Page 19 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. prosinec 2021

Rozhovor

Čestný občan

František Tikalský (1866–1932)

a rodina Tikalských v Hranicích

Rozhovor s Helenou Divokou, rozenou Tikalskou

Helena Divoká, rozená Tikalská, narozená 2. značně zchátralá.
5. 1934 v Hranicích čp. 9, je ve svých 87 le- Začneme vaším dědečkem Františkem
tech nejstarší rodačka z Hranic a především Tikalským?
je stále vitální vypravěčka. Je to vnučka kdy- Toho dědečka [Františka Tikalského] nepa-
si známého hranického starosty a kronikáře matuju. Umřel v roce 1932, když mu bylo
Františka Tikalského (1866–1932), který šestašedesát. Dědeček tady na chalupě hos-
je čestným občanem Suchdola nad Lužni- podařil. Byl starostou v Hranicích, ještě za
cí. (K Františku Tikalskému se podrobněji starýho Rakouska. Vyprávěli, že když po-
vrátíme v samostatném článku.) Je to dcera třeboval jít na okres – my jsme měli tenkrát
kronikáře Václava Tikalského (1902–1980), okres v Kaplici, tak vyrazil pěšky ve štyry
který byl také zajímavou místní osobností. hodiny ráno a v osum hodin byl v Kaplici.
Stejně jako oba jmenovaní je paní Divo- Ten ještě nejezdil, kolo v chalupě ani nebylo,
ká celoživotní obyvatelkou rodné chalupy chodil pěšky.
v Hranicích zvané „u Tampírů“. Má jednu
sestru a sama má čtyři děti. Zašli jsme za Jak se váš děda dostal k veřejné čin-
paní Divokou, aby nám trochu vykreslila nosti?
zejména prostředí Františka Tikalského. Děda se k tomu dostal tak, že to byl prostě
A posadili jsme se ke kronikám – k té obecní [vlastenecký] Čech. Děda byl ohromnej čte-
i k té rodinné. nář.
Zaznamenaný rozhovor je jen malý výsek Helena Divoká (2020) A jeho matka musela bejt, jak bych to
témat, které Helena Divoká o své obci drží řekla, vzdělaná naprosto ne, ale prostě
v paměti. Vybrána jsou ta témata, která byla pám. To bylo osídlovaný za Buquoye. Tenhle moudrá ženská. Protože tady v Hranicích
pro rodinu nejtypičtější – zemědělství, škol- konec byl osídlenej Čechama ze strany vod škola tenkrát nebyla a děti chodily do školy
ství a religiozita. V rozhovoru ponecháváme Sůdola [Suchdola]. A tam dál, ten dolejší ko- na Německý [Dvory nad Lužnicí]. A Dvo-
hovorové prvky. nec Hranic, tam už byli Němci, tak se tam ráci potom ty cizí děti vypověděli, ale děda
říkalo Německý chalupy. Ty už pocházeli tře- tam chodil dál. To nebylo zadarmo, protože
ba z Byňova a prostě „z Němec“. tam nepatřil. Dědovo matka platila učitelovi
Po [druhé světové] válce tady místo toho za to, že tam kluk moh chodit.
Když byl dospělej, to už tu škola byla,
František zaváděli názvy Dolejší chalupy a Hořejší cha- protože moje tety – Marína i Ludmila – ty
lupy. Ale to se neujalo, aspoň v mojí genera-
ci. My byli naopak zvyklí říkat Německejm chodily do německý školy. A děda se jako
Tikalský chalupám „dolejší konec“, a najednou to starosta domahal školy český. A to Národ-
ní jednota pošumavská a Matice školská
byly „Hořejší chalupy“, že prej je to vejš.
Tady [v Deseti chalupách] se to jmeno- daly peníze, sedlák Trousil dal parcelu a ta
Paní Divoká, vy jste se tady v téhle valo všechno po chalupách, asi jenom dvá matiční škola se postavila. V roce 1902 byla
chalupě čp. 9 v Hranicích narodila. se říkali svým menem. U nás se po chalupě postavená. Muj táta už nastoupil do matič-
Tahle část obce se nazývá České cha- říkalo u Tampírů. Ten původní osídlenec se ní školy a říkal, že ve třídě bylo osumdesát
lupy, někdy Dolejší chalupy. A v rámci tak skutečně psal Dambier, byl to snad Fran- dětí. Ta matiční škola byla, jak je teď obecní
toho je váš dům druhý z řady takového couz. Tady to nebylo nikdy prodaný. Ten úřad [Hranice čp. 86]. Protože se vo tu školu
podcelku, kterému se říká Deset cha- poslední Tampír [Tampier] si vzal Češku, Tikalský zasloužil, byla tam pamětní deska
lup. Udělejte v tom přespolním trochu kerá byla ze Sůdola, byla Bartizalů, a to byla [od roku 1933]. Vím, že tam bylo: „Českejm
pořádek. matka toho dědouška Františka Tikalskýho. dětem českej jazyk zachoval.“ To bylo první,
My jsme devátý číslo, a tady bylo deset Aspoň tak to říkal můj táta a napsal to do co novej starosta za války z tý školy sundal.
chalup. Za mýho dětství se tu říkalo Na de- rodinný kroniky. A stodola u chalupy je ještě A kam se ta deska poděla, nevíme. Ten sta-
síti chalupách a patřilo to k Českým chalu- z toho původního bukvojskýho dříví. Tedy rosta, říkali mu Pepal Dajčů [Josef Deutsch]

www.suchdol.cz 19