Page 38 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 12/2024

4 TÝNECKÉ LISTY PŘESAHY
konce předmětem fám a vzrušených alistické poezie Ludmilu Pelikánovou.
zvěstí o blížícím se zákazu. Svědčí o tom Začátky divadla se neobešly bez hledání
i zápis z Deníku — tehdy třiadvaceti- zaštiťující postavy, jakou byl Na zábradlí
letého — scenáristy Pavla Juráčka. dr. Vladimír Vodička. Jiří Suchý vzpo-
míná:
29. dubna (1959), středa
Jako intendant, tenkrát se tomu říkalo to snadno, padaly návrhy jako „senti- v režii Jiřího Osternanna, zakladatele
Do Reduty jsme se sotva dostali. Museli provozní šéf, byl Jiří Vrba. To byl mentální“ či „semitské“ malé formy. Na- poetické vinárny Viola, nazvané Divadlo
jsme přemluvit vrátného, aby nás člověk, se kterým jsem se náhodou konec se jako nejlepší řešení zdálo zázraků (1960, dvanáct repríz). Když
pustil, protože všechny stoly byly za- setkal, když jsem měl něco se zuby, v „sedm“. Programová náplň se vymý- později Semaforští cítili, že se v někte-
dány. Před časem jsem tam byl na noci jsem šel na pohotovost a on tam šlela zpětně, divadlo k ní mělo ovšem rém projektu skrývá průšvih, říkali: To
Text--appealu. Tím tenkrát vlastně byl taky. On byl velice inteligentní, dobré spolupracovníky. Měly se tu pěs- zas bude divadlo zázraků! I Ukradený
skupina kolem Suchého začínala. kultivovaný člověk, jemný. Osobnost tovat: měsíc (1960, v režii Ladislava Smoljaka)
Letos si otevřeli Divadlo Na zábradlí na první pohled. A ten si ke mně a večer Matuškova textaře Jana Schnei-
a v Redutě mají jen dvakrát týdně přisedl a říkal: „Vy jste pan Suchý, že, 1. hudební divadlo dera Vo co de (1961) nakonec napově-
večer v půl jedenácté pořad. vy jste teď odešel ze Zábradlí, co 2. divadlo poezie děly, že inspirace odjinud znesnadňují
Je tam prý vždycky nabito. Společnost budete dělat?“ Já jsem říkal, že bych 3. loutky publiku pochopit, co Semafor vlastně
se tam schází velice zajímavá. Spou- rád ještě divadlo, protože Šlitr mě k 4. pantomima a tanec nabízí.
sta mužů má vousy a pohybuje se tomu dohnal, já sám už jsem to 5. film S & Š byli natolik zaměstnaní, že na — do
tam celá řada známých tváří. Včera nechtěl, v životě do divadla ne, jsem 6. výtvarné experimenty té doby inspirativní a semaforsky chyt-
jsem tam viděl Šefranku, Horníčka, si říkal. A on: „Já bych vám mohl 7. koncerty — jazz rou — kurátorskou práci přivádění ji-
Filipovského, režiséra Macha a ještě pomoct, mám kontakty.“ Tam jsme se ných, leckdy náročnějších proudů do
jiné známé lidi. Kromě toho tam bylo dali dohromady. Ten Vrba už tam Řečeno modernější řečí, Suchý a Šlitr divadla už nezbyl čas. Zvláště když do
moc exklusivních dívek a žen ve spo- začal vládnout, měl organizátorský doufali, že tu vedle vlastní tvorby budou toho značka Semafor ztratila od pod-
lečnosti neméně exklusivních mužů. talent. Potom přišel, a že by jeho i kurátory programu
Sál se chce podobat polským existen- kamarád Milan Schulz byl dramaturg. svých kolegů. Měli je dob-
cialistickým klubům. Mušle orchestru Vyjeli jsme za Schulzem do Kobylis, ře vybrané: mladí absol-
je vyzdobena skoro tachisticky a na kde on bydlel, vešli jsme a já jen zíral: venti loutkářského oboru
stěnách visí všelijaké komposice. […] Leninova busta, veškeré Marxovy Jan Švankmajer a Juraj
Bylo to naposled, někdo to zakázal; spisy, česká a sovětská vlaječka. Herz, textař Jan Schnei-
někdo z ÚV. A já jsem říkal, teď si tohle zatáhneme der, fotograf Josef Koudel-
(Zábradlí asi také zavřou.) do divadla? Tak jsem si říkal, že mu ka, filmař a scénograf
nemůžu otevřeně říct, že ho tam Jaromil Jireš… Dokonce se
nechci, lidé jako on jsou dneska u mo- to sedmero občas vyprá-
ci, to by byla sebevražda. A on, když vělo v obměně a figuroval
jsme tam byli, nás přijal a já jsem v něm provokativní para-
říkal: „Já proti panu Schulzovi nic ne- dox „kabaret pro děti“, jak
mám, ale my dramaturga vlastně ho v Semaforu zkusil vy-
nepotřebujeme. Já se nedokážu pod- tvořit Ladislav Smoljak
řídit, že by mně někdo říkal, jak mám a mimo Semafor (ovšem
něco napsat. A osvědčil jsem se už Na s písněmi S & Š) Helena
zábradlí, kde hráli dva kusy ode mě.“ Philippová v Rokoku před-
A Schulz říká: „Podívejte se, já vím, že stavení Byl u vás Vlk?.
vy dramaturga nepotřebujete, ale já První dvě sezony s před-
mám docela novou pozici a já bych staveními „mimo dílnu
vám dělal jakéhosi advokáta.“ On Suchého a Šlitra“ byly ne-
i v tisku byl redaktorem něčeho, říkal, pochybně zajímavé, ale
že má dobré konexe, že by Semafor ukázaly, že malé formy
prosazoval a obhajoval ho. Já jsem kromě úspěchu hudeb-
tomu sice moc nevěřil, ale co se dalo ních inscenací divadlo za-
dělat. Tak jsem řekl, že jo. A on šel těžují. Semaforští taky
a napsal o nás veliký článek. A sku- neuměli řešit problém roz-
tečně se za nás pral na místech, na dílného publika: insce-
která jsme přístup neměli, já vůbec. nace Švankmajerovy sku-
Ale on jako kovaný komunista si tykal piny pojmenované Di-
Období Reduty však už tehdy zvolna se všemi možnými mocnáři. My jsme vadlo masek, tedy Škro-
končilo z vůle samotného Suchého. Ná- se potom brzy vyloženě skamarádili, bené hlavy (1960), Jo-
sledovala další peripetie v podobě na- protože jsem zjistil, že to je děsně fajn hannes doktor Faust
bídky, která mohla vypadat neodo- kluk a že mu pozvolna ubývá přesvěd- (1961) a Sběratel stínů
latelně: výzva Jana Wericha, ať Suchý čení o straně. Najednou prokoukl ty (1962) byly cenným expe-
založí a vede pod Divadlem ABC malou machinace, co mně ta strana pro- rimentálním divadlem, ale na rozdíl od zimu 1961 střechu nad hlavou. A tak
scénu. Werich pro ni navrhoval název váděla. Postupně se dostal do takové masového zájmu o písničkové divadlo ostatní představení postupně vymizela,
Sputnik ABC: jméno sovětské řady situace, že když se to později hodilo, S & Š měly devět až osmnáct repríz, byly s nimi i koncept sedmi malých forem
družic se tu ocitlo nepochybně ve snaze, tak zdrhnul do té svobodné Evropy… tu pro jiný typ obecenstva. Pověstně a zůstalo „divadlo písniček“.
aby byl nový útvar stravitelnější v očích malý zájem byl o recitační vystoupení
úřadů. Byla to Helena Philippová, kdo Divadlo potřebovalo název. Milan Schulz
Suchého odradil od začlenění do Měst- nebo snad Jiří Vrba přišli s bezvadným KOMIKS
ských divadel pražských a pod legen- nápadem: jméno bude znít Dimafor,
dárního, ovšem stárnoucího Wericha. podle čím dál užívanější charakteristiky
„Nedělejte to,“ cituje ji Suchý. „Vy jste „divadlo malých forem“. Zlá ovce
mladý, perspektivní a on to cítí. On už je O „divadlech malých forem“ se v Česko-
za zenitem. Postavte se raději na vlastní slovensku začalo mluvit nejpozději od
nohy.“ Suchý tušil, že by Werich malou návštěvy polského souboru Syrena
scénu ovlivňoval, a tak soustředil ener- (s autorskou a hereckou účastí Stefanie
gii na založení vlastního divadla. Grodzieńské) v roce 1955. Byl to J. R.
K získání divadelních prostor pomohla Pick, v jehož článku bylo tehdy zřejmě
budoucímu Semaforu konkurenční řev- spojení „divadlo malých forem“ užito
nivost mezi městskými částmi. Suchý se poprvé.* Tehdy ještě nebylo zřejmé, že
Šlitrem zašli za osvětovým inspektorem po vzoru Divadla Na zábradlí a Sema-
v Praze 2: když může mít Praha 1 svoje foru začnou nové soubory, tedy „divad-
Divadlo Na zábradlí, neměla by Praha 2 la malých forem“, v Československu
mít také ambici vést výraznou mladou růst jako houby po dešti a významně
scénu? Suchý byl od časů Reduty popu- promluví do vývoje divadelní, hudební
lární tváří a příslibem čehosi nového, a literární kultury. Jednu takovou scénu,
vzrušujícího. Úředník Prahy 2 jim přidělil divadlo Paravan, založil v roce 1959 sám
sál v budově Ženských domovů v ulici autor článku J. R. Pick a působil s ním
Ve Smečkách. (Je to adresa, na níž od v Redutě po odchodu skupiny Suchého.
roku 1965 dodnes působí Činoherní Přihlásit se k tomuto sousloví byl oprav-
klub.) Suchý měl na sál svéráznou du dobrý nápad. Ale DIMAFOR? Suchý
vzpomínku: odehrávala se tu dobová se svým smyslem pro obraznost slov na-
recitační pásma a on tu jako dítě viděl vrhl název posunout: ať je to SEMAFOR Michal Jareš
recitovat zapálenou propagátorku soci- s tím, že k Se- už se něco vymyslí. Nešlo