Page 24 - Chytrý zpravodaj - Suchdol nad Lužnicí 06/2022

Fórum občanů

Nejsilnější srnec

Myslivecký zážitek poblíž osady New York

Adolf Holý ti, místy zasahující až k hranici katastrů mezi Byla již druhá polovina srpna, typický pod-
obcemi Tušť a Rapšach. Prostor mezi lesy vy- večer pozdního léta. Při večerních čekáních se
plňovaly pravidelně sečené louky o šířce něco začal občas objevovat mlžný závoj. Louky již
ěkdy až pošetilé je břímě našich přes sto metrů. Bylo to místo, kde často probí- byly zbaveny otavy a podél lesa se táhla vůně
přání a tužeb. Odvíjí se nejen od hala srnčí říje. kouře z poslední chalupy osady New York. Vy-
našeho praktického, ale i citové- V tomto roce – bylo to někdy v sedmdesá- lezl jsem do kazatelny na kraji druhého štrá-
Nho chápání. Někdo se lopotí za tých letech – jsem se rozhodl, že se budu tomu- fu lesa a pozoroval, jak se slunce přibližuje ke
svým snem, a ne a ne jej dosáhnout, jinému to místu více věnovat a snad se mi poštěstí stát korunám stromů. Na louce před posedem se
spadne přímo do náruče. Často nás na pouti se svědkem srnčí lásky. Asi po druhé čekané proháněly vlaštovky lovíce svou večeři. Srnčí
za naším cílem provází smůla, aby nás poté, na kazatelně jsem obeznal starého srnce – ne- patrně odpočívalo po láskyplných prožitcích
co ji vystřídá v sedle štěstěna, zaplavila o to rovného osmeráka se čtvrtou výsadou na pra- někde v houštině a odhánělo si dotěrný hmyz
větší radost. Ale když už držíme nebo srny hledaly svá odložená
splnění naší touhy v rukou, zjiš- srnčata.
ťujeme po chvíli, že radost je po- Vyndal jsem z kapsy srnčí
míjivá a uvědomujeme si, že vše, vábničku, naladil na vyšší tón
co dokážeme a co prožíváme, je srnčete a zkusil srnče napo-
jen součástí naší cesty životem. dobit. Dlouho se nic nedělo,
Neznám větší touhy, která zapla- a když už jsem toho chtěl za-
vuje celé nitro jako rozbouřená nechat, objevila se na kraji lesa
jarní povodeň, která se o překot naproti srna a větřila směrem
zmocňuje našeho vnímání a my- k posedu. Netrvalo dlouho
šlení. Ano, je to láska, odvěký cit, a z buřeně o kus dál se zvedl
kterému podléhají všechny živé další kus srnčího, který se nedal
bytosti a která život věčným činí. s jistotou obeznat.
Jedním z největších zážitků Nevím, jak trvala dlouho
pro myslivce je pozorování srn- moje zábava, když tu najed-
čí říje – lásky srnčí zvěře. Naši nou jsem zaznamenal pohyb
krásnou zvěř přepadne onen v houští napravo od kazatelny
vznešený cit zpravidla od půlky na vzdálenost asi padesáti me-
července do poloviny srpna, ale Místo u Najorku, kde probíhala srnčí říje. Mezi dvěma štráfy lesa a v pozadí je trů. Pohledem se zdálo, že mezi
vrcholí kolem svátku svaté Anny. lesík zvaný Liška, kterou dosazovali Tušťáci s Rapšachány (myslivecké sdružení větvičkami se začervenala srnčí
„Blata Rapšach“ někdy začátkem 90. let
Říjné srny odloží svá, v té době srst. Dalekohled mi odhalil srn-
již částečně odrostlá, srnčata do úkrytu a začí- vém parůžku nad růží (spodní část parůžku ce, který zlostně tluče hlavou nalevo i napravo.
nají se ozývat něžným tenounkým pískáním. tvořená silným perlením). Jednoznačně od- V paroží měl namotané tenké větve, takže se
Dospělí srnci zvyšují svou aktivitu a hledají říj- střelový srnec za vrcholem své životní poutě. paroží nedalo rozpoznat, tělo měl celé kryté
nou srnu, kterou krom zmíněných zvukových Rozhodl jsem se počkat s odstřelem až po říji, v houští. Co teď. Přece nenechám odejít srnce.
projevů prozradí i pachové vábení. Silnější ať si kmet ještě užije lásky. Bohužel, při dalších Vítr jsem měl dobrý, vanul od srnce směrem
srnci svedou mezi sebou souboj o prvenství návštěvách jsem zjistil, že říjiště opanovali stří- ke mně. Zkusil jsem znovu zavábit hlasem
v lásce a slabší mladíci raději zavčas vyklidí davě dva silní mladší srnci, kterým patrně můj srnčete, a co se nestalo! Z křoví na kraji lesa
kolbiště. Když se pak objeví předmět jejich osmerák nestačil s výdrží. V myšlenkách jsem se vyloupl můj starý srnec, který se mi ztratil
touhy – k páření svolná a připravená srna, na- se s ním rozloučil a smířil se s tím, že už tu ra- ještě před říjí. To ale někdy zkušení srnci dělají,
stane předehra v podobě jejího pronásledová- ritu nespatřím. Pozorováním říje jsem si užil protože vědí, že tam, kde pískají srnčata, bude
ní a honění srncem, které může trvat i několik s ostatním srnčím dost, a vůbec mi nevadilo, i srna. Dech se mi zatajil, dalekohled se oro-
hodin. Srnec běží za srnou a postupně se svým že v tomto roce srnce střílet nebudu. V duchu sil. Zato srnce patrně upozornil záblesk slunce
větrníkem (nosem) přibližuje stále blíž ke svír- jsem se těšil, až příští rok možná v oněch mís- odražený čočkou dalekohledu. Jak se objevil,
ce (samičímu orgánu) srnky. Ta, jakoby prově- tech spatřím srnčata – plod letošní lásky. tak i zmizel ve stěně lesa.
řovala jeho kondici, stále uniká do té doby, než Jednou odpoledne jsem dostal za úkol po- No což, osud nepřál mně, ale přál jemu. Pro
se srnci podaří ji začít pokládat (spojit se s ní). věsit v bytě poličku na květník. S manželkou se tentokrát čekaná končí. Pustil jsem daleko-
V místech za tušťskou osadou Najork (New ne a ne dohodnout na vhodnosti místa. Raději hled, sejmul troják (tříhlavňová flinta, dvakrát
York) rostly tři lesní porosty borových lesíků, jsem spor nehrotil. Můj ústup spočíval v tom, brok a jednou kule) z hřebíku ve stěně a otočil
částečně tvořené náletem prorostlým buření. že jsem vzal flintu, do kapes strčil pár patron se k výlezu. Ale co to! V lese praskla větvič-
Jednalo se vlastně o jakési „šandy“ v šířce asi a srnčí vábničku, sedl na kolo a uháněl za New ka. A opět prasknutí. V porostu za posedem
do sta metrů a délce do metrů dvě stě padesá- York na místo tehdy asi již skončené říje. rychlým krokem šel můj srnec. Podvědomě

24 Suchdolský zpravodaj | červen 2022