Page 50 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 01/2024

4 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
právě potkala svého prince. Akorát nám věčně. Ať na sobě navždycky mám jeho
k tomu nehráli valčík od Strausse, ale dlaně a ve vlasech nepřestanu cítit jeho Martin Fahrner (1964) Po studiu na gy-
příšernou dechovku, a zpocení vesni- dech. Prosím. Prosím. Prosím. mnáziu v Náchodě, PF Ústí nad Labem
čani při polce malinko smrděli. Pak za- Tombola skončila, právě když se za a DAMU v Praze působil jako dramaturg
čala na jevišti tombola. Všichni jsme se námi ozvalo Vlastino výrazné: „Ehm! v řadě českých divadel. Oženil se až ve
tlačili pod pódiem a předseda zdejší Ehm!" Zachránila nás, protože já bych třiceti letech, když pracoval v Brně. Když
partaje vyhlašoval ceny, lidi křičeli, ně- tam byla schopná stát věčně, uprostřed se jim se ženou narodilo první dítě, mělo
kteří výskali radostí a jiní ve stejný sálu s cizíma rukama na prsou. Vlasta problémy s průduškami, takže se s man-
okamžik nadávali. A v té tlačenici mi dal mne popadla za ruku a odtáhla stranou, želkou Helenou odstěhovali na venkov.
můj tanečník, který stál za mnou, ruce ani jsem se nestihla otočit. Odtáhla mne Nejdříve na statek na Pustinách a později
kolem pasu. Byl to jen nesmělý pokus pryč, posadila ke stolu a vyčítavě mi na Osikov v Jeseníkách, kde žijí dodnes.
a já mu pomohla. Vůbec jsem nemyslela sdělovala, že se těšila, jak si to spolu Aby Martin nemusel dojíždět, otevřel si do-
na tombolu ani na lidi okolo, všechno se užijeme, a místo toho na ni kašlu a ona ma keramickou dílnu a zkusil se živit kera-
smrsklo na jedinou věc, na ty jeho ruce. proseděla skoro celý večer sama. Je mikou. Narodil se jim druhý syn a dodnes
Zaklonila jsem se, opřela se o něj, ruce naštvaná a strká mne ke dveřím, chce je vděčný za to, že mohl být doma a vidět
se kolem mne ještě omotaly a já po něm domů! Zábava právě končila, lidé se děti vyrůstat. Považuje to za jedno ze svých
zatoužila, tak hrozně jsem po něm hrnuli ke vchodu. Vydupala jsem si, že nejlepších životních rozhodnutí. Pár let to docela šlo, ale pak se kvůli tehdejší
zatoužila. Co bych za to dala, kdyby- počkáme, až se to uklidní. Chtěla jsem krizi maloobchodu vrátil k divadlu. To už měli děti tři.
chom byli sami a ruce mohly přejíždět se s ním ještě rozloučit, protože jsme si Pak střídavě pracoval v divadlech, dělal průvodce v Tatrách, jezdil kamiónem
po mém těle nahoru… a dolů. Nakonec toho moc neřekli. Nevím ani, odkud je, nebo dělal maséra. Mezitím si na přilepšenou překládal z angličtiny divadelní
jsem to nevydržela, nenápadně jsem se nic. Nakonec se sál vyprázdnil a já jsem hry. Což nakonec přerostlo v jeho hlavní profesi. A protože mezitím objevili inter-
rozhlédla a sama posunula jeho ruce v něm zůstala s protivnou Vlastou. Ces- net, může pracovat z domu, což si po „světem prolítaných letech“ náramně uží-
výš. tou domů jsem jí začala vyprávět, co vá. Dnes je tedy překladatel na volné noze.
Popravdě, díky kosticové podprsence, jsem zažila, že jsem se asi zamilovala, A příležitostný spisovatel. První knížku vydal v roce 1993 a jmenuje se Pohádky
kombiné a šatům jsem necítila skoro nic. jak to bylo úžasný, ale Vlasta jenom pro veliké děti. V roce 2001 následoval Steiner, aneb co jsme dělali. (Který mu
A on musel mít pocit, že má v ruce dva odsekávala a nakonec se zastavila s ru- dodnes dělá radost, protože se díky jeho zahraniční agentce Daně Blatné dočkal
trychtýře od kropáče. Ale bylo to tak kama v bok a zakřičela: „Drž už konečně řady zahraničních vydání. První bylo slovinské a po něm přišlo Německo, Make-
vzrušující, srdce mi tlouklo až v krku hubu!" Zbytek cesty jsme už spolu ne- donie, Bulharsko, Itálie a nakonec v roce 2022 Španělsko.) V roce 2004 vyšla
a stěží jsem popadala dech. Jako by promluvily. A když jsem se ráno probu- kniha Pošetilost doktora vinnetuologie, v roce 2015 Bláznův kabát a na podzim
všechno ve mně hořelo. Chvíli jsem se dila, vedle mne nespala, nebyla ani v ku- roku 2023 Štěstí.
bála, že se zblázním štěstím, a místy se chyni, i s kolem byla pryč. Zdroj: Druhé město
zas v duchu modlila, ať tahle chvíle trvá

BÁSEŇ MĚSÍCE

Duologie domova
Tomáš Přidal
Nemá vytyčené hranice,
I. není na žádné mapě,
Neteřinka není znázorněno v žádném plánku;
avšak v mojí hlavě má svoji trvalou pozici.
Poté, co mi čtyřletá neteř,
na holé předloktí, Jako dítě jsem si vysnil vlastní svět,
načrtla podobu Ježíška, svoji planetu, jíž bloudím
jak mi sama řekla, & nacházím v ní inspiraci,
kde z nebe prší slova do mojí hlavy.
blesklo mi hlavou,
(jako čistý výboj myšlenek) Nedávají mi však studenou sprchu,
že bych si tento obrázek ale příjemně osvěží nápady,
mohl nechat zvěčnit pod kůži, imaginací & přísunem duševního pokrmu.

jako připomínku jejího hravého dětství, Jsou to vskutku dobré myšlenky...?
toho jednoduchého a přitom myšlenkově bohatého světa,
jako své první tetování & vlastně doopravdy Zajímavé ke čtecí konzumaci?

hmatatelný otisk vnímání Pokud zachutnají čtenářům,
této čtyřleté princezny, ukojí jejich hlad,
která bydlí v přízemí lásky, naše propojení
kde se světla drží déle, než nutně musí, (se světem Zevnitř Ven)
i přesto, že přirozené světlo dopadá prostorem bude jako oživení několika spřízněných myslí,
a jemně si při(v)stane v zorném poli,
v nemyslitelně úžasné euforii,
držíc si pozornost, o které se zdává tvůrcům
vyjma slepých ptáků, v osmém nebi,
kterým se nevrátí cit nad oním blaženým sedmým,
přeletět očima nebeské texty,
a i když se probudí do reality,
avšak stát! jako by sen žil s nimi dál;
v nedokonalé tmě, v jejich srdcích zůstává
jež je daní (bez DPH), stále přítomen & nikdy zapomenut...
která si sama nevybírá
ony poplatky za životní osudy... Jako dospělý Tam častokrát zabrousím
ostřím svých myšlenek;
tak, jako autor má svůj vnitřní svět,
II. rovněž já se navracím do těchto nezmapovaných zákoutí.
Moje Místo
Je to Místo, kde fiktivní hranice
Tam, kam se rád vracím, je stejně tenká jako vzdušné vakuum,
je Místo, které nemá, prolínající se do každodenní reality.
v prostoru a čase,
pevně daný bod. Je to
Moje Místo.