Page 10 - 4_Tešínské_listy_10_2021_Mobilní _rozhlas - pro flip

Strana 10 TĚŠÍNSKÉ LISTY | 10/2021

Český Těšín a jeho proměny (nejen) v posledních 100 letech

10. díl: Dolní Žukov a Horní Žukov
Další z dílů seriálu přibližujícího dějiny na-
šeho města prostřednictvím ukázek z jed-
notlivých kapitol obsáhlé knihy vydané pod
redakcí Radima Ježe, Davida Pindura a Hen-
ryka Wawreczky představuje dvě městské
části, původně samostatné obce Dolní Žu-
kov a Horní Žukov. Zatímco první z nich se
stala součástí Českého Těšína již k 1. červen-
ci 1960, druhá obec ztratila svou samostat-
nost v roce 1974. Následující úryvky z textů
knihy nám umožní nahlédnout do jejich bo-
haté historie, která sahá až do středověku.
Dolní Žukov
Počátky Žukova ještě coby nerozdělené vesnice
sahají před vznik Těšínského knížectví. Popr-
vé se o této lokalitě dozvídáme z konfirmační
listiny papeže Řehoře IX. z 26. května 1229 pro
opata Luitfrida z benediktinského kláštera
v Týnci u Krakova. Týnečtí benediktini měli ná-
rok na příjem desátků ze Žukova (Zukow) a další
práva s vazbou na tuto ves. Rovněž následující
zmínka o Žukově je vázána na příslušníky be-
nediktinského řádu, tentokráte z Orlové. Opol- Listina těšínského knížete Kazimíra II., v níž
ský kníže Vladislav I. jim listinou z 12. června nařizuje několika vsím, mezi nimi i Dolnímu
1268 potvrdil předešlé výsady a udělil několik Žukovu, Hornímu Žukovu, Mistřovicím,
nových, mezi nimi i držbu hospody v Žukově. Mostům, Stanislavicím a Svibici, výhradní
Zatímco v prvních dvou desetiletích 16. století odběr těšínského piva, 2. června 1523
je v písemných pramenech zmiňován ještě jed- (Státní okresní archiv Karviná)
notný Žukov, k roku 1523 je již uváděn jako Dolní
a Horní (Vrchní). Dolní Žukov náležel k bezpro-
střednímu majetku těšínských knížat. Již tehdy Dolního Žukova je možno získat díky dochova- a 4 domkáře (chalupníky) s nevelkými polnost-
se zde nacházel panský dvůr. Ves zůstala, na roz- nému souboru urbářů z let 1518–1770 a pozem- mi. Ve vsi dále žilo 62 nedospělých i dospělých,
díl od vyděleného Horního Žukova, i po další kových knih od roku 1586. Urbář z roku 1577 zde avšak nezaopatřených dětí, 31 sirotků, 5 ko-
staletí knížecím majetkem. Součástí Těšínské zmiňuje 17 osedlých poddaných, většinou sed- morníků (podruhů, hoferů), 3 žebráci (včetně
komory byla i po zániku patrimoniální správy láků. V tomto počtu jsou zahrnuti i dva zahrad- přestárlých, resp. práce neschopných jedinců
v roce 1848. V roce 1923 připadl někdejší maje- níci z osady Koty náležejícího knížecímu písaři odkázaných na pomoc druhých). K Dolnímu
tek Těšínské komory, resp. Habsburků v Dolním Jiříkovi. Dolnožukovský fojt Vaněk jako jediný Žukovu příslušeli také 4 poddaní zdržující se
Žukově československému státu a byl spravován odváděl téměř výlučně peněžité platy. Do kon- na půdě jiné vrchnosti a 6 zběhlých poddaných.
Ředitelstvím státních lesů a statků ve Frýdku ce 17. století zde narostl počet used lostí na 23. Kolem poloviny 30. let 17. století vrchnost skou-
prostřednictvím státního statku Český Těšín. V roce 1717 bychom v Dolním Žukově nalezli pila dva nejlepší grunty v Dolním Žukově, fojt-
Podrobnější informace k osedlým poddaným, celkem 22 osedlých poddaných (usedlo stí) s ro- ství a volenství, z nichž zřídila nový panský dvůr
hospodářským poměrům a sociální stratifikaci dinami, jednalo se o 10 sedláků, 8 zahradníků (folvark). Zatímco držitel prvního z nich byl
vyplacen, volný sedlák byl přesazen na pustý
grunt v Mistřovicích. Dolnožukovský folvark byl
již kolem poloviny 17. století pronajatý. Na kon-
ci 20. let 18. století vyséval ročně 243 šeflů
(zhruba 67 ha), což ho drželo na střední pozici
mezi 17 dalšími na panství. V oblasti živočišné
výroby patřil k výkonnějším vrchnostenským
zařízením na dominiu, ačkoliv v obou ohledech
mírně zaostával za panským dvorem v soused-
ních Mostech. Bylo zde chováno 30 krav, 15 jalo-
vic, 8 vepřů a 30 slepic. Dolní Žukov náležel mezi
ty vesnice na Těšínsku, kde se až do 18. století
zvětšoval rozsah dominikální půdy na úkor rus-
tikálu, ať již formou výkupu selských gruntů, za-
bíráním opuštěných polí (poustek), či násilným
sehnáním poddaných z půdy bez náhrady. Exi-
stence panského dvora přímo ve vsi představo-
vala trvalé robotní břemeno pro poddané, jak
se ukázalo již v 50. letech 17. století. Pokud již
nebyli sto odolat stupňujícím se tlakům a ex-
panzivním tendencím ze strany vrchnosti, řešili
někteří z nich svou existenci sbíháním z gruntu,
ať již na jiná panství na Těšínsku, či na sousední
Starý objekt hostince Pod Zelenou (Liebermannův hostinec) u císařské silnice v Dolním Žukově, r. 1953 Moravu nebo do Uher. Tyto případy máme dolo-
(Muzeum Těšínska)