Page 20 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. prosinec 2021

Rozhovor

ze Blat, musel potom na frontu a pad. Jeho kou školu. To byli klucí starší než já.
pravá ruka tu byl Honza Kropíků z Němec- A potom tenhle učitel musil na frontu.
kejch chalup, ten tam měl hospodu, toho A potom už se tam učitelé střídali. Jeden čas
potom po válce vodsunuli. tu byl nákej, ten česky neuměl, ten z toho byl
nešťastnej, že se s těma dětma nedomluví.
Když se přeneseme do starého Ra- Ve čtyryačtyrycátým jsme měli takovýho ši-
kouska, tak v národnostních otázkách kovnýho učitele, ale to už jsme se učili málo.
byl oponentem starosty Tikalského Když bylo pěkně, tak se šlo ven, támhle do
řídicí učitel Josef Schaschek, aspoň blata a zpívali jsme, to bylo celý učení. Zpí-
podle obecní kroniky. vali jsme německy, ale jednou řek: „Počkejte,
To náš děda, jako můj táta, kolikrát vy- příště budeme zpívat česky.“ No ale rozmyslel
právěl, že potom byl Schaschek už přihluch- si to. A úplně nakonec, v tom pětačtyrycá-
lej, takže ve škole to bylo furt: „Laut, ich höre tým roce, už sme se neučili, to už byla škola
nichts.“ No a tak tam byl nějakej dobrák, plná uprchlíků, většinou to byly Vídeňačky
kterej toho využíval a „čet“ z knížky takhle: s dětma.
„Attila, der Hunnenkönig isst zu viel und
scheißt zu wenig.“ Ale já nevím, co tam mělo Jaké jste zažila školství po válce?
bejt správně. (směje se) Po válce jsme začli chodit do [bývalé] ma-
tiční školy. A do měšťanky se jezdilo do
Helena Divoká v mládí Dvorů, to ještě byla měšťanka ve Dvorech,
Školství tenkrát se neprohrnovalo, tak chodil pěšky. ale tu zrušili ve čtyrycátým sedmým, v polo-
letí, tak jsem jezdila do Sůdola. Tady z toho
Pěšky z Hradů! A to jsme jako věděli, že když našeho konce to jezdilo do Sůdola všechno.
Jak jste to měla vy se školou? Chodila nepříde do devíti, že můžeme jít domu. Chodili jsme pěšky do Dvorů, sníh nesníh,
jste stejně jako váš táta do školy, kte- A byli klucí, těm když se nechtělo do ško- na vlak v půl sedmej, takže jsme museli ve
rou zakládal váš děda? ly, tak věděli, jak na to. Věděli, kudy se dá do tři čtvrtě na šest vyrazit z domova. A ty, co
Já začala chodit do školy za války a Hranice školy vlezt, a strčili do komína kchýbl [kýbl]. byli ze Blat anebo z Německých chalup, ty
byly v rajchu. První štyry roky jsem chodila Školník ráno zatopil, všudy se valil kouř, no jezdili na Hrady. (Potom jezdily někerý děti
do německý školy. Ve škole se učilo němec- všechny vokna dokořán. My přišli ke ško- taky do školy do Velenic.)
ky, ale děti mezi sebou mluvily, jak uměly. le, tam se prostě nedalo, tak jsme šli domu.
V tej třídě byly děti ve věku vod první třídy Tak zavolali kominíka, jenže klucí tam znova
do osmý, to bylo prostě jedna třída. vlezli a kchýbl vyndali. (směje se) A komi-
ník nenašel, proč to kouří. No tak že to dě-
Směli jste mezi sebou mluvit česky? laji kamna, tam byly kamna takový vysoký Hospodářství
Ale směli, protože nakonec byl učitel kachlový. Tak jsme se učili v bejvalým bytě ve
rád, když nehdo neco přeložil, čemu ostatní škole, tam byl sporák. No tak klucí zase vra- Jednou z věcí, za kterou byl váš děda
nerozuměli. Já jsem s němčinou začínala, zili nějakej džbán do patřičnýho průduchu, Tikalský oceňován, bylo založení své-
v mojí generaci začínala většina. Učitel se a vono to tam kouřilo taky! A vidíte, za války pomocného strojního družstva s ná-
nás nejdřív snažil naučit, jak se jmenujem: na to žádnej nepřišel. Až po válce Trousil řek, zvem Hospodářské strojní družstvo
„Wie heißt du?“ Nic. Co já vím, co mně říká. jak jejich Láďa s Metelcem dirigovali němec- pro Hranice a okolí.
„Jak se menuješ?“ „Helena Strojní družstvo tu bylo
Tikalská.“ „Also wie heißt vod roku 1908. (Ten rok si
du?“ Nic. Tak to trvalo, ne- pamatuju podle toho, že
vím jak dlouho. Já nevědě- se narodila moje máma.
la, co říká, ale věděla jsem, A když se v roce 1902 vo-
že musím říct: „Helene Ti- tevřela česká škola, tak se
kalský“. A postupně jsem se narodil muj táta.)
naučila německy. To víte, To vzniklo tak, že z Čes-
bylo to těžký jak pro děti, kejch chalup se dalo do-
tak pro učitele. hromady pár lidí, celkem
Ale ten můj první uči- asi dvanáct, a hlavní bylo,
tel, ten moc nenaučil. To že koupili velkou mlátičku.
byl nacista, první ze všeho Ta mlátička šla po vsi. Kdo
byla mapa a jak postupuje na ní dal peníze, tak platil
německá armáda. Já začla míň. Půjčovala se z Hranic
do školy v jednačtyřicátým taky do Trpnouze. V Trp-
roce, no a jak postupovali, nouzi měli taky společnou
vod toho dvaačtyřicátýho už mlátičku, ale jinou, tam
těžko. Učitel dojížděl z Hra- měli cepovku, z toho pada-
dů do Hranic na kole. Když Hranice čp. 9: Chalupnická usedlost Tikalských, přezdívaná „u Tampírů“ la rovná sláma.
se nedalo na kole, protože Foto z 50 až 60. let Družstvo si postavilo

20 Suchdolský zpravodaj | prosinec 2021