Page 49 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 01/2024

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 3
nízké. Proč? No protože knížky jsou Dostal jsem nabídky, velmi zajímavé na- fetového kolíku už chystáme. Adam bu- jistotou bych mohl prošvihnout knihu,
v Česku i po posledním výrazném zdra- bídky, ano, jednal jsem o nich, ale nepři- de muset od sazby knížek přeskočit do která mě může vrátit do kondice. Řeče-
žení pořád velmi levné. V Německu jal je. manažerské role a převzít odpovědnost no tenisovou terminologií: když zkazíte
běžná knížka stojí 20 až 30 euro, což za všechna rozhodnutí. To je zásadní nahranej volej a neproměníte match-
v přepočtu je 500 až 800 korun. Autor Proč? krok. Nelehký krok. A tuhle finální fázi ball, musíte na ten zkažený míček oka-
má 10 procent honorář z každé prodané Naše nakladatelství vzniklo vlastně už jsme pořád ještě nedotáhli. mžitě zapomenout a jít podávat znovu.
knihy, tedy tři eura, přičemž se jich tře- v roce 1982, kdy jsme začali s kamarády Když se ovšem začnu bát, nedám s nej-
ba prodá v osmdesátimilionové zemi vydávat samizdatovou revue. Pak přišel Čím myslíte, že musí být obdařen větší pravděpodobností ani ten další
okolo 10 tisíc, takže si autor přijde zhru- rok 1989 a ze samizdatové revue se člověk, který chce rozvíjet kvalitní míček. Takovou zkušenost mám jak v te-
ba na 30 tisíc euro. A za to se už dá vcel- vylouplo první oficiální nakladatelství nakladatelství v Česku? nise, tak i v nakladatelství.
ku dobře žít. U nás autorům vycházejí PROSTOR a já jsem si najednou uvě- Potřebuje vizi, vůli, odvahu a rozhod-
bohužel trochu jiná čísla, obyčejné kníž- domil, že když tu firmu prodám, hodím nost. Tyhle čtyři věci mě napadají na Jak tedy dopadl další míček po Ta-
ky se také ani teď neprodávají za 800 všechny ty roky za hlavu a udělám ze prvním místě. Výhodou je, že naše na- rantinovi?
korun. značky s více jak čtyřicetiletou tradicí kladatelství už leta drží směr, má za Právě jsme vydali životopisnou knihu
jednu z mnoha. Ztratí tím originální sebou řadu kritických okamžiků, které o české malířce Toyen, kterou napsala
Autorům tedy nulová DPH nepomů- identitu, osobitost a historii. Zkrátka mu ale, jak věřím, zpevnily základy. Pra- Andrea Sedláčková. Je obsažná, plná
že. Pomůže knihkupcům? mám pocit, že prodejem zmizí ojedinělý cují u nás také samí šikovní lidé, profe- obrazů a fotografií, výroba byla strašně
U nich celá krize začíná, ti jsou v kniž- příběh, který je zabudován v genech sionálové každým coulem, na které se drahá. Kdybych pořád myslel na průšvih
ním řetězci, zdá se mi, nejohroženější. téhle firmy. A ti noví lidé nebudou mít Adam může v zásadě ve všem spoleh- s Tarantinem, určitě bych se do toho bál
Musí platit nájem a energie, na druhém ponětí, v čem je jiná, hodí ji do jednoho nout. O tom jsem přesvědčen. Samo- jít v tom provedení, v jakém nakonec
místě zaměstnance a pak knihy, které pytle k ostatním a byznys se bude točit zřejmě může směřování firmy pootočit kniha vyšla, ale naštěstí Andrea Sedláč-
prodali. A protože mají menší obrat, platí dál. Nicméně ta jednání o možném pro- podle svého gusta a když neudělá žád- ková mi svou zaťatostí a vůlí nedala čas
distributorovi se zpožděním, takže ten deji mě dovedla k přemýšlení nad bu- nou fatální chybu, nakladatelství pojede myslet na ztráty. Dali jsme dohromady
pak platí opožděně nakladatelům…. doucností. Jak se budu cítit po zbytek setrvačností dál. Zároveň by ovšem měl tým, získali podporu Kellnerovy nadace
A už se ocitáme v nebezpečné spirále. života, co budu dělat, když to prodám? mít i odvahu občas riskovat, protože no- a Galerie Kodl, až z toho vznikla opravdu
Aby knižní trh přetrval a fungoval, je po- Vím, že by mi vzniklo šílené prázdno. vé nápady sice můžou dopadnout blbě, nádherná kniha. Taková, za kterou se
třeba lidi dostat zpátky do zavedených Zbavil bych se toho, čím jsem žil naplno. ale když vyjdou, můžou nakladatelství nebudou stydět ani moje pravnoučata!
knihkupectví a to rychle, než ta knihku- Seděl bych sice na penězích, ale dost výrazně pomoct. A to je na tomhle byz- O tom jsem přesvědčen. Na pultech stojí
pectví zkrachují. A také je třeba dále možná nevěděl, co dál? nysu to nejzajímavější. A také nejinspi- 1500 korun, ale i tak se prodává skvěle.
snižovat počet vydávaných knih. Před rativnější a nejzábavnější. Ač děláte Distribuční firma ji zařadila do Velkého
lety v Česku vycházelo ročně až 18 tisíc A co tedy bude dál? Letos jste osla- vlastně stále to samé, tedy knihy, přesto knižního čtvrtka, kde se stala vedle ji-
titulů, teď je to možná 14 nebo 13 tisíc, vil sedmdesáté narozeniny, máte je každá jiná a nikdo si nikdy nemůžete ných zaručených trháků suverénně nej-
ale ideální by bylo, kdybychom se do- už vybraného nástupce pro firmu? být jistý výsledkem. Jeden rok máte prodávanější knihou, takže jsme museli
stali na 10 tisíc titulů ročně. Dokonce To je teď takové aktuální celospolečen- šťastnou ruku, sáhnete po titulech, kte- okamžitě po vydání udělat dotisk. A ješ-
ještě líp pod těch deset tisíc. To by pak ské téma. Ti, co po revoluci začínali ré nějakým způsobem ve společnosti tě dřív, než byl tenhle dotisk vyroben
znamenalo skutečně jistou očistu kniž- podnikat, dnes pomalu končí. Jsme v cí- rezonují a daří se vám. Přijde však další a knihy se dostaly na pulty knihku-
ního trhu. Bohužel ale nevěřím, že se lové rovince a ještě než protneme pás- rok, koupíte výborný zahraniční titul, ale pectví, musel se začít dělat druhý do-
přestanou vydávat i ty hovadiny. ku, musíme firmu někomu předat, jestli- u Čechů vyšumí do ztracena. A vy třeba tisk. Sečteno a podtrženo, tenhle míček
že chceme zachovat kontinuitu. Já o tom proděláte obrovské peníze. I to se stává. mi vyšel nad očekávání dobře. Co dobře,
Velké nakladatelské domy dosud přemýšlím už od šedesáti, přemýšlím si- vyšel mi naprosto skvěle! Takže hra-
volily „silovou strategii“ a vydávaly ce zlehka, ale posledních pět let už in- Dá se na takové situace připravit? jeme dál.
eneromní množství titulů ročně. Ta- tenzivně a zhruba poslední dva roky jed- Vždycky musím být připravený na coko-
ké postupně skoupily řadu malých nám. Jenže je pořád frmol a tolik práce. li! Například jsem vydal knihu Quentina Irena Jirků
nakladatelství – například Knihu Nicméně s Adamem, mým synem, který Tarantina a nevyšlo to. Ale to nezna- Rozhovor byl publikován
Zlín, Vyšehrad... Uvažoval jste ně- pracuje v nakladatelství přes dvacet let mená, že nemám odvahu do dalších v časopise Finmag
kdy o této cestě? a zná ho skrz naskrz, se na předání šta- titulů. To by bylo špatně. Váháním a ne-

KNIHA, O KTERÉ SE MLUVÍ

Štěstí

vá láska k muži, jehož fotka se objeví na vatovaných kalhotách a kabátu. Byla tím nepřemýšlely a rovnou do sebe rum
„tabuli cti“. neskutečně bachratá, takže jsem se koply, a tak nám pan Dlouhý nalil ještě
Martin Fahrner nahlíží tíživá padesátá dala do smíchu. K tomu začala zpívat do druhý nohy. Pak mne začala bolet
léta minulého století svěží optikou, jíž Kaťušu a od té doby se jenom smějeme. ruka, ve které jsem držela ruksak, takže
ovšem nezakrývá tragédii obětí režimu, Na chvíli nás smích přešel, když máma jsem se na všechno vykašlala a šla si ho
který neměl slitování. V sugestivně na- rozhodla, že si šaty dáme do ruksaku prostě pověsit.
psané novele působí Zorčino vyprávění a půjdeme ve vaťácích i na zábavu. Zá- Vzápětí začala hrát kapela a lidi se
autenticky a je plné dějových zvratů. chody jsou venku, převlékneme se tam otočili zpátky do sálu. Vlasta se na mne
Mladá hrdinka sice prokáže kuráž, odol- a hotovo. Takže jdeme, ale dobrá nálada ušklíbla: „Hurá, dechovka!” Ale nesta-
nost i vytrvalost, ale dosáhne v té zpro- se nám vrátila, broukáme si a občas čily jsme si ani sednout a už jsme byly
padené době až na vytoužené štěstí? dáme do rytmu i pár tanečních kroků. obě v kole. Dva rumy a polka — svět byl
Pam, pam, pampadá. Popravdě vypa- rozmazaný a ještě rozmazanější. Lítal
Erik Gilk dáme jako cvičení medvědi. Naše ves- kolem mne v krásných barevných kru-
Ukázka z knihy Štěstí nice je na náhorní plošině nad Polabskou zích a všichni ti pánové, kteří mne drželi
nížinou, takže se jí říká Pohledy. Z Po- v náručí, mi přišli hrozně příjemní, do
Kapitola 1. hledů do Libeciny je to asi tři kilometry. háje, já snad začnu mít ráda lidi!
Je úplněk, jasno a zima, takže krystalky Dřív to bývalo kratší, mohli jsme jít rov- Pak se všechno trochu ustálilo, kapela
sněhu v odlesku září. S kamarádkou má- nou naší alejí a pak cestou mezi poli. Ale ohlásila přestávku a ke mně se naklonila
me šátky přes obličej, ale přesto slyším část u Libeciny už zabral a scelil Jezeda, Vlasta, taky s hubou od ucha k uchu.
její broukání. Přijela k nám už odpoled- takže celou cestu rozoral. A chodit po A pošeptala mi, že už ví, proč nás všichni
Fahrner, Martin: Štěstí. ne, aby trošku rozmrzla, než půjdeme zmrzlé oranici bych vám neradila. tak vítali: převlékaly jsme se přímo pod
Brno, Druhé město 2023, 130 stran spolu na zábavu. Seděly jsme v parád- Na místě, to znamená u záchodků na lampou a celá hospoda byla nalepená
ním pokoji, kam normálně vůbec nesmí- dvorku za hospodou, jsme zjistily jednu na okně a pobaveně nás sledovala.
Štěstí. Co je to štěstí? Každý má svoji me, a máma nám nosila čaj. Pouštěly věc. Záchody byly špinavé a smrděly, Náhle jsem se zastyděla, otočila se ke
představu, jen málokomu se ji ovšem jsme si muziku, která byla za Němců za- protože hospodu U Dlouhů Dlouhejm zdi a bála se rozhlédnout po ostatních,
podaří naplnit: spokojený partnerský kázaná, a teď už zase, abychom přežily znárodnili. Sice v ní dál pracovali, ale nic dokud nezačala hrát kapela. Potom se
vztah, zdravé a nadané děti, výnosné tu dechovku, co nás čeká. Když jsem šla jim tam už nepatřilo a každý v okolí chá- ozvalo: „Smím prosit?" Nade mnou stál
zaměstnání, doživotní renta, výstavní na záchod, napadla mne legrační věc: pal, že se nebudou dřít na cizí. No nic, kluk, kterého jsem ještě nikdy neviděla,
vila… Jak a za jakou cenu ale dosáhnout zastavila jsem se u okna a chvíli Vlastu měly jsme na sobě punčocháče a kom- takže nebude z okolí. Ani z Libeciny, ani
štěstí v době českého stalinismu? Čemu pozorovala. Musela jsem se smát, pro- biné, takže za tu chvíli určitě ne- ze Střemošic, ani z Řepníků, ani… Pře-
všemu byl tehdy člověk vystaven a co tože zevnitř nebylo nic slyšet, a ona zmrzneme. Poodešly jsme od záchodků mýšlím, jestli se taky díval. Určitě se
všechno musel obětovat? Zvláště když v tom tichu hýbala hlavou dopředu a do- trochu dál a za chvíli jsme se už hrnuly díval. Vlasta do mne drbne, že se červe-
šlo o dceru největšího kulaka na vesnici, zadu. Stála jsem tam hrozně dlouho, až v šatech a s vaťáky v ruksacích do ho- nám, ale já myslím, že toho určitě ne-
studentku gymnázia Zoru Mlynářovou, si mne všimla, a když jsem se vrátila, spody. mohl moc vidět. A on zakašle a opakuje:
jež by ráda žila skromně, nepovšimnuta chtěla se také podívat, takže vyběhla Bylo zvláštní, že se všichni dívali na dve- „Smím prosit?”
okolím, avšak její „třídní původ“ nic ta- ven, zatímco já v pokoji kývala hlavou ře, jako by nás čekali. Smáli se, bujaře Nakonec jsem přikývla, vstala a podala
kového nepřipouštěl? Uvědomělá jako blázen. nám mávali a pan Dlouhý se k nám hrnul mu ruku. Tu ruku už nepustil a tancovali
učitelka, zatvrzelí spolužáci, domácnost Vlasta, moje spolužačka z gymplu, při- se dvěma rumy. „Na zdraví,” křičeli jsme spolu celý večer, celou noc. Připa-
střežená milicionáři — a k tomu bezhla- jela na kole. Objevila se ve dveřích ve všichni jako pominutí, takže jsme nad dala jsem si jako Popelka, která možná