Page 40 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 12/2024

„V
„Já
vidět.
se
ninám.”
Brně
„Jak to?”
s
padesát.”
strejčku.”
je
tím
„Objednal si je.”
„Kde by je vzal.”
„Gioglio Krňoch.”
Gioglia Krňocha.”
jeden
„Těch už mám dost.”
„Jak že se jmenuje?”
Usmívali se shovívavě.
desaterým způsobem.”
te, že přijdou za vámi sem?”
ani zavřít nemohla. Vstoupili.
„My jsme to řekli, pane Láce.”
nechlubím. Tři
knihkupec,
„Musel jste jít strašit zrovna sem?”
abych
babičky
Šicí babička se usmála celým obličejem.
lebkou a v sukních vypadal jako samuraj.
„Já jsem babička,” odtušil Gioglio Krňoch.
vrtnout. Do přišil středy je nutno vydržet.”
si
volil
- 58 -
„Mám už dost na tom strejčkovi, poslouchejte!”
můžete
příklad
z
„Už zas?” hnul se Ludva. „Kterak já mám o něm vědět?”
bez
„Ale vás nenapsala Božena Němcová,” pravil Ludva zuřivě.
zdvořile pozdravili. Jeden z nich držel v ruce vkladní knížku.
„Tady jsem,” přihlásil se ledově, „děkujeme. Zavřete, babičko.”
vašeho
oboru,
„Ve středu odjíždím do Brna. Do té doby musím uhájit osobní svobodu.”
násilí odvodit
z
ihned jala s úspěchem zašívat. Červeň na tváře si vypůjčil z toalety paní Loly.
který
„Ach tak!“ Ludva se bacil do čela, „Gioglio Krňoch! Pravda. Ale to máte říct hned.”
„Domníváme se,” pravil dobromyslně, „že je to vaše. Našli jsme to přede dveřmi.”
jich
jako svého strýce či snad on vás jako svého synovce. Toho přece musíte osobně znát.”
„Protože jsme zloději,” řekl Ludva otevřeně. „Nelamentuj a sedni si. Strejčku, myslí-
„Jéje!” řekla, „to on to asi Ludvíček vytrousil z kufru. To je Ivančina knížka k naroze-
Ani nemrkli, když Ludva prohlásil, že Gioglio Krňoch šel asi zachraňovat z požáru ty
rodokmenu
Páni velmi slušně požádali o rozmluvu s panem Láce. Ludvu bylo ostatně od dveří
bradou a zastrčil pod něj kus koudele. Šicí babička vstala od křesla, které spravovala,
„Teď můžete zavřít,” pravil jeden z nich šicí babičce laskavě. „My hledáme jistého
Ještě se hádali, když zazněl dveřní zvonek. Gioglio Krňoch si spěšné uvázal šátek pod
vepřové ocásky. Pouze řekli, že je to lež, načež jim Ludva odvětil, že tedy neměli lhát.
Gioglio Krňoch se omluvil šicí babičce, protože to, co měl na sobě, náleželo jí. Koudel
zalomil rukama a strčil babičku s holí do spíže. Na prahu stáli dva muži. Oba velmi
„Musel,” přikývl Gioglio Krňoch s bramborovým úsměvem. „Nemám, kam jinam se
„Aby nebylo zbytečného nedorozumění, pane Láce. Jde o muže, jehož jste adoptoval
má
„Co jiného jim zbývá?” odvětil Gioglio Krňoch sladce. Bez šátku na hlavě, s poloholou
„Je zajímavé,” pravil Ludva, podepřev si boky, „jak nenuceně se u nás pohybujete,
a šla bezelstně otevřít, ačkoli ji nikdo neposlal. Ludva, jenž už ji nemohl zadržet,
vzal z Ludvovy kožené lenošky, kterou neznatelně rozpáral a kterou se šicí babička
Ukázali jakési odznaky. Jako náhodou měli oba nohy za prahem. Šicí babička proto
hlédli?”
nevinného.”
doufám, stačí.”
Ludva řekl, že ne.
můžete přesvědčit.”
jeho situaci ztěžovalo.
Krňoch pana radu pustit.
„Víte o tom něco, pane Láce?”
„Je ve vašem bytě, pane Láce.”
„Jak to?” otázal se Ludva nechápavě.
vstoupit dnes odpoledne do tohoto domu.”
systém zklamal, obracíme se na vás přece.”
- 59 -
„Jenom je-li to pravá adresa,” zapochyboval Ludva.
jeden. Druhý zůstal jako Kerberos u venkovských dveří.
„Já jsem dnes odpoledne doma nebyl,” řekl Ludva určitě.
„Běží o vzácný rukopis nesmírné historické ceny, pane Láce.”
vám stačí, abyste si ujasnil, že záležitost je nesmírné vážná.”
Nemůžete-li nám ho ihned vydat, alespoň nám ho závazně slibte.”
najevo rostoucí sebevědomí, jimž se stával detektiv očividně nejistějším.
doma nevěděl,” pousmál se Ludva příšerně. „Znáte pana Krňocha osobně?”

„Týká se to mne?” otázal se Ludva s širokým úšklebkem, který měl zakrýt jeho napětí.
„Dovolil byste, pane Láce,” řekl detektiv konečně, „abychom se u vás trochu poroz-
„Dovolím se s vámi jednat upřímně, pane Láce,” pravil detektiv dále. „Policie má prá-
„Nemáme tu čest,” odpověděl detektiv bez ironie, „známe však jeho přesný popis. To,
v pracovně nenašlapal, běželo asi o to, aby prohledali byt. Neměli k tomu ovšem
„To mi připadá jako ta pohádka o panu králi, který slíbil čarodějnici v lese to, o čem
jsme hleděli, abychom vám nezpůsobilí ani nejmenší nepříjemnost. Jelikož však náš
„Je,” pravil detektiv pevně. „To si můžeme upřímně přiznat. Giogllo Krňoch je u vás.
podle všeho učiněno povinnosti zadost. Ludva však mlčel a nenabízel nic. Dával
„Nepředpokládáme, že byste byl proti zákonu, pane Láce, a naši nedůvěru jisté
od nich dostal po lopatě dost, aby jim nabídl prohlídku bytu sám, čímž by bývalo bylo
povolení, to bylo jisté. Mohli tak učinit zatím jen v případě Ludvova souhlasu. Ludva
omluvíte. Máme svědka, který viděl člověka, nápadně Giogliu Krňochovi podobného,
Láce. V sanatoriu se zcela určitě pamatují na muže, na něhož se popis hodí Vrátný
jsem se vrátil sám. Byl by musel mít svoje klíče. Kromě toho bych ho tu byl jistě
zahlédl. Moje klíče jsou zde a druhé má moje manželka v sanatoriu. Ihned se o tom
vo smýšlet o každém špatně a přesvědčit se raději dvakrát než jednou, že podezřívala
„Vykonstruovali jsme si cestou teorii o dnešním použití klíčů od vašeho bytu, pane
„Vstoupil sem tedy bez mého vědomí,ů pravil Ludva paličatě. „Není tomu dlouho, co
„Týká se to částečné i vás,” přisvědčil detektiv. „Můžeme si totiž myslit, že z nějaké
Pak znovu upozornili, že jsou od policie. Ludva odvětil, že Gioglio Krňoch taky, ale že
To jim tedy zdárně namluvil z Brna pan rada Ftáček, a nebylo divu, že tomu věřili.
už ho neviděl celou věčnost. Pak je pozval nenuceně do své pracovny, šel však jen
Ludva se uklidnil. Počínal chápat, proč z tohohle začarovaného kruhu nechce Gioglio
„To by byla,” připustil Ludva a poškrábal se na hlavě. Zatím mu zůstávalo tajemstvím,
proč se Gioglio Krňoch zasloužil o oceněni koránu SPK na jeden milion, jestliže to nyní
sympatie, o níž nám nenáleží uvažovat, snažíte se pana Krňocha chránit. Skutečně
„Pane Láce,” řekl ten, který pak v Ludvově pracovně usedl, „na Gioglia Krňocha je
vydán zatykač pro zcizení předmětu v ceně jednoho milionu. Toto upozornění snad
Ludva pokyvoval. Poněvadž druhý detektiv stál v předsíni určitě ne jen proto, aby