Page 24 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. listopad 2021

Fórum občanů

Za rok nato přijela do Suchdola natrvalo panem Lexou a babičkou. Následovalo dě- hodně lidí. Zřejmě ho měli rádi.
i naše rodina. Měli jsme příbuzné jak v Pra- dečkovo dlouhé spočinutí na té židli. Ně- Olze byl vyměřen docela slušný důchod
ze, tak ve Vídni, a tak se to místo pro nás kolikrát se to opakovalo, dokud přece jen po státním úředníkovi Československé re-
docela dobře hodilo jako přechodná štace. nebylo dosaženo auta, které mezitím ně- publiky. Statečně se teď učila žít novým ži-
Maminka sice trpěla nedostatkem kultur- kdo vyložil velkými polštáři. Ptala jsem se votem. To však ještě nevěděla, že vše bude
ních příležitostí. Sice tu už bylo kino, ale Boženky: „Myslíš, že mně dědeček umře?“ ještě mnohem horší.
hrálo se jen jednou dvakrát do týdne, byla A hodná Božka odpověděla: „Určitě neum- V roce 1937 jsme ji opustili a odešli do
také veřejná knihovna, ale nabídka knih ře!“ Bohužel neměla pravdu. Za několik dní Prahy. Tehdy pro mne nebyla větší radost,
pro ni byla nedostatečná. Ale lidé zde byli přijela prvním ranním vlakem z jindřicho- než když babička za námi do Prahy přijela
bezvadní. Přátelsky a laskavě ji a čekala na mne před vysočan-
přijali mezi sebe. Byl tu Sokol, skou školou. Nestávalo se to, bo-
a na ten byla maminka zvyklá hužel, dostatečně často. Babička
už z Vídně. A táta? Ten neměl měla v Suchdole psa a kočičku,
sebemenší problém, stačilo zajít ti byli každoročně moji jen od 1.
do kterékoli suchdolské hospody července do 31. srpna. Ale v Pra-
a byl přijat. Rovnou je však třeba ze jsme také měli pejska, i tu ko-
uvést, že pro mé rodiče nepřichá- čičku.
zelo v úvahu, že by bydleli u Dvo- V roce 1939 poskytla moje
řáčků. Nastěhovali se nejdříve do babička ubytování pětičlenné ro-
„Třešňové aleje“, do domku Dvo- dině pana Ferdinanda Korunky
řáků, a později do Hutě, kde byd- st. s dětmi Ferdinandem, Anič-
leli v domě u Tichých. Já měla to kou a Karlem. Vystěhovala se
štěstí, že jsem směla bydlet tam ze své ložnice a kuchyně, aby se
i onde, převážně však u své drahé tam stísněně všichni vešli i s pi-
babičky. aninem. Po potupné mnichovské
Dědeček rád zpíval, uměl dohodě museli opustit pohraničí
spoustu českých a moravských a potřebovali pomoc. S vrstevní-
písní. Měl několik zpěvníků, ky Karlem a kamarádkou Božen-
které si pořizoval ještě na vojně kou pak následovaly v horkém
v době, kdy císařští vojáci nesmě- suchdolském létě, plném vůně
li promluvit jinak než německy. tamních lesů a vod, nádherné
A tak jsme spolu hlaholili. Také prázdniny. A babičce nebylo tak
moc hezky kreslil, sedávali jsme smutno, když už aspoň nějakou
spolu u stolu a on mně pastelka- dobu nežila sama.
mi kreslil motýly a květiny, do- Po mnichovských událostech
mečky. nastal zvrat. Patnáctý březen
Babička byla moc spokojená. 1939 a vyhlášení protektorátu
Měla i čuníka, kterého vykrmila všemu nasadil korunu. Všecko
a kterému jsem směla „vařit“ i já. bylo jinak. Všichni tu část histo-
Čuník u nás byl pouze jednou, rie dobře známe.
protože babička to jeho zavraž- Vdovu po československém
dění nemohla přenést přes srdce. Čtyři generace státním úředníkovi, mou babič-
Byly tu ale také slepice a králíci. Babička Olga s dcerou Leou, vnučkou Elfou a pravnukem Viktorem (1957) ku Olgu, začaly obtěžovat před-
Na zahradě zeleninové i květino- stavitelé nacistické moci v Su-
vé záhony, těch posledních bylo víc. Babička hradecké nemocnice babička sama. Tak pla- chdole nad Lužnicí – řídící učitel německé
Olga posílala dědečka povinně do hospody kat jsem ji pak již nikdy neslyšela. Zhroutil školy Bělina a majitel realit Gráf. Naléhali,
ke Kaprům. To proto, aby se dozvěděla, co je se jí život jednou provždy. aby babička podepsala německou přísluš-
v Suchdole nového. Sama se účastnila neděl- Dědečka jsme pohřbili v Suchdole. Jeho nost, vždyť přece česky uměla jen velmi
ních mší svatých v kostele svatého Mikuláše zasklená rakev stála před oltářem farního nedokonale. Poprvé i podruhé jim babička
a také pravidelně navštěvovala své tamní ně- kostela. Pater Kostka sloužil mši, všichni ujela k nám do Prahy, pak už to neustála.
mecky mluvící kamarádky, kam mě brávala jsme se vroucně modlili. Maminka mě zved- Vyhrožovali jí vším možným, například per-
s sebou. la nad rakev, abych se s dědečkem mohla zekucí její česko-vídeňské rodiny. Milostivě
Nebylo mně ještě šest let, když se u nás rozloučit i já. Oblečen do hnědého obleku jí však dovolili vybrat si možnost, zda bude
stalo neštěstí. Dědeček ve svých pětašedesáti s vázankou tam ležel mně tak blízký člověk používat české nebo výhodnější německé
letech umřel. Byl duben roku 1935. Seděly s vyrovnanou, pro mne krásnou tváří, stá- potravinové lístky. Olga zvolila ty české. Na
jsme s kamarádkou na vratech naproti nám le tak silný a moudrý! Průvod z kostela na to dodnes máme jakýsi úřední papír, a také
a dívaly jsme se. O nás se nikdo nestaral. hřbitov a to, co se odehrávalo tam, si nepa- to po válce potvrdili všichni čeští obchod-
Pozorovaly jsme dění u nás. Před vrátky stál matuji. níci v Suchdole, u nichž babička během vál-
připravený taxík pana Lexy a čekal. Z domu Jedinou útěchou v tom hoři byla pro ba- ky nakupovala. Také to potvrdili naši drazí
vycházel pomaloučký průvod. Vpředu ma- bičku Olgu skutečnost, že dědečka, ačkoli žil sousedé Vítkovi.
minka nesla židli, za ní dědeček, podpíraný v Suchdole pouhé tři roky, přišlo vyprovodit Babička také ještě za války splácela ze své-

24 Suchdolský zpravodaj | listopad 2021