Page 37 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 12/2024

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 3
Sběratelství mělo prostě úplně jiné pa- kdy jejich cena mnohonásobně stoup- abychom mohli žít tak, jak jsme chtěli. doplňují. V trojici jsou silní, přičemž
rametry než dneska. To, co naše rodina ne, nedožije. A pak přišel listopad 1989 Vždycky to bolelo. Ale táta ze mne sňal každý hraje na vlastním písečku.
shromažďovala dlouhá desetiletí, doká- a vše se změnilo doslova přes noc. trochu té tíhy. Dokážu rodinný odkaz, tu Jakub má KodlContemporary, která se
že teď leckterý člověk dát dohromady za odpovědnost unést. jako platforma pro současné umění už
tři nebo pět let. Tak diametrální je rozdíl O první aukci výborně etablovala, Matyáš zase před
mezi dobou mého otce a současností. O dětech třemi čtyřmi lety založil aukční portál
Současné sběratele si dělím v duchu do V létě roku 1989 jsme s Jirkou Pavlem, Artslimit, který má dnes už obrovskou
tří kategorií. Ti první si umění pořizují což byl syn spisovatele Oty Pavla, spolu- Otec měl bezpochyby velký talent na hodnotu. A nejmladší? Myslím, že Adél-
pro investici. Vydělali hromady peněz zakládali galerii. Tedy, podle komu- sběratelství. Jestli ho mám já? Lidi si ka jim oběma jednou bude šéfovat. Stu-
v jiných komoditách, nakoupí si tedy nistických zákonů, se nazývala podni- o mně myslí, že vím dopředu, jak aukce duje v Londýně psychologii, ale navště-
spoustu uměleckých děl a když k nim za kem přidružené výroby a vlastně mi je dopadne, že prostě mám ten „čuch“. vuje tam i kurs obchodu s uměním a tré-
dva tři roky přijdeme, stojí ty obrazy ješ- záhadou, že nám to vůbec dovolili. My Roky zkušeností nejen mých, ale i mých nuje také licitátorství. To ji zvlášť baví, je
tě někde v koutě, ve skladu, zabalené, ale jásali a na podzim jsme uspořádali předků mě k tomu asi předurčují, ale ješ- v tom dobrá. Sama si už – stejně jako
netknuté. To mě vždycky nadzvedne, první aukci. tě je spousta věcí mezi nebem a zemí, kluci – buduje vlastní uměleckou sbírku.
nemám to rád. A tak jim radím a fakt Když jsem řekl tátovi, co chystáme, měl které se předpokládat nedají. Když je ale Věřím, že se bude umět s obrazy kama-
to myslím dobře: jestli chcete investo- strach, že nás zavřou. Ale nerozmlouval člověk usilovný, slušný a ví, jak se má rádit, povídat si s nimi. To bych svým dě-
vat, kupujte akcie, dluhopisy, zlato. nám to. Bral jsem to jako dobré zna- s obrazy zacházet, úspěch se dostaví. tem přál ze všeho nejvíc. Je to dar, který
Když však trvají na umění, přidávám mení, ale když jsem pochopil, že polo- Snad tedy svou práci nedělám špatně. život povyšuje, dodává mu na kráse.
další radu: s obrazy se musíte naučit za- vina publika v sále, kde jsme aukci A moje děti? Jak je tak z dálky pozoruju, Rád pobývám s obrazy, zvláště s těmi,
cházet, spřátelit se s nimi. Je pravda, že zorganizovali, jsou fízlové, spadlo mi líbí se mi, jak k tomu přistupují. mezi nimiž jsem vyrostl. Promlouvají ke
poměrně dost těchto investorů postup- srdce do kalhot. Když skončila první část Nikdy jsem je do rodinného podnikání mně jinak než před lety. Je to krásné.
ně pod naším vlivem svůj vztah k umění dražby, vyběhl jsem na balkon na ci- nenutil, dokonce jsem ani nechtěl, aby
přehodnotí. To je tedy druhá kategorie – garetu, abych se trochu zklidnil. Už tam studovali historii umění, aby nebyli tím Zaznamenala Irena Jirků
„převychovaní“ sběratelé. Třetí katego- stál Jirka Pavel, připaloval si jednu od oborem zbytečně svázáni. Všichni si Autorka je publicistka, šéfredaktorka
rie? Srdcaři. Obrazy milují, kupují je pro druhé: „Ten tvůj fotr měl pravdu. Mohli zvolili vlastní cestu, ale nakonec k umě- časopisu Finmag, pro nějž vznikl i tento text.
radost a – pro děti. To je moc hezké, to jsme jít na ryby, a půjdeme do krimi- ní stejně doputovali a teď se perfektně
vědomí pokračování. nálu.“
Naštěstí zavřít nás už nestihli. A na za-
O normálním čátku roku 1990 přijel strejda z Ameriky.
a nenormálním světě Byl emigrant, velice bohatý, chtěl si po-
řídit pár obrazů, které si pamatoval ještě
Můj táta byl ovšem rozený vizionář. „He- z dětství, protože byl strašně šťastný, že
le, kdyby dneska žil, měli byste dvoj- je zase doma. Koupil Špálu, Kupku, Prei-
násobné obraty,“ říkají mi jeho staří ka- slera. „Ten obraz přece nemůže stát jen
marádi. Asi mají pravdu. Vzpomínám si, tisíc dolarů,“ vrtěl hlavou nad našimi ce-
jak táta někdy v 80. letech objevil ve nami. „Já vám za něj dám dva tisíce!“
výloze starožitností na Můstku malý ob- Postupně přijížděli další emigranti, další
rázek od Filly. Stál 12 tisíc, táta měl jen cizinci...
devět a půl tisíce. A tak šel poprosit paní Táta tehdy hodně vydělal. A užíval si to
Hochovu, co tam prodávala, aby mu ho plnými doušky. Byla to pro něj obrovská
podržela, než si někde ty zbylé peníze satisfakce. Viděl také, jak se daří mé ga-
půjčí. Ale ona odmítla obraz zablokovat, lerii, jak prosperuje bráchova rámařská
musela prodávat. Filla tedy visel měsíc firma. Zemřel bohužel už v roce 1993,
ve výloze, lidi okolo chodili bez zájmu, až nebylo mu ani šedesát, ale myslím, že
zase dorazil táta. A přesně ti kama-rádi, odcházel šťastný. A protože byl vizionář,
kteří ho dnes tak chválí, se mu ten-krát stihl nám ještě říct: „Rodinná sbírka není
smáli, že na Fillovi prodělá kabát. Táta svatá. Snažte se ji samozřejmě držet
nepochyboval. „Jen počkej,“ říkal mi, pohromadě, neprodávejte věci z mali-
„jestli se dožiješ normálního světa, cherných důvodů, ale kdybyste se do-
vyděláš na tom. Tohle je krása, která stali do ekonomické tísně a potřebovali Alžběta Jungrová
teprve na svůj čas čeká.“ nutně peníze na život, nebojte se a do
Táta nakupoval obrazy České moderny, sbírky sáhněte.“ Martin Kodl se syny Matyášem (vpravo) a Jakubem, kteří pokračují v rodinném
protože se mu líbily, chtěl s nimi žít. Při- Bylo to od něj úžasné gesto. Usnadnil uměnímilovném řemesle. Jakub řídí projekt KodlContemporary a věnuje
tom byl přesvědčen, že se sám doby, nám to. Ano, musel jsem občas prodat, se současnému umění, Matyáš založil a stará se o úspěšný aukční portál Artslimit.

KNIHA, O KTERÉ SE MLUVÍ

Suchý & Šlitr
Semafor 1959-1969

Pavel Klusák
Na konci první sezony Divadla Na dička, Jaroslav Jakoubek a Jaromír Vo- nepostrádají melancholii, únavu a od-
zábradlí, tedy na jaře 1959, byl Jiří Suchý máčka: Suchý po „jejich“ sezoně těžko por) a post-surrealistickou obraznost
ve specifické situaci. „Divadlo“, tedy mohl oznámit, že chce pracovat výhrad- (sám Suchý tu mluví o paralele s Nezva-
především Ivan Vyskočil a Vladimír ně s partnerem, který stál doteď stra- lovou metodou synestezie v knize Chtě-
Vodička, si nepřálo, aby se objevil na nou. Navíc bylo Šlitrovi v té době už la okrást lorda Blamingtona z roku
scéně. Nemohl tedy hrát, dokonce ani pětatřicet (byl o sedm let starší než 1930).
zpívat své texty. Bylo to v příkrém roz- Suchý), nechtěl ztrácet čas. Cítil, že Suchého to zaskočilo: viděl, že v očích
poru s doslova hvězdným postavením, vlastní scéna, kde by S & Š rozhodovali, úřadu představuje jeho tvorba nevítané
jaké zažíval v Redutě (připomeňme může být konečně krokem k profesi- politikum, on sám však o nic podobného
slova z roku 1956 o pocitu, že mu Praha onální kariéře. neusiloval. „Nedovedl jsem to pochopit.
leží u nohou). Suchý se potřeboval vrátit Byl jsem tou dobou tvor zcela apolitický
na vysněnou trajektorii autorského ko- *** a ze všeho nejmíň mě zajímalo stát se
mika. V takové chvíli se velmi hodila odpůrcem režimu.“ Zvolna začínal chá-
ambicióznost a elán Jiřího Šlitra: po po- Cesta k osamostatnění měla několik pat, že tak může být vnímán.
bytu v Bruselu na Expu 58 měl chuť mezizastávek. Suchý a Šlitr se nejprve Hra Pondělí je ve středu nebyla nikdy
pracovat naplno, vydat ze sebe to nej- rozhodli vrátit do Reduty a provozovat uvedena, ale některé písně přešly do
lepší, kombinovat talent a profesio- divadlo v prostorách, které už dobře pozdějších inscenací. Tím vyhasla vari-
nalitu, „a navíc“, jak praví Suchý, „jsme znali. Provozní Kotula byl nadšený vizí anta „divadlo S + Š v Redutě“. Suchý tu
měli v záloze kufr plánů a nápadů“. Šlitr dalších společných úspěchů (ekono- s kolegy odehrál ještě nějaké koncerty,
Suchému navrhl, aby společně založili mické nevyjímaje) a tlačil na Suchého dokonce vytvořil speciální program s no-
vlastní scénu, přičemž použil slova „hu- a spol., ať začnou co nejdříve. Suchý vě otextovanými písněmi Duka Elling-
dební divadlo“. získal velmi zajímavou zkušenost díky tona. Materiál to byl krásný, důležitější
Připomeňme, že Šlitr se v té době sho- hře-pásmu Pondělí je ve středu: při však byl pro Suchého pocit, že tento
dou okolností rovněž nacházel v nepříliš povinném předložení ji úředník národ- návrat do stejné řeky není plně možný.
šťastné pozici: hudbu k písním Na zá- ního výboru neschválil, potažmo zaká- Jeho značka už byla populární, alespoň
bradlí si rozebrali jeho kolegové, když na zakladatelském úspěchu tak měli — zal. Zjevně ze dvou důvodů: pro skepsi v okruhu umělců a studentů. Reduta
dlouhodobě vystupoval na Expu. Podíl coby písňoví skladatelé — Vladimír Vo- (výtečné písně „Zlá neděle“ a „Svítání“ představovala kultovní místo, a byla do-