou výmalba obřadní síně litovelské radnice, kde
V l. 1942-45 byla se starší dcerou internována v táboře ve Svatobořicích u Kyjova, od vytvořil cyklus 7 lunet zachycující výjevy z historie města. Po válce byl na základě
dubna 1945 do osvobození v Plané nad Lužnicí. Přímo z fronty jí marně hledal ve výnosu Zemského národního výboru v Brně zaregistrován pod číslem 303 v sezna-
Velkém Týnci její manžel dne 9. 5. 1945. Rodina se setkala až ve 2. pol. května
mu výtvarných umělců. Nadále se věnoval výtvarné práci, sgrafity vyzdobil řadu
v Praze, kde pak manželé Klapálkovi žili až do smrti. fasád rodinných domků nejen na Litovelsku, ale též v Luhačovicích a na Šumpersku.
Literárně přispívala zprvu do časopisů Národní osvobození (1935-38), Českého Vytvořil velké sgrafito ve vestibulu Záložny, na průčelí domu u muzea v Litovli aj.
dělníka (1941) a Literárních novin (1940-41). Knižně debutovala románem Slunce Od 50. l. působil jako výtvarník okresního domu osvěty a poté závodního klubu.
nad údolím (1942). O dva roky později vyšel její román Láska zůstává (1944). 60. l. minulého století začal úzce spolupracovat s akademickým malířem
V
V r. 1946 vyšel soubor jejich povídek a baladických příběhů z karpatských polonin Františkem Peňázem. Společně opravovali kostely na Moravě, kde vytvořili řadu
v povodí Černé Tisy nazvaný Černá paraska. Válečné vzpomínky, zápisky a zkuše- stropních a oltářních obrazů. V r. 1968 ilustroval Báje a pověsti z Vizovických hor od
nosti z prostředí internačního tábora vyšly v souboru próz U Svatobořic (1946), Františka Millera, které vyšly v Bojkovicích. Namaloval také řadu akvarelů a olejů.
válečné vzpomínky svého manžela a jeho portrét zpracovala v knize Voják vypravuje Vytvořil i několik krásných zákoutí historického jádra města Olomouce. V r. 2009 byla
(1948). v litovelském muzeu pořádána výstava František Flasar a jeho dílo, která dala
nahlédnout do vývojových etap umělce a přiblížila nejen inspirační motivy, ale i prů-
Před 110 lety – dne 11. února 1914 se narodil v Pouchově u Hradce řez celým dílem.
Králové Ing. arch. Václav CAPOUŠEK, významná osobnost pová-
lečné památkové obnovy míst na Moravě. Před 60 lety – dne 24. února 1984 zemřel v Olomouci Otto František
Do Olomouce přišel v r. 1948 a zprvu působil u architekta Lubomíra Šlapety (1908- BABLER, básník, knihovník a překladatel.
83) a o rok později začal pracovat ve Stavoprojektu. Začátkem 50. l. založil spolu Pocházel z bosenské Zenici, kde se narodil 26. 1. 1901. Jeho tatínek, který byl v tam-
s kolegy Zdeňkem Hynkem (1922-2006) a Antonínem Škamradou (1928–2023) ních hnědouhelných dolech účetním, brzy zemřel, a tak se maminka s dvěma dětmi
asanační skupinu a stal se jejím vedoucím. Později pracoval v Pozemních stavbách vrátila začátkem války v r. 1915 na Moravu. V Sarajevu, kam chodil do školy, se naučil
Olomouc, pak v Chemoprojektu Přerov a v Druposu Olomouc. Realizoval např. rekon- několika řečem, vedle češtiny i němčině a srbochorvatštině. V Olomouci studoval na
strukci domu rozhlasového studia a kavárny Opery (1947), rekonstrukci obytných německé reálce, a přitom se naučil ještě francouzsky, anglicky, polsky a italsky. Po
maturitě se rozhodl pro svobodné povolání literárního překladatele. V r. 1923 vydal
domů na Žerotínově náměstí (1950-53), oprava muzea v Olomouci (1953-58).
V r. 1950 se podílel se na výstavbě divadla v přírodě, v l. 1951-52 na přestavbě zim- svou první knížku Písničky polské básnířky Marje Konopnické. O 3 roky později se stal
ního stadionu (obě společně se Zdenkem Hynkem). V roce 1969 řídil rekonstrukci vydavatelem vlastní knihomilské edice Hlasy. Do jednotlivých svazků zařazoval své
budovy někdejší Okresní knihovny v Olomouci, zámecké arkády ve Velkých Losinách překlady. Do r. 1948 vydal ve jmenované edici celkem 48 svazků. Denní postřehy
a v r. 1982 svatební síně v Domašově nad Bystřicí. Zemřel 1. 2. 1997 v Olomouci. a názory na svět kolem nás psal do velké rukopisné knihy zvané Oblásky. Nádherné
aforismy, citáty, sentence a myšlenky jsou dodnes ozdobou mnoha knih s citátovou
Před 55 lety – dne 17. února 1969 zemřel v Olomouci akademický tématikou. Jeho zásluhou se stalo jméno Samotíšky známé v literárním světě. Ze
sochař Julius PELIKÁN. svatokopecké pošty mu byla doručována rozsáhlá korespondence z evropských
i zámořských zemí, od tvůrčích literátů, vědců i nakladatelů. V docházejících zahra-
Narodil se 23. 2. 1887 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou v rodině obuvníka. Jeho ničních časopisech nacházel ukázky tvorby básníků jiných národů. Jeho drobné
výtvarného talentu si všimnul už na obecné škole třídní učitel a z jeho podnětu odešel překlady jdou do několika tisíců. Úplný soupis Bablerovy tvůrčí práce se dosud
po vychození měšťanské školy v r. 1901 na Odbornou školu kamenickou do Hořic nepodařilo pořídit. Do němčiny překládal a v cizině publikoval poezii našich básníků,
v Podkrkonoší. Po jejím absolvování jej lákala studia na Akademii výtvarného umění, především ve švýcarském periodiku Dit Tat a v několika antologiích vydaných
ale ta si nemohl z finančních důvodů dovolit. Odešel pracovat do Německa, kde v Německu. Za tuto práci mu vzdali dík mnozí naši básníci. V r. 1949 získal Václav-
působil až do r. 1908. Po návratu do Čech získal práci na Domě sv. Petra v Brně.
kovu literární cenu města Olomouce, v r. 1967 literární cenu Svazu čs. spisovatelů
V r. 1909 přišel pracovat k firmě J. Urbana do Olomouce. V témže roce odešel stu- a rok poté literární a kulturní cenu olomoucké ONV. Patřil k velkým milovníkům
dovat do Prahy AVU k prof. J. Myslbekovi, kde promoval v r. 1913. Za dílo Podobizna přírody. Denně chodil na procházky do okolí, o víkendech na Bouzovsko, Zábřežsko i
mladého muže byl odměněn cenou školy. O 2 roky později získal za dílo Božetěch do Beskyd. V r. 1999 obdržel Cenu města Olomouce in memoriam, kterou vyzvedl
(postavu v životní velikosti) stipendium na cestu do Itálie. Tato cesta byla pro jeho syn Ing. arch. Otto Babler (1930-2022).
mladého umělce nejen zdrojem poučení, ale i inspirace a hlubokého uměleckého
zážitku. Po návratu do Čech se vrátil v r. 1915 do Olomouce, kde se trvale usadil. Stal Před 190 lety – dne 29. února 1834 se v Tršicích narodil Hynek FLORYK,
se svobodným umělcem a vstoupil do Svazu výtvarných umělců moravských se
sídlem v Hodoníně (SVUM). Stal se výraznou postavou zdejšího kulturního života. zakladatel moravského chmelařství, starosta rodné obce a odborný publi-
cista.
V 1. sv. válce sloužil u 54. pěšího pluku v Olomouci. Jako sochař pracoval na výzdobě
válečných hrobů. Ve válečných letech 1917-18 se spolu s malíři Adolfem Kašparem Od mládí se zajímal o přírodu, hodně četl knihy a časopisy, v nichž hledal poučení.
a Oldřichem Lasákem podílel na obnově výzdoby vojenského chrámu Panny Marie Samostudiem si doplňoval vzdělání, které mu nemohli dopřát rodiče. Založil ště-
pařskou školku a také se zaměřil na pěstování průmyslových rostlin. Prostřednictvím
Sněžné v Olomouci. V r. 1917 mu byla udělena Cena města Prahy za plastiku Letec.
Tzv. sochařskou galerii z 20. let vytvořil v Příkazích u Olomouce. Začal se věnovat též svého přítele prof. Karla Milana Lambla (1823-94), ředitele německé rolnické školy
tvorbě medailí. Jeho nejlepší medaile jsou medaile portrétové, např. plaketa L. Ja- v Libverdě, si v r. 1861 opatřil první sazenice chmele a zasadil je na své zahrádce.
náčka, medaile arcibiskupů A. C. Stojana, L. Prečana). Vytvořil řadu pomníků pro Časem rozšířil pěstování chmele dál a v l. 1863-87 byly už založeny chmelnice v Bu-
ku, Čekyni, Doloplazech, Krčmani, Kokorech, Malých Lazníkách ve Lhotě, Sucho-
moravská města, mj. Jana Husa v Hranicích, J. A. Komenského ve Fulneku, Františka
Palackého v Holici u Olomouce, T. G. Masaryka v Bohumíně. V l. 1940-42 byl před- nicích, Vinarech, Veselíčku, Zákřově, Pěnčicích aj. Stal se váženým a ctěným obča-
sedou SVUM. Doba 2. sv. války pro něj znamenala přerušení jeho tvorby. V r. 1942 byl nem a byl zvolen do různých spolků. V l. 1864-67 působil jako starosta obce Tršice.
V r. 1883 založil Chmelařský spolek pro Tršice a okolí, ve kterém vedl rolníky k četbě
internován se svou chotí Boženou v koncentračním táboře ve Svatobořicích, v r. 1943
v Kaunicových kolejích v Brně. Jeho paní zemřela na úplavici v Osvětimi v r. 1943 odborných časopisů i k výměně zkušeností s jinými pěstiteli. Pořádal exkurze a ná-
a synové Vladimír (1916-80) a Jiří (1923-99) byli zatčeni v r. 1940. Po osvobození vštěvy výstav, dokonce i v zahraničí. Byl dopisovatelem a spolupracovníkem mnoha
časopisů. Zajímal se hlavně o štěpařství, chmelařství, včelařství a chov drůbeže.
v r. 1945 pokračoval opět v předsednické činnosti Svazu VUM, kterou vykonával až
do r. 1959, kdy byla činnost svazu pozastavena. Jeho výtvarná tvorba byla v 50. Jeho články najdeme také v Našinci, Selských listech a Záhorské kronice. Zemřel
l. orientována především na portréty slavných osobností (např. busta Adolfa Kašpara 27. 7. 1921.
Rubriku sestavila Hana Ševčíková