Page 17 - rn3_10_rijen
P. 17

mně to počítají v divadle. Pamatuju si, že jsme sla­
                  vili stovku, pětistovku a každé to další sté výročí.                                               Dialog
                  To si vždycky uděláme hezké oslavy.
                  Mění se s vámi za ty roky i postava Helenky
                  Součkové?
                  Samozřejmě stárne. Když jsem ji začala hrát, neby­
                  lo mi ještě čtyřicet. Teď je mi sedmapadesát — my
                  už to hrajeme skoro dvacet let.

                  Baví vás to pořád?
                  Baví. Já nemusím dělat věci, které mě nebaví. To je
                  velký dar shora.

                  Máte před představením trému?
                  Mám, ale není to taková ta svazující tréma, spíš
                  jakoby rozechvění. Musím říct, že teď, jak jsme ne­
                  hráli skoro rok, tak to nebylo pěkné. Už den před
                  tím, než jsem se měla vrátit na jeviště, jsem se cí­
                  tila tak, že bych to nikomu nepřála.

       Jsem smutný klaun, to

       máme s tátou společné                                 Barbora Hrzánová

                                                                Narodila se 22. dubna 1964 v Českých
                                                                Budějovicích. Po absolvování pražské DAMU
                  Během těch stovek repríz se vám musely stát   hrála v Národním divadle, později v Divadle
                  různé kuriózní příhody…                       Na zábradlí, v současné době je na vol­
                  To ano, ale žádnou historku vám asi nepovím.   né noze. Za roli Johanky v Renčově filmu
                  Ony ty situace nejsou moc přenosné. Spíš to jsou   Requiem pro panenku získala ocenění na
                  interakce mezi námi, které divák snad zaplaťpán­  filmovém festivalu v Torontu, dvakrát byla
                  bůh nepostřehne. Já nemám ráda, když se dělají   nominována na Českého lva za nejlepší žen­
                  schválně nějaké chyby. Když se někdo odbourává,   ský herecký výkon ve vedlejší roli a za roli
                  když se herec začne smát, to nemám ráda. Divák   Helenky Součkové v inscenaci Hrdý Budžes
                  má dostat to, co si zaplatil, má dostat od herce   obdržela v roce 2003 Cenu Thálie. Jako
                  to nejlepší. Já jsem vděčná za své úžasné kole­  zpěvačka vystupovala od 80. let s kapelou
                  gy Jarmilu Vlčkovou i Libora Jeníka, kteří dodržují   Condurango, pro kterou skládala vlastní písně.
                  pravidla. Ono to nevypadá, ale na jevišti jsem hod­
                  ně pinktlich. Mám ráda přesnost a dotažené věci.

                  Na Praze 3 žije i autorka Hrdého Budžese Irena
                  Dousková. Jak se vám s ní spolupracovalo?
                  S Irenou máme tolik společného, že to snad ani   a dělat věci jen sama za sebe. Protože nemám so­
                  není možné. Dětství máme v podstatě identic­  ciální sítě, vlastně ani nevím, jak to vnímají ostatní.
                  ké. Já jsem taky byla z rozvedené rodiny, taky   Máme tu dva silné tábory: přesvědčené a opačně
                  jsem byla taková zvídavá jako ona. Vzpomínám   přesvědčené. A teď se mezi ty tábory pořád hážou
                  si, jak jsme měli v šesté třídě úryvek z Máchova   vidle víc a víc. Nevím, jestli se to dá vůbec v do­
                  Máje, kde se psalo o „zemi krásné, zemi milované“,   hledné době zahladit.
                  a soudružka učitelka řekla, že Karel Hynek Mácha
                  opěvuje naši krásnou socialistickou vlast. A já, jak
                  jsem rychlá, tak jsem se hned přihlásila a zeptala   Divák má dostat od
                  se opravdu upřímně: „Prosím vás, soudružko uči­
                  telko, jak už to ten Mácha věděl?“ A to byl průšvih.
                  Dostala jsem za to i důtku. Už v šesté třídě jsem   herce to nejlepší
                  měla posudek, že jsem nepřítel socialistického zří­
                  zení. A že aktivně vystupuji proti straně a vládě.
                                                             Považujete se za vlivnou ženu?
                  Vy ale aktivně vystupujete dál. A docela odvážně   Věřím, že nějaký dobrý vliv mám. Pořád doufám,
                  se vyjadřujete i k politickému dění.       možná bláhově a naivně, že něco v těch lidech zů­
                  To není odvážné, to je nezbytné.           stává. Na Budžesovi už vlastně vyrostla druhá ge­
                                                             nerace a pořád na něj chodí i malé děti. Někdy mi
                  Jak teď prožíváte nadcházející volby?      i fandí a volají: „Kašpárku, utíkej!“ nebo „Ach ne!“
                  Snažím se je neprožívat. Ale lehko mi z toho není.   a podobně. Protože ono to jde přes srdce, hlavou
                  Pořád ještě doufám a říkám si: uvidíme, jak dlouho   to zpracovat nejde. Tak já pořád doufám, že třeba
                  se ještě ten Pán Bůh bude na tohle chtít koukat.   ty děti, až budou ve věku, kdy se budou rozhodo­
                  Anebo jestli nás v tom opravdu nechá až do hořké­  vat, jestli do peklíčka, nebo do nebíčka, až je ten
                  ho konce.                                  čert bude pařátkem tahat, tak si vzpomenou: Ale
                                                             Bára přece říkala… V to doufám. Možná jsem na­
                  Měly by se veřejně známé osobnosti aktivně   foukaná, ale kdyby tam ta jiskřička nebyla, kdyby si
                  zapojovat do politických diskuzí?          tohle člověk nemyslel, tak by asi nemohl tu dřinu
                                                                                                                     — 17
                  Já nevím. Zvykla jsem si mluvit jen sama za sebe   podstupovat tak dlouhou dobu.
   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22