Page 22 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. prosinec 2021

Rozhovor

bylo šedesát. (Podobně měli, nevím, možná lik členů rodiny umřelo na Vánoce.)
u Čásků nebo u Drnků možná taky, ale přes Religiozita A teď, my [Hranice] jsme byli v zabra-
dvacet slepic bylo všudy.) A vejce jsme pro- ným, a babička umřela v Čechách, tak jí ne-
dávali. Ještě si pamatuju, to bylo za první re- chali pohřbít v Sůdole, to bylo úplně nejblíž.
publiky, že sem chodila vykupovat vejce pani Jak si vysvětlit, že František Tikalský A dědu na těch Hradech v roce 1950 jsme
z Boru, jmenovala se Zárubová, ale lidi jí říkali byl pohřben v Nových Hradech, ale nechali přesunout taky do toho hrobu do
Boračka. Potom za války začala povinná do- dnes má hrob v Suchdole nad Lužnicí? Sůdola. Tak dneska máme hrob v Sůdole,
dávka vajec. Slepice se krmily na dvoře, nasy- To je na delší vysvětlování. Ten dědoušek, a ne Na Hradech. Je takovej porostlej břeč-
pal se jim do bedny vždycky zadněk, to byly ten byl na operaci myslím v Písku, kde byl ťanem a je tam jen nápis „Rodina Tikalských
semínka a drobný zrníčka a k tomu se přisypa- dobrej operatér, ale přivezli ho, aby um- z Hranic“.
lo půl pytle vovsa, půl pytle žita. A slepice byly řel doma [zemřel 22. 7. 1932]. A měli jsme
zvyklý si tam skočit a hrabaly a vybíraly, až to ho pohřbenýho na Hradech. A potom, po Podle dobového tisku měl František
bylo vybraný zas na ten zadněk, tak se jim tam několika letech, to bylo v třicátým osmým Tikalský v roce 1932 slavný pohřeb
zase přidalo. Ty slepice nebyly jenom na dvoře, roce: Sjeli se domu do Hranic jeho děti, s bohatou účastí a s několika řečníky.
vobešly si ve vsi, co chtěly, nikde žádnej plot. z dálky strejček Láďa, strejček Vojta, teta Konala se nějaká vzpomínka při pře-
nesení čestného občana do
Jaké byly konce Suchdola?
hospodářství? Ví se, V tej době tu vládli komunisti
že zemědělci v Hra- a ty dědouška i tátu naprosto
nicích hospodařili nenáviděli. Náš táta [Václav Ti-
soukromě dlouho, až kalský, 28. 9. 1902 – 4. 6. 1980]
do začátku šede- byl takovým jeho nástupem.
sátých let. Váš táta Ten je taky je pohřbenej v tom
zapsal do obecní hrobě v Sůdole, ale i jeho po-
kroniky: „Je známo, hřeb byl pořád v tom období,
že v našem okolí se že ani nikoho z nás z rodiny by
nejdéle a nejhou- nenapadlo řečnit nad hrobem.
ževnatěji zemědělci
drželi soukromé- Jak tehdy vypadaly pohřby
ho hospodářství.“ z Hranic?
A zároveň dodává A prostě pohřby tady byly udá-
(1969): „A dnes? lost, z každý chalupy šel někdo,
Mezi 110 zdejšími i cizejm lidem, z každý chalu-
zemědělci už není py. Pohřby tady votuď [z Hra-
ani jeden, jenž by Rodiče Václav (1902–1980) a Marie (1908–1985) Tikalských nic] do Novejch Hradů šly dvě
chtěl zase soukromě hodiny nejmíň, a nikomu to
hospodařit.“ Louky nepřišlo divný. To vždycky byl
tehdy státní statky přeorali na pole, Jiřina. (Vono vůbec, všichni strejdové a tety někdo, kdo se modlil růženec, takže část
které za moc nestály. Možná by se váš se tahli domu.) Strejček Vojta přijel v sokol- cesty se lidi modlili růženec. Muziky tenkrát
táta divil, kdyby se dneska rozhlédl po ským kroji, ten rok byl sokolskej slet, a jeli na ani nebejvaly. A zastavovalo se, když to byli
Hranicích a viděl, že ty pověstné louky hřbitov. A na Hradech byl zrovna Henlein. lidi tady z toho našeho konce, tak u kapličky,
jsou tu zase a že několik lidí soukromě Vím, že tenkrát říkali, že byli rádi, že se z tý anebo potom byl ještě křížek v Německejch
hospodaří, i když jinak. sloty ve zdraví dostali. (Naopak jiný, i třeba Chalupách u jedný chalupy. A když bylo po
Tady v Hranicích hospodařili všich- lidi z našeho příbuzenstva, jako tety Maríny pohřbu, tak se šlo na Hradech do hospody,
ní dlouho. V nekerej chalupě třeba bylo, já tchýně ze Blat, vzali lucernu a šli na henlei- a ty pozůstalí zaplatili každýmu pivo a chle-
nevím, pět kusů dobytka, v nekerej byly jen novskou schůzi na Hrady.) ba, kolik kdo sněd. Ještě když mi bylo deset,
dvě krávy. Podle toho, kolik měl kdo krme- Prostě v osumatřicátým to vypadalo, že tak se ještě dával ten chleba. Že jsem dosta-
ní. My jsme vůbec neměli jézetdé [JZD], bude v pohraničí válka. Tady rodiče s dvěma la limonádu, náš táta dostal pivo a chleba.
nám to brali rovnou [státní] statky. Jézetdé malejma dětma a ještě s babičkou [vdovou A potom pozdějc, to už bejvala polívka.
se tu bránili, protože viděli, jak třeba vedle Annou Tikalskou]. Tak strejček Láďa babič- A potom to pominulo úplně, protože začal
ve Dvorech dostávali pár korun za jednotku ku vodvez k sobě. Bydlel tenkrát v Lounech, jezdit autobus.
a nemohli se z toho uživit. dělal tam u pojišťovny Slávie [Slavia]. A tam My jsme farností patřili do [Nových] Hra-
V šedesátým roce se ještě na zimu zaselo byla, tak jako by mě někam přesadili, ta dů, takže většina lidí byla pohřbených na No-
a v šedesátým prvním to převzali statky. Po- tam prostě umřela steskem. Další věc bylo, vejch Hradech. A Trpnouz patřila do Dvorů,
tom u těch statků dělali bejvalí soukromí ze- že tady už nemohla chodit do kostela, je to takže Trpnouzáci měli hroby tam. Navíc kus
mědělci, komu se nepovedlo jít do jiný práce. pěšky daleko do těch Dvorů. A tam v Lou- Trpnouze patřil původně do „Hemperku“
Já jsem u statků taky dělala celej život, vy- nech bydleli nehde blízko kostela, takže celý [Höhenbergu], takže se s Hemperákama
držela jsem tam až do důchodu. Celej život dny proseděla v tom kostele. A určitě že tam dobře znali. No protože Trpnouz, to byla pů-
jsem dělala s hráběma, s lopatou, s vidlema, nachladla a umřela potom v nemocnici na vodně jiná země, ta silnice mezi Hranicema
až poslední asi dva roky jsem dělala ve skla- zápal plic. A ta babička potom na Vánoce, na a Trpnouzí byla hranice, až do těch dvacátých
du. A doma jsme si drželi záhumenku. Štěpána [26. 12. 1938], umřela. (U nás něko- let, než k nám připadlo Vitorazsko.

22 Suchdolský zpravodaj | prosinec 2021