Page 31 - Chytrý zpravodaj - Suchdol nad Lužnicí říjen 2021

Fórum občanů

Věrná kamarádka Betty (2. část)

Adolf Holý

Lovecké příhody s Betty
Začátkem podzimu je doba odstřelu jele-
ní zvěře. Seděl jsem na kazatelně (posedu)
za Borem, asi dvě stě metrů od kraje lesa.
Betty se mnou. Na louku před posedem se
pomalu snášel večerní chlad, doprováze-
ný semtam cárem mlhy. Ptáci se večerním
trilkováním loučili s pohasínajícím dnem,
na střechu kazatelny neslyšně přistála sova
a z pole za mnou se občas ozval skřehotavý
zvuk chřástala. Náhle se Betty, která v klidu
ležela vedle na lavici, posadila a začla větřit
směrem k lesu. Zanedlouho se na okraji lesa
ozvalo prasknutí větve. Netrvalo dlouho
a na louku vyšel odstřelový jelen, vypadalo
to jako by plul po hladině, ve vlnách vyso-
ké trávy. Jelen se pomalu přibližoval, až byl
téměř na dostřel. Pohlédl jsem na Betty. Ta
byla napnutá až k prasknutí a po celém těle
se jemně chvěla. Jestli teď zakňučí, je všech- Betty o Vánocích Betty na lovu zajíců
no ztraceno a jelen rychle zmizí. Betty to
dobře pochopila a snad ani nedýchala. Zato kachen na Třech Fackách. Již při nástupu na aportovat zajíce bezmála velkého jako ona.
já jsem to málem překazil. Ne nadarmo se honě na kachny se třásla, a když pak pad- Jen se s ním v mordě rozběhla, zajíc se jí za-
říká, že když ti z posedu spadne vlas, divočák ly první výstřely, byla k neudržení. Střelené motal mezi běhy.
ho ucítí, muflon uvidí a jelen uslyší. Potichu kachny z vody rybníka s radostí aportovala,
jsem položil kulovnici na hranu průzoru ka- i když jsem jí musel pomoci na vysoký břeh. Betty ve smečce
zatelny a podkládal podpažbím na dlaň levé Byla menší než ohaři – a s kačerem v mordě Mohl bych vypravovat mnoho dalších pří-
ruky. A když už se mi v puškohledu ukázala (tlamě) to neměla lehké. Jednou se jí křídlo- hod, ale doufám, že to, co jsem vzpomněl,
komora jelena, řemen od flinty pod dlaní vaný kačer potopil s poraněným křídlem, ale udělalo dostatečný obraz o tom, jaký byla
lehce vrznul – a bylo zle. Čekat se už nedalo ona se za ním potopila, a za chvíli s kačerem milovaná Betty vášnivý lovec, neúnavný
a v zápětí prořízla večerní ticho ohromující v mordě plavala ke břehu. Ostatní myslivci pracant a především velký pomocník s ma-
rána mé kulovnice. Jelen značil zásah výsko- se smáli a říkali, že plave po vodě „střele- zaným fištrónem. Byla ale zároveň vynika-
kem a odbíhal zpět k lesu. Bylo však patrno, ná kachna s motorem vzádu“. Tahle vodní jící společnicí. Brala naši rodinu jako svoji
že jeho dny končí. V klopýtavém běhu začal vášeň se jí ale stala málem osudná... V tom smečku a snažila se, aby ve své roli člena
točit velký oblouk doprava a posléze zmi- roce se hony na kachny protáhly až do října, smečky obstála. Čas Adventu a blížících se
zel ve vysoké trávě. Betty začala vzrušeně kdy již byla voda dosti studená. Betty chtě- Vánoc dovedla odhadnout daleko dříve.
kňučet a málem mi seskočila z posedu. Po la donést z vody postřelenou kachnu, ale Snad to byla vůně pečeného cukroví, snad
chvíli jsem ji snesl dolů a šli jsme k nástřelu. ta před ní stále unikala. Neuměla odejít od nervozita shánění dárků, ale když se ve vaně
Betty nabrala do nosu pach barvy a za třicet rozdělané práce, a tak se stalo, že přeplavala objevil kapr, měla v tom jasno. Stále ho cho-
metrů již hlásila u zhaslého kusu. To již při- třikrát rybník Růži. A protože menší pes se dila hlídat, a když se kapr ve vaně pohnul,
cházel kamarád, který seděl na posedu ne- snáze prochladí než velký ohař, dostala zá- hlásila ho pronikavým štěkotem jako zvěř.
daleko. Dal jsem jelenovi do svíráku (huby) nět dělohy. Podařilo se ji sice vyléčit, ale na U štědrovečerní večeře byla s námi. Po za-
poslední hryz (úlomek větévky, smočený sono zjistili, že má zúžené hrdlo dělohy. Ma- zvonění běžela ihned do obýváku, kde svítil
barvou ze střelné rány), přítel mi poblaho- minkou štěňátek již být nemohla. stromeček a pod ním zabalené dárky. Ihned
přál „lovu zdar“ a podal mi úlomek, který Zajíci Betty také voněli. Na zaječím honě, našla svoje dárečky, odnesla je stranou
jsem si dal za klobouk. Betty jsem odložil to se ještě občas zajíci stříleli, postřelil jeden a s rozbalováním se nepárala. Ten večer šla
nedaleko u vybité flinty a počali jsme jele- ze střelců statného ušáka. Po ráně z něj odlí- spát hodně dlouho, ale ne do svého pelíš-
na rušit (vyvrhovat). Náhle vidím, že vedle tla vlna (srst) a pelášil, rychle se ztratil v lese. ku, ale pod stromeček. A tak nám dokázala
nože mám nos Betty. Opět jsem ji odvedl na Betty za ním zmizela v porostu a za chvíli zpestřit Vánoce, když už děti seděly jinde
místo, ale situace se opakovala. Pes, které- bylo slyšet zaječí zavřeštění, hospodář pro- se svými rodinami u svých večeří a u svých
mu odložení bylo silně vtisknuto do paměti, hlásil: „Je to dobrý, pes už ho má.“ Když se stromečků.
podlehl svodu vůně čerstvé barvy. Betty neobjevovala, šel jsem za ní. Naskytl Obdobou byly Velikonoce. Začalo to
Betty byla i vášnivá vodařka. Bavil ji lov se mi pohled na menšího psa, který se snaží procházkami v přírodě, kdy jsme společně

www.suchdol.cz 31