Page 42 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 03 2022

Krokovi při konání náboženských obřadů, ji stavělo nad sestry. B. Balbín v souvislosti
s Krokem říká: ...„jejich potomci však již tyto vědomosti neměli. Proto Krok založil školu,
kde byli žáci vyučováni..“.
Shrneme-li to, co bylo uvedeno výše, pak Libuše nebyla dcerou Kroka ani kněžnou,
ale kněžkou a měla především na starost věci duchovní v oblasti suverenity. V době, kdy ve
společnosti po smrti Kroka chybí kněz, který měl oprávnění řídit duchovní život obyvatel,
rozsuzovat spory, podle Kosmy kněžna Libuše po otci Krokovi zdědila soudcovskou
pravomoc, ujímá se po sňatku s Přemyslem, protože žáci nebyli dostatečně připraveni.
Jinde podle K. Bakeše:
„Výprava vedená bratry Lechem a Čechem (Bay?) má za úkol vytvořit ve střední
Evropě podmínky pro nástup a působení páté poatlantské kulturní epochy. To však
nelze zabezpečit bez podpory vládců tam žijících obyvatel. Proto Libuše mezi nimi hledá
spojence“.
„.. vyslala poselstvo k horám půlnočním, kde teče řeka Bílina a blízko ní je ves Stadice...”.
„.. od té vsi nedaleko je pole jedno, v divném položení mezi poli jinými, avšak k žádnému
z nich nenáleží. Na tom poli budoucí váš kníže dvouma strakatejma volama oře...”.
Vyprávění kronikáře můžeme vyložit následovně:
„Libuše posílá vyslance k severu. Na cestu jim pak půjčila svého bělouše, který měl
vyslancům ukazovat cestu a za ni vykonat volbu manžela. Ve Stadicích, kam je kůň
přivedl, se nacházelo kultovní místo označované jako divné pole, které mělo podle Kosmy
z déli a šíře dvanáct dvoukročejů. Bylo ohrazeno lískovými keři..“.
„Tomu, že kronikář nazývá pole “polem divným”, můžeme rozumět tak, že sloužilo
jiným účelům než pole jiná. Jakým? Tak malé pole se nedalo voly orat. Slovo Stadice se dá
vyložit tak, že tam Přemysl připravoval své žáky a odtud kázal či promlouval (s ta dieše)
k obyvatelům“.
„Přemysl nejdříve s posly nechce jednat. Teprve když “zařehtal bílý kůň”, tj. poznal,
kdo a proč posly posílá, vyslechne je a následně nabídku přijal. Oblékl si roucho, které mu
kněžka poslala, ale střevíce z lýka si uschovává za ňadra. Nečiní tak proto, „aby potomkům
jeho připomínaly, že jejich předek byl z chudého rodu”, ale proto, aby jim připomínaly, že
měl významné postavení v duchovní oblasti tamních obyvatel. Samotnou cestu poselstva
musíme chápat jako katharsii, tj. za cestu ke zdroji nového vědění. Proto Libuše posly
varuje, aby se po celou dobu svého poslání nevadili, a nabádá je, aby rozhodovali společně,
protože sváry a nejednotnost názorů by mohly mít neblahé důsledky pro příští pokolení.“
„Rovněž původ jména Přemysl musíme hledat jinde, než naznačuje kronikář Hájek;
ten ho přirovnává k Prométeovi. S největší pravděpodobností vychází z názvu Ramate,
Pramate, jehož význam je “posel boží”. Jméno samo je velmi staré a pochází z období
vzniku indoevropské rasy“.
Tolik tedy několik ukázek z dochovaných úlomků knihy Karla Bakeše Staré pověsti
české a moravské. Nemělo jít o vědeckou práci a nechávám na každém čtenáři, aby si sám
vytvořil názor na tento alternativní výklad našich pověstí.

Z podkladů K. Bakeše napsal: JUDr. František Kačenka

42 / Jemnické listy / březen 2022