Page 26 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L. listopad 2021

Fórum občanů

Věrná kamarádka Betty (3. část)

Adolf Holý protože ji cosi zajímalo, spíš ale potřebovala mi nosem ukazovala. Byl tam ulomený shoz
oddech, stejně jako já. V létě jsme s Betty za- srnčího parůžku. Tak tohle je Bettynky po-
jeli autem navštívit místo, kde spatřila světlo slední trofej. Mám ji uschovanou.
etty nás provázela všude, ať to byly světa a kde je pochovaná její maminka a ses- I tento rok jsem si s Betty zajel zapo-
chvíle radostné či smutné. Byla vý- tra. Měli tam mladou fenku, také bordíka. slouchat se do koncertu souboje králů naší
hoda, že ráda jezdila s námi v autě, Betty s fenkou dováděla, až ji unavila a ta se zvěře. Podzim byl tenkrát vybarven v jeho
Bdo kterého sama skákala. Byla šla schovat. To bylo najednou radosti a živo- plné kráse. Jelení říje v oboře v Najdorfu
s námi i na výletě až do Jeseníků. Vyjela ta. Že by labutí píseň? Anebo načerpání sil vrcholila. Každý rok jsem poprosil správce,
s námi na rozhledu na Pradědu, kde na rozdíl na cestu, odkud není návratu? zda si mohu zajet za plot poslechnout trou-
od lidí jasně reagovala na vý- bení a ryk jelenů. S sebou jsem bral
kyvy rozhledny nahoře. V autě i Betty. Poblíž se vypínala terénní
měla i svůj ratanový pelíšek vlna. Bylo třeba prošoulat asi dvě
s molitanovou matrací s po- stě padesát metrů na místo, odkud
pruhem na připoutání. I když je nejlépe slyšet. Betty mne jen těž-
se jí poutání moc nelíbilo. ko následovala, ale pach zvěře jí
Nejsem přítelem polidšťo- dával sílu. Čich je to poslední, co
vání pejsků, nebojte se. Vždyť psovi zůstává. Sedli jsme si na vy-
oni mají svůj psí svět, stejně sokou mez. Jeleni troubili, tu zleva,
tak jako my lidé máme svůj. tu zprava. Zaposlouchávali jsme se
Oni ten svůj mají s daleko do silných hlasů jelení lásky a měl
dokonalejšími smysly, hlavně jsem pocit, jako by se při každém
s čichem a sluchem. Ale do- zatroubení se nám do žil vlila nová
káží velmi dobře vycítit naši síla, která nám pomůže přežít do
náladu, radost, smutek, starost dalšího roku. Náhle přiběhl silný
i bolest. Dokáží i poznat, když jelen, osmnácterák, a začal přímo
blízký člověk z jeho smečky Betty ve vozidle nad námi hlasitě a dlouze troubit.
onemocní. Když mu to dokáže- Připadalo mi, že se smutkem. Byla
me oplácet zase našimi schop- to píseň pro Betty na rozloučenou.
nostmi, dokáže vnímat i jeho Ke konci října Betty již síly rych-
potřeby a pohnutky, dovolí le opouštěly. Ze schodů z domu na
nám vstoupit alespoň na okraj zahradu již jsem ji musel snášet.
psího světa. Ne každému je A když se vyprazdňovala, přidržoval
dáno získat takový vztah. Když jsem ji. Veterinář mi řekl, že jsem
někdo, žena či já, odcházel na pro ni udělal vše, co jsem mohl. Již
více dní, vycítila to a žadonila před časem, když jsem pochopil, že
o pohlazení a dotyky. Když už se blíží její konec, měl jsem jediné
jsem byl za plotem, stoupla si přání: Abych nemusel vynést onen
na zadní nohy a dlouze se díva- ortel v podobě smrtící injekce. Ne-
la, dokud jsem byl v dohledu. našel bych asi v sobě sílu.
Když se pak někdo z nás zase Noc poslední, loni třetího listo-
vracel, šla ho k plotu vyhlížet, padu, se mnou Betty ležela vedle na
nejméně půl hodiny do přícho- křesle, do poslední chvíle byla čis-
du. A její vítání, to byl koncert Betty se smečkou totná. Druhý den jsem ji vynesl na
projevu radosti a citů. Přátelství zahradu a snažil jsem se, aby se na-
a láska u lidí není totéž, ale psi tyto city stme- Na sklonku léta jsem měl službu na krmení pila, ale vodu jsem jí musel nastříkat injekč-
lí v jeden celek. Jde o čistý vztah, nepřemýšlí kachen. Tahle místa milovala, vždyť tam zaži- ní stříkačkou. Odpoledne se jí ještě přitížilo,
jako lidé, co za co, ale prostě miluje. Naučme la tolik loveckých zážitků. Když jsme přišli za teplota jí klesla skoro na 35 stupňů. Napo-
se alespoň něco málo. Fackami na hráz mezi Panošem a Růží, byly sledy jsem ji svezl autem a večer jsem si ji
na ní kachny. Betty se k nim ztěžka dobelhala. položil vedle sebe na gauč, hlavu měla u mě
Poslední měsíce Betty Kachny před ní nevzlétly, některé jen sjely na na noze a rychle dýchala. Náhle se zdvihla,
Jak to bývá, náš společný vztah a chví- vodu, některé zůstaly na hrázi stát. podívala se na mě, a já spatřil v jejích očích,
le radosti rychle utekly a my jsme oslavili Betty ráda pozorovala srnčí, ten pach ji jak odchází daleko, odkud není do našeho
Bettynky šestnácté narozeniny. Už to nebyla vždy vzrušoval. Vyšel jsem s ní začátkem světa návratu. Ještě dnes se mě lidé ptají, kde
ta neúnavná fena, při které jsem raději jezdil podzimu na procházku k lesíkům Prasetů mám svého pejska a já odpovídám: Ten mi
kolem Suchdola na kole, abych jí stačil. Ale a Mládků u Benátek. Tam bylo vždy srnčího loni dal svůj poslední velký dárek – rozhodla
každou chvíli jsem musel z kola sesednout, v polích dost. Najednou se zastavila a cosi se odejít sama.

26 Suchdolský zpravodaj | listopad 2021