Page 21 - Chytrý Zpravodaj - Brandýs n. Labem - St. Boleslav - prosinec 2020

o
Pr
SI
nec
21 | MĚSTSKÉ LISTY Školství Prosinec 2014
dopiS neSouCí vánoCe vánoční dárek pro SněHuláka
Je zima, 23. prosince, vločky si tančí na větru tak neomaleně, až spadnou na buřinku Byl hezký zimní den, blížily se Vánoce a v krbu hořel oheň. Táta nám vyprávěl
jednoho velmi smutného a osamoceného pána. „Sakra, co to má být? Buřinku mám o svém dětství, jak rád stavěl sněhuláky. V tu chvíli jsem se rozhodl, že si také
plnou sněhu, prokletá zima.“ Rychle zajde do šedého panelového domu, kde na něj nějakého postavím. Venku však žádný sníh nebyl, stejně jako minulý rok. Když
nikdo nečeká. Jako obvykle si udělá čaj a jen posmutněle oddychne. Poté si sedne do jsem šel spát, moc jsem si přál, aby zítra nasněžilo.
křesla a kouká, jak padá sníh, vločka po vločce připomíná tančící baletky a on se je Probudil jsem se plný očekávání, slezl z postele a vyhlédl z okna. „Jé sníh! Hurá!
snaží počítat, nakonec unaven počítáním usne. Ráno se probere celý rozpačitý a jde Postavím si sněhuláka!“ těšil jsem se. Vyběhl jsem z pokoje, seběhl ze schodů a už
si udělat kávu. Než ji stačí vypít, je už půl osmé. „To snad není pravda, přijdu pozdě na jsem na sebe navlékal zimní bundu, rukavice a čepici. Vyšel jsem na dvůr a začal
svou oblíbenou snídani do nedaleké kavárny. Taška? Kde je má taška?“ Po chvilko- válet první, největší kouli. Sníh byl krásně bílý a koule na sebe nenalepila ani
vém pátrání, vyšel z bytu a klusal na autobus, ale ještě, než vyběhl z domu, zastavil se smítko. Když jsem uválel poslední kouli, snažil jsem se nandat koule na sebe, ale
u své schránky, protože z ní vykukoval dopis. „Co to!“ pomyslel si, „v tuhle dobu účty ty byly moc těžké. Musel jsem proto jít vzbudit tátu. Nejdřív se mě lekl, ale pak
ani nic podobného přeci nechodí!“ Dopis otevřel a přesně v tuto chvíli, v ten moment, vstal a šel mi pomoct. Přece jen už bylo devět hodin. Postavenému sněhulákovi
se stalo něco zvláštního, sněhové baletky přestaly tancovat ve větru a pán s buřinkou už jen stačilo přidat oči, knoflíky, cylindr a mrkvový nos. Sněhulák byl konečně
přestal dýchat a začal číst. „Veselé Vánoce vám přeje rodina Kratochvílova.“ Najednou hotový.
byl tak rád a zaslepen vánočním kouzlem, že si ani nevšiml stejných dopisů ve Neustále jsem si k němu sedával a vyprávěl mu o přicházejících Vánocích,
schránkách jeho sousedů. Celý nadšený běžel do svého bytu, aby odepsal. Sedl si ke o tom, jak jsou hezké. Na druhý den mi přišlo, že sněhulák promluvil. A neby-
stolu a prohlížel si dopis. „Co? Kde je adresa a známka? Aha, jistě budou ze stejného lo to jenom zdání, sněhulák opravdu promluvil. Každý den říkal více a více
sídliště a obálku jen vhodili do mé schránky, tak to jim půjdu poděkovat osobně.“ slov, až mluvil jako každý jiný. Měl jsem ho moc rád a stali se z nás dobří
A jak řekl, tak udělal, šel pátrat po rodině Kratochvílů. Ptal se, kde mohl, dokonce i za přátelé. A pak přišel Štědrý den. Rozbalování dárků od Ježíška směl sněhulák
mostem ve Staré Boleslavi. Začalo se pomalu stmívat a pán s buřinkou šel pomalým sledovat jen z okna, jinak by totiž roztál. Když jsem mu ukázal své dárky, moc
vyčerpaným krokem zpátky domů. Když už byl konečně doma, tak se umyl a unaven mi to záviděl a byl smutný. Myslel jsem, že proto, že mu Ježíšek žádný dárek
neúspěchem ulehl do postele a zavřel obě oči. Ráno se probudil a opět s velkou od- nedonesl. Od té doby začal tát, i když teplota venku nestoupala. Dlouho jsem
hodlaností se vydal rodinu hledat. Hledal tak dlouho, až si nakonec unavený sedl na přemýšlel, který dárek by ho nejvíc rozveselil. Postupně jsem mu nosil své
lavičku a jen tak koukal do prázdna. Najednou si k němu přisedla jakási žena a zepta- hračky, sněhuláka ale žádná nepotěšila a chřadl dál. To, co ho trápí, mi došlo,
la se ho: „Co tu děláte na Štědrý den tak sám?“ Muž po chvíli odpověděl: „Dělám to, až když jsem si všiml, jak mě neustále sleduje s rodinou. On chtěl svou sněho-
že celý den hledám rodinu Kratochvílů, co možná ani neexistuje.“ Žena se zeptala: vou rodinu!! Popadl jsem zimní oblečení a začal s válením dalších koulí.
„Proč moji rodinu hledáte?“ Pán s buřinkou se jen usmál a začal vše vysvětlovat a pak Sněhulák mě pozoroval s nechápavým výrazem v obličeji. Tátu jsem nemusel
děkovat za dopis. Paní Kratochvílová ho pozvala k nim na štědrovečerní večeři, kde ani prosit o pomoc, protože věděl, co chystám. Společně jsme z koulí sestavi-
se pan buřinka neskutečně sblížil s celou rodinou a už nikdy nezažil samotu, neboť li malou sněhuláčí rodinku. Na tváři mého přítele sněhuláka se objevil úsměv
rodina ho brala jako svého přítele. A ne prosím, abyste někdy pánovi s buřinkou řekli, od ucha k ucha. Pochopil jsem, že kouzlo Vánoc nejsou ani dárky ani Ježíšek,
že ten dopis nebyl přímo pro něj… ale být s rodinou!
Lars Netušil (9. třída ZŠ) Jindra Žahour (5. třída ZŠ)

Vánoce ve školce

za léta mého působení ve školce jako a začínáme: „Ježíšku, panáčku...” své děti také uspaly procházkami a po- be vidím.” „Ale já chci k vám.” Stěhuji
učitelka jsem nasbírala spoustu per- Přeruším zpěv. „Děti, v koledě se zpí- hádkami probíráme, jak jinak, děti. druhou holčičku vedle mě zprava. To
liček a v hlavě mám plno příhod. s tě- vá JÁ TĚ BUDU KOLÉBATI a ne 23.00 Pepa kašle. Běžím k němu, dám už jsem jak obložený chlebíček, proto-
mi vánočními se s vámi podělím. Jak KOLÉVATI. Pojďte, zkusíme to ještě mu napít, horečku nemá a spokojeně že večer už si zamluvila jiná holčička
tedy mohou vypadat vánoce ve škol- jednou. Po pár „zkouškách” jsem mě- usíná. O půlnoci si jdu lehnout i já. místo vedle mě, tu jsem měla nad hla-
ce? tak jako doma. uždibujeme z ad- la trochu tik v oku, protože jsme Pyžamo, naklepu spacák a polštářek vou. 2.30 - „Paní učitelko, já chci má-
ventního kalendáře čokoládové dob- Ježíška stále „kolévali”, a tak jsem a s chutí zapluji do příjemného tepla. mu.” „No, maminka tu není, nestačím
růtky, pečeme cukroví a perníčky, přešla na další koledu a bylo to dosti Pohoda netrvá dlouho, začíná se ozý- ti já?” „Ale vy jste daleko, já potřebuji
přijde k nám Ježíšek s dárečky (o tý- podobné: HAJDUM, HAJDUM vat stáří, spát někde jinde než na po- ruku.” Jako srnka plná elánu vyskaku-
den dříve než domů), zpíváme koledy BYDLI BÚM, KOLEDA, KOLEDA, steli už pro mě není, ale jsem hrdinka, ji a holčinu dávám k nohám. Chytnu ji
a naší tradicí je také vánoční přespá- ŠTĚPÁNE, CO TO NESEŠ VE třeba také něco dostanu od skřítka. za ruku a v minutě je „tuhá”. Přátelé,
vání ve spacáku. RÁNĚ... Pak se přihlásí jiný Pepíček Nacházím tu správnou polohu a sen se v 6.00 , kdy šel chlapeček na WC, jsem
s tím, že umí koledu úplně sám. mi vkrádá pod víčka. 00.30 - „Paní si akorát tak pomyslela, že naše práce
vánoČní oBěd ve Školce Poslouchala jsem s napětím a bylo mi učitelko, já se asi bojím.” „Čeho, vždyť je přece jen hezká, co říkáte? P. S.
Učitelka není jen učitelkou, v jistých příjemné poslouchat melodii, Pepa je nás tu víc a já jsem tady.” „Ale ne Doma jsem ve vaně usnula a zdál se mi
momentech musí ovládat cizí řeč, tzv. fakt umí a slova byla také správně. vedle mě.” Tak jo, přemístila jsem hol- hezký sen. Jsem na pustém ostrově
„dětskou hatmatilku”. Když děti do- „Bravo”, říkala jsem si v duchu. Pak čičku vedle mě zleva. 1.45 - „paní uči- a spím a spím.
staly na talíř sváteční oběd, rybí polév- přišla sloka PANÍ MÁŇO, VSTAŇTE, telko, já jsem tu asi sama.” „Ale nejsi, Krásné a veselé Vánoce.
ku a řízek s bramborem, dovolila jsem PANÍ MÁŇO, VSTAŇTE, KOLEDU vedle máš Pepíka, Boženku a já na te- Marcela Vlachová, MŠ U Kohouta
jim, pokud sní oběd, vzít si cukroví, NÁM DEJTE...Tak to jsem nějaké
které měly na stolečku. Děti ochutnáv- opravování vzdala, vždyť bez těch pře-
ku cukroví milují. Chlapec, říkejme řeků bych vám neměla co psát.
mu Pepíček, povídá: „Paj kokokoko-
ko, ipio a aao”. Tak mi to v hlavě šrotu- noc uČitelky ve spacáku
je. A co Vy, věděli byste? No, nebudu Uléhám po náročném dni do spacáku.
vás napínat. „Paní učitelko, vypito Spíme totiž s některými odvážnými
a spapáno”. Slovo „kokokokoko” be- dětmi přes noc ve školce. Unavení od-
ru trochu osobně. polední procházkou, večerní nadílkou
a večerní procházkou s baterkami děti
koledy kolem 21.00 hodiny usínají. Já zapisu-
Mezi moji oblíbenou činnost s dětmi ji resty do třídnice, podepisuji diplomy
patří zpěv, tanečky a vše, co s hudbou za odvahu, dávám pod polštář překva-
souvisí. Samozřejmě k Vánocům patří pení od skřítka, dám do sebe noční
koledy. Hezky se usadíme k piánu kafe a s ostatními kolegyněmi, které