Page 16 - rn3_10_rijen
P. 16

Dialog








































                   se na jihočeský folklór nebo jihomoravský, se­  Váš tatínek byl také herec a zpěvák. Máte v sobě
                   veromoravský, domažlický, dudácký, strakonický…   něco z jeho povahy?
                   Romská a židovská kultura je nedílnou součástí   Asi máme stejný vkus ohledně divadla a vyprá­
                   každého z nás.                              vění příběhů. Táta vždycky balancoval trochu na
                                                               hraně — kdy na jednu stranu je to velká legrace,
                   Vnímáte své vystupování s romskou hudbou jako   smějete se, ale vlastně je vám z toho trošku do
                   aktivismus?                                 pláče. Takový ten smutný klaun, to máme s tátou
                   Je mi to líto, ale musím to tak vnímat. Netěší mě   společné.
                   to. Protože by to měla být samozřejmost. Naopak,
                   lidé by se měli radovat, že každý z nás má někde   Co se vám vybaví, když se řekne Žižkov?
                   mezi svými předky nějakého cigána a nějakého   První, co mě napadne, jsou pavlače. Mám takovou
                   Žida. Já nechápu, proč na to nejsme hrdí, na tako­  tu romantickou představu starého Žižkova z vyprá­
                   vou bohatou kulturu.                        vění, z knížek a z filmů. S dnešním Žižkovem mě
                                                               pak pojí spousta vztahů. Mário Bihári, můj rod­
                   O čem ty písničky jsou?                     ný bratr, je Žižkovák. Ten tady bydlí už ve druhém
                   Romské písničky jsou naprosto přímočaré.    nebo třetím bytě. Pak tady byla rodina Rusenkova,
                   Překlady vyznívají někdy legračně, protože češti­  k těm jsem chodila na návštěvu a měla jsem je
                   na nemá tak citově zabarvená slova. V repertoáru   strašně ráda. Z jejich folklórní skupiny Perumos
                   máme třeba písničku Tosara, což je taková dojem­  vyrostl geniální kytarista a geniální zpěvák Peťa
                   ná píseň, o které vždy v úvodu říkáme, že je o svo­  Horváth. Teď hraje s Máriem ve skupině Bachtale
                   bodě. O svobodě se v našich písních zpívá hodně.   Apsa a já mám tu čest se k nim občas přidat.
                   A taky o lásce a o jídle. Ale o práci ne. My nemáme
                   pracovní písničky jako Oral jsem, oral…     Pod žižkovskou věží hrajete pravidelně na letní
                                                               scéně Divadla Kalich. V čem je hraní pod širým
                                                               nebem jiné oproti kamennému divadlu?
                                                               Je to samozřejmě velký rozdíl. Už jen proto, že ven­
        Romská a židovská                                      ku nehrajete za tmy. Já sice vidím do publika i v di­
                                                               vadle a ráda se tam dívám, ale když hraju úplně
        kultura je nedílnou                                    na volném prostoru, tak než se setmí, vidím každý
                                                               pohyb. Když hraju třeba Budžese, což je v pod­
        součástí každého z nás                                 statě tříhodinový monolog, tak je pro mě těžší se
                                                               soustředit. V divadle je jiná atmosféra, někdy jsou
                                                               diváci zase až moc sevření, ale to už je moje práce,
                                                               aby se otevřeli. Divadlo pod věží je úžasné v tom,
                                                               že je tam plachta, aby na diváky nepršelo a nesví­
                   A co se v té písni zpívá?                   tilo sluníčko, a vlastně je to tím pádem takové ša­
                   Kdybych to měla přeložit do češtiny, zpívá se tam:   pitó. A já mám cirkus odjakživa ráda, já jsem starej
                   Sluníčko svítí, cigáni jedou vlakem, jedou vlakem,   cirkusák, takže ta komorní atmosféra se tam navo­
                   sluníčko svítí. A v tom je prostě ta svoboda. Já si   dí. Mně se tady pod tou věží hraje strašně dobře.
                   představuju, jak sedím na tom nádraží na zemi,
                   pokuřuju si, sluníčko svítí, nastoupím si do toho   Kolikrát už jste hrála Hrdého Budžese?
     — 16  — 16    vláčku a jedu.                              Tuším, že to bude tak 855 repríz. Já to nepočítám,
   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21