Page 52 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 01/2024
P. 52

a
                                                                                    * * *
                                  vám.”
                                                     bez
                                                                                        popírat.
                       „Nemožu.”
                                                                                                      „Připadá mi
                                                                                               „Poslóchéte,”
                                                                                           sta třicet pět.”
                                                     límečku.
                                                     Jeho


                                                                                                                   krále na jeho kovovou patku.
                                                                                                        kolem hrdla těsně pod bradou.
                                                     úctyhodná,
                                                                                                       jako leydenská láhev,”
                                                                   nabral-li mamince z pytlíku hrozinek.
                                                                                                   padlo ho ve fyzikálním kabinetu nabít.”
                     „Nic si nevežalujete, já sám nic nevim.”
                                                              podstatnou záhadou černé mumie brněnské.
         - 6 -
                                                   kulatého obličeje se mu pomalu vracela barva.
                                                                                                 vadž pana řídícího probodla bleskem krvavých očí.
                                                     plnoprocentní
                           „To be belo korupcí, pane Rozmajzl. Já to musím hlásit.”
                                                     pleš


                                                     zůstala
                         „No, pane Probeš, držte paščeku taky, až budete mět něco lepčiho.”

                                                     oslnivě
                                        byla obnažena, jako popálenou. Leckde se drbal a všude se lepil sám na sebe.
                                                     bílá,
                                                     ale
                už se mu přichytilo vzadu na šos, ale zatím neměl o své čertovské oháňce ani tušení.
                             očka. „Jen si trochu odpočnu a běžím dom. Stavte se u mne na kalíšek, pane Probeš.”
                                                                                                       proslovil pan řídicí poctivě, „škoda, že mě nena-
                                                                         a nákladně zavinut do izolační pásky důkladněji než miminko – to nemůže mít pražád-
                                                                                                    Něco elektrického možná v mumii bylo, poně-
                                                                              a oloupen, po případě zastřelen, podříznut břitvou či ubit sekerou nebo tupým nástro-
                                             Také ho maličko, sotva v délce jedenácti centimetrů, škrábli na břiše, dosti vyni-
                                           kajícím pod částečné rozepnutou košili. Kromě toho měl Vilém Rozmajzl pleť tam, kde
                                      „Vašeho  případu  se  ujme  kriminální  policie,”  spustil  strážník  s  moudrýma  očima
                                                                                                                 Nato se strážník pokusil stáhnout mumii izolační pásku z obličeje. To se divě šklebila,
                                                                                                řekl strážník s moudrýma očima, prozkoumav mumii z profilu i z en
                                                                                                                     opět na nohy. Byla to asi taková práce jako postavit dole uraženého kuželníkového
                                               rozřezali i žiletkou. Jen tu a tam zasáhli břitem jeho prací šaty, to nestálo ani za řeč.
              „Vyučuji fyzice,” podotkl, „do hostince nepáchnu, jak je rok dlouhý, a zde přítomného
                                                                                                            pouze křížová stopa, a mumie začala všelijak kroutit sanicí, krčit nos a odchrchlávat.
                                                                                                          Vrtět hlavou se ji zatím příliš nedařilo, v tom ji znamenitě překážela izolace, ovinutá
                                                                                                              neboť kůže se jí přitom bolestně natahovala. Nakonec to bylo přece jen dole, zbyla
                                    úřední češtinou, „proto mluvte. Cokoli teď řeknete, všeho može bét použito proti
                                „Proto bech měl rač držet paščeku,” řekl Vilém Rozmajzl, zdvíhaje vepřově modrá
                  Pan řídící se přehraboval zištně v izolaci, pomýšleje na školní sbírky. Dva a půl metru
                                                                     náhodám  docházelo,  mohl  by  se  vymlouvat  každý  uličník,  že  chtěl  nabrat  dech,
                                                     do
                                                                       ný kloudný smysl. Přitom je náhoda automaticky vyloučena, neboť kdyby k takovým
                                                            Vilém Rozmajzl, byv konečné rozvinul seděl zničen na cvičební žíněnce v tělocvičně.
                                                          Jelikož měl na sobě letní, plátěné prací šaty, nebyla patrně ani jeho věcná škoda
                                                 „Vetrpěl su moc,” zaskuhral, pomrkávaje po hromadě izolace, kterou na něm z části
                                                                                             face, „vy jste pan Rozmajzl, restoratér od Hroznovy kapke na Hlodavy ulece čisto dvě
                                                                                                                       žíněnce vyválela a potom, jelikož se už tolik nelepila, společnými silami ji postavili
                                                                                                                         v tělocvičné vždycky uvízne trochu prachu. Doporučili tedy černé mumii aby se po
                                                                Vysvětlení mohl patrně podat restauratér Rozmajzl sám, ale nepodal. A právě to je
                                                                                            A hle, toto zjištění se černá mumie nepokoušela ani v nejmenším
                                                        velká, neboť nějaké ty šmouhy snadnou zmizí v neckách. Vilém Rozmajzl byl bos
                                                                                Nikdo nemůže říci, že by se tím záhada černé mumie vysvětlovala. Být přepaden
                                                                           jem a zůstaven v kaluži vlastní krve, prosím, to je přirozená věc. Ale být pracně
                                                                                                                 osob.”
                                                                                                   a tvářil se mrzutě.
                                                                                             zamotaný v izolační pásce.
                                                                                           Vilém Rozmajzl se po něm ohlédl.
         - 7 -
                                                                                                 „To nebela pokladna, pane Probeš, to belo šople.”
                                                                                                                         pána osobně neznám. Nechci být tudíž potahován.”
                                                                                                                     to stát spíš v hospodě než ve škole. Co proti mně máte?”
                                                                                                              „To asi. Ale já včil vobec nevim, jak sem se do teho dostal.”






                                                                                                        zostal repákem. Ve se přece tak hned přepadnót nedáte, a skór ne včil takle.”



                                                                                                          chlobil, že se vám dobéval do pokladny poboda a že ste ho křís pivní trubkó, až tam
                                                                                                                       „No,” poškrabal se Vilém Rozmajzl, „dež se má seznámit krčmář s kantorem, može se
                                                                                                            „Ale,” řekl strážník s podivem. „V tomhle něco vězí pane Rozmajzl. Jednó ste se mi
                                                                                                                   „Soudím jako učitel fyziky, že zábal do této izolační pásky se děl za účasti ještě jiných
                                                                                               „Používejte namístě germanismu šuple českého slova zásuvka,“ pravil pan řídící,
                                                                                                      Otylý restauratér se opřel rukama a hekavě se zvedl. Stál pak s roztaženými prsty
   47   48   49   50   51   52   53   54   55   56   57