Page 21 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. prosinec 2021
P. 21

Rozhovor




        dřevěnou kolnu na stroje, napřed neměla ani   My když jsme mlátili, tak jsme rovnou ře-  řezačku koupil a nechal k ní přidělat malej
        podlahu. To víte, tady je měkko, a ta mlátič-  zali. To byla akce, sestavit to tak, aby to paso-  motor petrolejáček. Takže při žních tu běže-
        ka byla těžká. Kolečka se přes rok zařízly, že   valo dohromady. Řezačka byla za mlátičkou,   ly dva motory. Byl k tomu strojník, ale já se
        to nebylo možný vytahnout, tak teprv se ten   aby z mlátičky ta sláma padala rovnou do tý   stejně divím, že jsme nevyhořeli.
        spodek v kolně betonoval.                                                             S tou řezačkou se foukalo
        Pamatuju si, že k mlátičce                                                         na půdu taky seno. Házelo
        byl  velkej  motor,  nafťák.                                                       do řezačky rovnou z  fůry,
        Pro naftu si každej chodil                                                         když se přivezlo. A po půdě
        k nám, tůle pod kolníkem                                                           se u  nás seno vozilo tako-
        byl na naftu sud a k tomu                                                          vým patentem, aby se nemu-
        taková pumpa. K mlátičce                                                           selo nosit na vidlích. Byl to
        koupili ještě lis. Kdo slá-                                                        takovej žebřiňáček na dře-
        mu neřezal, tak si to liso-                                                        věných  kolejničkách,  koleje
        val do balíků, že se to snáž                                                       šly po dvou půdách a mezi
        vešlo.  To  družstvo  mělo                                                         nima byla taková točna. To
        taky šroťák, secí stroj nebo                                                       prostě bylo seno a sláma po
        buben  na  moření  vobilí.                                                         půdách kolem dokola.
        Ten spolek sloužil až do-
        posledka, až do [státních]                                                         Na čem jste měli vlastně
        statků.                                                                            to vaše hospodářství
                                                                                           postavené? V rodinné
        Jak si pamatujete žně                                                              kronice Tikalských se
        a ten výmlat s druž-          Prarodiče František (1866–1932) a Anna (1866–1938) Tikalských (uprostřed)    píše, že největší dřina tu
        stevní mlátičkou?      se svými šesti dětmi – Marií provdanou Herzogovou (1892–1979), Ludmilou provdanou   bylo sečení luk od jara
          Co já pamatuju, tak             Machovou (1895–1984), Vojtěchem (1897–1981), Janem (1900–1991),    do pozdimu. Proto podle
        jsme vobilí kosou nesekli.        Václavem (1902–1980) a Ladislavem (1908–1999) – a s jejich rodinami   kroniky váš děda v roce
                                                                    Foto v Hranicích dne 15. 8. 1931
        Vždycky sekačkou, kte-  Popis od rodiny: Horní řada zleva: 1. Jan Macho, 2. Jan Tikalský, 3. Václav, 4. Ladislav, 5. Voj-  1929 zařídil koupi první
        rá dělala hrstě, a  tahala   těch Tikalských, 6. Jan Herzog. Prostřední řada zleva: 1. Marie Machová (provdaná Trsková),   potažní sekačky ve vsi.
        se s  kravama. Když se to   2. Ludmila Machová, 3. Cyril Macho, 4. Teruška Tikalská (manželka Jeníka), 5.  nna Tikalská   Byla majetkem strojního
        svezlo z pole, tak jsme mí-  (její dcera), 6. Anna a 7. František Tikalských, 8. Jiří Tikalský (syn Vojtěcha), 9. Růžena Tikal-  družstva, ale sousedi prý
        vali ve stodole plný parně,   ská (manželka Vojtěcha), 10. Stanislav Tikalský (její syn), 11. Marie Herzogová, 12. Marie   s ní sekli neradi, a tak se
        říkali jsme  velká pareň   Herzogová provdaná Papoušková, 13. Jan Herzog. Dolní řada: 1. Vojtěch Macho, 2. Jan   užívala hlavně u Tikal-
                                                                Macho, 3. Alois Tikalský, 4. Karel Herzog
        a  malá pareň, všecko se                                                           ských.
        založilo. Nejdřív se u nás                                                            My jsme měli dvanáct
        vymlátil  voves. Vovesná                                                           hektarů, z  toho šest hekta-
        sláma se dávala na půdu,                                                           rů luk, tři hektary polí a tři
        protože ta se krmila.                                                              hektary lesa. Taky podle mě
        A žitná [sláma] se potom                                                           nejhorší práce bylo sušit ty
        foukala do velký parně,                                                            louky. Žně ani tak nevadi-
        co byl složenej ten voves.                                                         ly, to byla práce na tejden,
        A s tou žitnou slamou se                                                           ale sušení bylo nekonečný,
        stlalo, dohromady s  blat-                                                         bylo to vod května do pod-
        ní zemí. No to byl hnuj,                                                           zimka, někdy až do Dušiček.
        jakej byste dneska nekou-                                                          Když byla louka daleko, až
        pil.  Pšenici  jsme  neseli,                                                       támhle ve blatech, tak se
        jenom oves a  nejvíc žito.                                                         mi nevyplatilo chodit přes
        Žito bylo na chleba a pro                                                          den domu, sušila jsem celej
        slepice. A  oves byl vůbec                                                         den, a děti si ve blatě hrály.
        pro slepice.                                                                       Do toho tu bylo hodně zmi-
          Mohli jsme mlátit, když                                                          jí, kolikrát jsme jí přivezli
        na nás vobešlo. Mlátička                                                           i domu, na fůře se senem.
        se postavila do stodoly na                                                            U  nás  bylo vosum  kusů
        mlat, motor stál na dvo-                     Helena Divoká ve svém záhumenkovém hospodářství  dobytka. Tady měli lidi vět-
        ře a  tim se to hnalo. Byl                                                         šinou jen krávy, ani voly
        to silnej motor, ale samozřejmě, že kdo byl   řezačky. A řezaná sláma se foukala.   moc neměli, protože skoro všichní kolem
        nahoře na mlátičce, tak do toho bubnu celej   Jak si tu aparaturu s mlátičkou a řeza-  měli ještě míň pozemků než my. Většina lidí
        snopek dát nemoh. To musel snopek rozříz-  čkou představit?             se živila tak, že ženský dělaly tu práci doma
        nout a prostě ho tam roztřást. Nebo když do   Tu výfukovou řezačku jsme měli doma. Byli   a  muský chodili někam do práce, buď na
        mlátičky přišel nějakej vlhčí snopek, tak to   jsme dost vybavený. Táta tenkrát jel do Víd-  pilu, nebo do toho blata, protože potom byly
        bylo slyšet, než to jako motor přemoh a zase   ně na veletrh a tam vystavovala tuhle řezač-  rašelinový závody, nebo do Velenic do dílen.
        se rozběh: „baf... baf... baf... baf baf baf baf!“   ku firma Kohout, někde z Moravy. A tak tu   A měli jsme hodně havěti. Jenom slepic




        www.suchdol.cz                                                                                         21
   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26