Page 36 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 12/2024

2 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
55 minut s Martinem Kodlem

„Vlastně celý profesní život se snažím nedělat chyby.

Nepokazit to, co začali ti přede mnou,“
říká majitel nejvýznamnější české aukční síně.

Vůbec první aukci uspořádal Martin Kodl vidlo, jsem si uvědomil, až když přišly
se svými přáteli v posledních měsících moje děti s nápadem, že chtějí vybudo-
skomírajícího komunistického režimu, vat KodlContemporary. Nejprve jsem si
doslova v předvečer listopadové revolu- myslel, že jim to vymluvím, nějak nená-
ce, a prodal tehdy umělecká díla v hod- padně je dovedu k tomu, co mám rád
notě 400 tisíc československých korun. sám. Vyrůstal jsem mezi obrazy přelo-
O tři desítky let později dosáhla nejú- mu 19. a 20. století, posléze jsem pro-
spěšnější z 90 velkých sálových aukcí, padl České moderně až po surrealismus
jež Galerie Kodl dosud uspořádala, obrat a tomuto období se věnuji systematicky
přes 400 milionů korun. Souhrnný obrat dodnes. Kategorii svých současníků
této aukční síně přitom představuje té- jsem úplně přeskočil, i když mne v 70.
měř polovinu celkových aukčních tržeb a 80. letech táta často bral na výpravy
v České republice. po uměleckých ateliérech a sám rodi-
Po 35 letech je tedy Galerie Kodl lídrem nnou sbírku o díla žijících autorů dopl-
na zdejším trhu s uměním a – mimocho- ňoval. Já v tom nepokračoval, netáhlo
dem – také výjimečným podnikatelským mě to. Ale připomněl jsem si tohle ro-
fenoménem. V Česku pravděpodobně dinné pravidlo, když Matyáš s Jakubem
neexistuje tak úspěšná rodinná firma, rozjeli projekt KodlContemporary a za-
jejíž kořeny sahají až do 19. století. Už čali se soustředit na dnešní tvůrce. Ne-
150 let Kodlové sbírají umělecká díla dali se přesvědčit, vytrvali. A já jsem
a jak dokazují smělé plány a projekty tomu už rád.
nejmladších z nich, ještě dlouho sbírat
budou. Jak to, že se v téhle rodině daří O dědovi a úplatcích
předávat uměnímilovné řemeslo z ge-
nerace na generaci? Nad tím se zamýšlí Kdo první začal v naší rodině s uměním
Martin Kodl. skutečně obchodovat? Pradědův syn Jiří
se narodil už do bohaté rodiny, určitě se
O jednom správci a odkazu nepotřeboval takhle živit, ale občas ně-
jaký obraz prodal, jindy zase něco kou-
Aukční síň je úspěšná, ano, daří se nám. pil, směnil, protože se vyskytla příleži-
Nemohu ten úspěch vztahovat ale jen tost, protože měl umění rád. Byl avant-
k sobě. Spíš si připadám jako dobrý gardní architekt a také známý malíř –
správce. Správce rodinné sbírky, ale akvarelista, přátelil se s řadou umělců,
ještě víc jako správce odkazu lidí, kteří pravidelně také podnikal výpravy na
ji založili a budovali. Vlastně celý pro- podzimní pařížské Salon a přivážel od-
fesní život se snažím nedělat chyby. tamtud někdy nové „klenoty“ do rodi-
Nepokazit to, co oni začali. nné sbírky. Byl bonviván, výrazná osob-
Příští rok to bude 150 let, kdy se můj nost, k jeho osobním přátelům patřili
pradědeček Jan Kodl usadil se svou že- malíři Bauch, Beneš, Čapek, Filla a mno-
nou Helenou v Písku a díky půjčce od zí další umělci včetně literátů a herců,
jejího otce koupil se společníky dědictví často se setkával i s architekty Gočá-
po tamním starostovi a podnikateli Fran- rem, Honzíkem nebo Živným, udržoval Alžběta Jungrová
tišku Gamischovi. Získal tím nejen ci- přátelství s podnikateli a zároveň sbě-
helnu a pozemky na pražském před- rateli jako byli Waldes, Morawetz nebo Martin Kodl (*1961) - Patří ke čtvrté generaci sběratelské rodiny Kodlů. Vystu-
městí, ale i kompletní Gamischovu obra- Ringhoffer. Od továrníka Barucha třeba doval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, je špičkový znalec v oboru
zárnu. Tím to všechno začalo a mne až koupil část slavné kolekce Jana Preis- výtvarné umění, přičemž se zvláště zaměřuje na přelom 19. a 20. století a díla
mrazí, když si uvědomím, že z těch 150 lera… Prostě se celý život pohyboval České moderny. V roce 1992 se podílel na založení aukčního domu Galerie Kodl,
roků připadá už 35 let na mne. Čas je v centru společenského a uměleckého který se pod jeho vedením stal záhy jedničkou na českém trhu s uměním a tuto
nesmlouvavý. dění, byl navíc respektovaným úřed- svou výjimečnou pozici potvrzuje při každé aukci.
Pradědeček musel být každopádně výji- níkem – dnes bychom řekli, že pracoval
mečný člověk. Pocházel sice z chudé ro- v ateliéru hlavního architekta města
diny z Březnice, ale dobře se učil, takže Prahy, a také byl jednatelem spolku charakterizuje dobu, ve které jsem dou okradeni. Donutí je prodat pod ce-
získal stipendium ke studiu na univer- Mánes. vyrůstal. Rok 1948 všechno obrátil na nou. A tak prosili tátu, ať jim pomůže.
zitě ve Vídni. Tam úspěšně absolvoval, Když se v osmačtyřicátém moci chopili ruby. Vlastnit nějaký majetek bylo ne- Táta se vypracoval na respektovaného
navázal důležité kontakty a také potkal komunisti, bojoval o to, aby mu sbírku mravné. A sbírat umění? Obchodovat znalce umění, byl slušný, potomek Kod-
Helenu von Rudkowskou. Pocházela a vilu, kterou si postavil v Břevnově, s ním? Spekulace, za kterou bylo několik lů, důvěřovali mu.
z bohaté německo-polské šlechtické nezkonfiskovali. Ten dům byl vlastně ga- let kriminálu. V kurzu tehdy bylo 19. století, předev-
rodiny a myslím, že to byla ona, kdo pra- lerie. Tatínek mi vyprávěl, že by dědu za- Otec, který na přelomu 40. a 50. let do- ším zahraniční autoři, a pak staří mistři.
dědu přivedl k umění. Kodlovi začali bilo, kdyby o něj přišel. A tak radši spíval, tuhle změnu strašně těžce nesl, Radši jsem se táty neptal, jak to dělá, ale
nabytou sbírku postupně rozšiřovat obětoval obrazy. Uplácel jimi komunisty. a když se nedostal kvůli „buržoaznímu dokázal i za hlubokého komunismu pro-
o klasickou krajinářskou tvorbu Haus- Pochopili totiž, že ta vila je jeho slabost, původu“ na žádnou vysokou školu, za- dat umělecké dílo tajně do zahraničí,
hoferovy školy a impresivní malby Ma- a tak mu neustále vyhrožovali konfis- tvrdil se. A pak už režim jen sabotoval. anebo tady směnit za valuty. Dělalo to
řákových žáků, sbírali také díla Chi- kací, nebo nájemníky, které mu do ní na- Pracoval v bezvýznamných zaměst- třeba v přepočtu 100 000 korun za ob-
tussiho a dalších umělců. V Písku byli stěhují. V padesátých letech jsme takhle náních – třeba jako kotelník nebo správ- raz. Když si uvědomíme, že průměrná
také známí jako významní mecenáši: přišli mimo jiné o kolekci francouzských ce hradní zříceniny – a ve volném čase mzda byla v tehdejším Československu
podporovali píseckou malířskou rodinu impresionistů. se zabýval uměním. Byla to taková 1500 Kč, byly to obrovské peníze. A tedy
Quastů, která se věnovala miniaturám, poloilegalita, jako dítě jsem zažil dvě důvod na zavření.
a také třeba Mikoláše Alše. Vlastnili řadu O otci a kriminálu nebo tři domovní prohlídky a od té doby Všichni sběratelé byli vlastně tehdy na
jeho raných obrazů, které byly později jsem se o něj strašně bál. zavření. Měli směšné malé výplaty, žád-
velmi ceněny. Aleš také vyzdobil fasádu Dědova sbírka impresionistů byla po- Svého času šla o tatínkovi Prahou hláš- né úspory, když si tedy chtěli koupit no-
jejich nového domu v Písku svými cha- věstná. Roky po tom, co umřel, za mnou ka: „Kodl dělá větší obraty než podnik vý obraz, museli prodat jiný. A to už ko-
rakteristickými sgrafity. přicházel stařičký sběratel pan Houba. Klenoty.“ Lidi se posmívali neschop- munisté kvalifikovali jako spekulaci.
Vždy neohlášen, zazvonil, sedl do fotelu nému režimu, ale pro tátu ta legrace Táta pak byl v jejich očích spekulant na
O umění současníků a já musel všeho nechat, nabídnout mu mohla být smrtelná. Myslel si, že mu ko- druhou.
kafe a poslouchat. Vyprávěl mi o první munisti nakonec stejně nějaký paragraf
Kolik uměleckých děl Jan Kodl přidal do republice, o dědovi, a jen tak meziřečí se přišijí a zavřou ho. Ale nechat toho ne- O sběratelích
Gamishovy původní sbírky, nevím. Kaž- vždycky zeptal, jestli nějaký ten impre- mohl. Přicházeli za ním lidé, kteří znali
dopádně se držel zásady, kterou ctily sionista někde u nás přece jen nezbyl. ještě dědu. Měli po rodičích krásné ob- Vzpomínám si, jak se sběratelé scházeli
i následující generace: nerozprodával, Přesně si pamatoval, kde ty obrazy ve razy, věděli, že ve státním podniku Kle- u nás doma, hrozně kouřili, zapáleně si
ale sbírku doplňoval o díla žijících sou- vile visely a myslel si, že mu je zapírám. noty, kam by je měli podle komunistic- vyprávěli o umění a případně obrazy
časných autorů. Že je to rodinné pra- Neměl jsem co schovávat, ale přesně to kých zákonů jít nabídnout k prodeji, bu- směňovali, protože neměli dost peněz.