Page 16 - Chytrý Zpravodaj - Brandýs n. Labem - St. Boleslav - prosinec 2020

ProSInec Dušičky MĚSTSKÉ LISTY | 16

staroboleslavský hřbitůvek pod autobusovým nádražím

V prosincovém vydání Městských listů bychom měli dát prostor i vzpo- Blanc-Lang anebo Bedřich Bittner, Nechybí mladý továrník, jenž se ve
mínce na ty, kteří s námi již nejsou. nechci se příliš rozepisovat o histo- který tu byl pohřben i se svým otcem městě zastřelil z důvodu omrzení živo-
rickém významu starobylého křesťanského svátku Všech svatých Janem. Ten bojoval ještě v napoleon- ta, bezejmenní vytažení z řeky Labe
v prvém dni tohoto kalendářního měsíce, který byl převzat ze svátků ských válkách a dožil se velmi vysoké- i nalezení v lesích. Nechybí jména více
mnohem starších. Vždyť v českém prostředí připisujeme jeho vznik až ho věku i hodnosti. Mě nejvíce zaujal než sta dětí, sirotků přidělených sem
dobám Keltů a jejich kalendářní oslavě nového roku. Ale druhého listo- pouhý vojín od prvé eskadrony staro- z Prahy i z místních rodin. Jejich život
padu uctíváme své zemřelé navštívením rodinných hrobů, položením boleslavského třináctého pluku s evo- byl příliš kratičký.
kujícím jménem pro rok 1866.
kytičky, věnečku, zapálením svíčky, tichou vzpomínkou. Jmenoval se totiž Vácslav Jabůrek přeloŽení na nový hřBi-
Dělali to naši rodiče, děláme to i my k městské zástavbě. A ti, kdož tu leží a bylo mu jednadvacet let. Veden byl tov Jen pro Movité
a pamatujeme, že naši prarodiče to- v písčité půdě, se na nás určitě nezlobí, jako zběhlý od 16. listopadu 1875 Staroboleslavský hřbitůvek se velice
muto dni neřekli jinak než Dušičky. že rušíme jejich klid. Městské parky a nebyl k nalezení. Teprve v polovině rychle zaplnil a už v devadesátých le-
Nejsem příznivcem Halloweenu, svát- jsou i jinde na místech bývalých hřbi- února roku 1876 bylo jeho tělo naleze- tech devatenáctého století bylo jasné,
ku, který byl do Čech importován sou- tovů. Kříž sem tedy také patří. Má tu no a důvodem jeho smrti byla sebe- že se musí nalézt jiné místo, a to dál od
časnou dobou. své historické místo. vražda. Vojáků v různých hodnostech rozrůstajícího se města. Posledním
Chtěl bych vám vyprávět o místě, Vzpomenout tu můžeme na předky je ale ve starých knihách jmenováno zde uloženým člověkem byl Josef
kde byl až nyní vztyčen kříž a kam rodin Limanových, Poncových, vícero. Za války roku 1866 na tomto Urban dne 31. října 1903 a prvním
můžeme dojít vzpomenout na ty, kteří Novotných, Černých nebo staroboleslavském hřbitůvku spočinul pohřbeným na novém současném
v jeho okolí spočinuli k věčnému spán- Hradeckých. Ale také na Bendovy, i pruský dělostřelec Johann Leverenz. hřbitově se stal staroboleslavský ka-
ku a zůstali zapomenuti. Tím místem Hadrbolcovy, Peterovy, Melicharovy, V témže roce i Vácslav a Antonia novník P. Pavel Pihát (28. 6. 1828 -
je parčík u autobusového nádraží ve Kettnerovy, Stibingerovy a další z nám Encovi. Ale ani ti místní nebyli, jako 31. 10. 1903).
Staré Boleslavi. To, že je zrušeným známých rodin starousedlíků Staré Ján Enz, který je někde pod parčíkem Přenášení ostatků ze starého hřbi-
hřbitovem, ví již málokdo z nás. Boleslavi. Pohřbívali se sem ale i lidé u školy od roku 1778. tova na nový samozřejmě probíhalo,
Založen byl roku 1835 na louce z Borku, Dřís, Křenku, Nového Vestce V roce 1866 na hřbitůvku přibyly ale toho dosáhli jen ti bohatší. Ti chudí
vzdálené ještě daleko od domků a zru- a Písku. Jmen jsou tak sta a sta. Sta opět desítky obětí cholery, která krátce si to nemohli finančně dovolit a mnozí
šen byl až v roce 1903. Po jeho založe- lidských osudů, životů a povolání. Ani po skončení války s Prusy decimovala zde pohřbení už nikoho ku vzpomínce
ní se ale ještě dva roky pohřbívalo na já už si nedovedu představit kartáční- celé Čechy. Málem bych na ně zapo- na ně neměli. A tak mi bylo vyprávěno,
staroboleslavském hřbitově u chrámu ka, hřebenáře, zlatotepce, krejčího, mněl. že někteří lidé chodili zapalovat svíčky
Panny Marie. Ten byl ještě starší, stře- soukeníka, pletáka, bednáře nebo Koho by dnes napadlo pročítat staré na zrušený hřbitov ještě krátce po dru-
dověký, a vím o něm i to, že kamennou štětkaře při práci a místo, kde žil, už matriky jen pro připomenutí historie hé světové válce. Byl prý pouze opuš-
zeď okolo něho dal stavět pan děkan mnohdy nelze nalézt. Staré chaloupky dnešního parčíku? A přitom je to kus těný, zarostlý a tu a tam byly ještě ná-
Urban v roce 1566 a stavba trvala dva i domy ustoupily novým. znovuobjevené historie města a jeho hrobní kameny u zdí. Město se rychle
roky. Prvními pohřbenými v dnešním nejsmutnějšího místa. Pročítal jsem se mění a já jsem u konce svého vyprávě-
parčíku u autobusového nádraží byli hroBy voJáků k lidem, kteří v něm žili před námi. ní. Jsem rád, že místo zapomenutého
oběti cholerové epidemie, která vy- aŽ z napoleonských válek Jací byli? Jaké životy žili? hřbitova máme krásný park. Taky tu
pukla v Čechách v roce 1836, a snad Dokážu ale rozpoznat barvy uniforem Uloženi sem byli bohatí měšťané, mohla stát hala, rodinné domky nebo
jen ty nejmohutnější stromy tu pama- a příslušnost vojáků. Ostatně, je to kněží, řemeslníci, kupci i chudí nádení- tu mohlo být pouze smetiště nebo par-
tují kapli svatého Mikuláše, vybudo- můj životní koníček. Z vojáků tu spo- ci a žebráci. A přitom právě ti poslední koviště. Byli jsme první, kdo zapálil
vanou na hřbitůvku v roce 1838. činuli většinou dragouni třináctého byli životním podmínkám nejodolnější. svíčku u křížku pod mohutným stro-
Dosud jsme si neuvědomovali, že hra- a čtrnáctého pluku, ale i polní mysli- Dožívali se nejvyššího věku. Nejstarší mem. Vybrali jsme hezké místo pro ti-
jící si děti a dospělí spěchající k auto- vec od jednatřicátého pluku Vácslav z nich byla Tereza Loumarová, která chou vzpomínku na své předky. A kdo
busovému spoji šlapou po kostech Malý. Z dragounů jsou to jmenovitě zemřela ve věku čtyřiadevadesáti let se zajímá o ty své, možná se k nám
našich předků. Park je místem odpo- důstojníci Josef Gersch, Matěj v roce 1884. V roce, kdy se narodila, přidá.
činku a koutkem nádherné přírody Mettlinger, Emil Prüher, Villiam zemřel císař Josef II. Petr Enc

nový kříž na místě bývalého Miroslav kovář zemřel před patnácti lety

Je tomu již patnáct let, kdy v čase adventním, dne
boleslavského hřbitova 13. 12. 2005, zemřel brandýský a zejména vrábský patriot
Miloslav Kovář. Byl to člověk, který žil pro práci, rodinu,
Vážení a milí přátelé, kterém byla dokonce vybudována ro- ...a život měl nesmírně rád. Dnes na něj vzpomíná stále ještě
jen díky nezměrné trpělivosti, pracovi- ku 1838 kaple sv. Mikuláše.“ zarmoucená manželka a jeho tři synové s rodinami. Kdo jste
tosti, pečlivosti a znalostem historic- Zt ho měli rádi, vzpomeňte si na něj v polovině prosince.
kých faktů a souvislostí Petra Ence do-
šlo v pátek 30. října 2020 ve Staré
Boleslavi k výjimečné události, která
ale mohla zůstat nepovšimnuta. Dejme
slovo samotnému Petru Encovi:
„Před letošní Slavností Všech sva-
tých a Vzpomínkou na všechny věrné
zemřelé byl v pátek 30. listopadu 2020
vztyčen další kříž, a to na místě zruše-
ného staroboleslavského hřbitova, za-
loženého roku 1835 a zrušeného v ro-
ce 1903. Místo je dnes parkem u auto-
busového nádraží a v ničem již nepři- Na fotografii Petr Enc (vpravo), Martin
pomínalo, že bylo pohřebištěm, na Komárek (vlevo).