Page 18 - Chytrý Zpravodaj - Lukovský-zpravodaj-3-2020

KRONIKA

ZEMĚDĚLSTVÍ OD STŘEDOVĚKU

DO KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY (7. díl, závěrečný)

ŽIVOT V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU A DOMÁCÍ ODBOJ

Německá okupace v letech 1939-1945 měla svůj odraz i u našich zemědělců, kteří do-
dávky sabotovali a vyhýbali se všemu, co bylo podřízeno nacistickým válečným cílům.
Tehdejší starosta, František Pavlíček, který stál v čele obce po celou dobu války, při
rozpisování dodávek hleděl na okrese usmlouvat, co se jen dalo, aby našim zemědělcům
pomohl a tak přispěl k tomu, že rolníci mohli zase vypomoci k přilepšení lidem, kte-
ří neměli možnost opatřit si potraviny jinak než nákupem, zvláště pak lidem z města.

Lukovští občané se ve své nouzi obraceli raději k rolníkům v sousedních obcích,
zvláště pokud šlo o opatření mouky a omastku. Naši rolníci vlastním neradi prodá-
vali, protože vajíčko, nějaké to kilo mouky nebo máslo či slanina přece jen měly
tehdy hodnotu nesouměřitelnou s cenami potravin kupovanými na lístky. Selky s osty-
chem vyslovovaly požadovanou částku. Příděly však nestačily k obživě a tu byla každá
pomoc vítána. Také mlynáři ve Fryštáku Cais a Pospíšilík pomáhali lidem, kteří za
války strádali, stejně tak pomáhali zmírnit nedostatek v potravinách i oba naši řez-
níci V. Uhřík a A. Klačánek. Aby mohli obyvatelům vypomoci s masem, museli dobytek
kupovat na černo, tím se však vystavovali značnému nebezpečí a postihu. Mnozí občané
jim byli zavázáni a ani na jednoho z nich nebylo vzneseno obvinění, že by šmeli-
nařili. A. Klačánek byl za svou činnost v ohledu pomoci lidem souzen a byl vězněn
asi rok v německých věznicích.

Koncem války, když se v kraji objevily partyzánské skupiny, bylo třeba i jim přispět
potravinami, přístřeším i oděvy. Byly to zejména pasekářské rodiny, na nichž spočíva-
la tíha postarat se o zabezpečení jejich potřeb. Také oba řezníci se mohli po osvo-
bození vykázat podílem své pomoci partyzánům.

K zabezpečení potřeb partyzánů přispělo také mnoho našich rolníků potravinami
všeho druhu, které odevzdávali s vědomím, že je to jejich povinností. Také lu-
kovští obchodníci, jak Albert Žákovský, tak Josef Kofler, pomáhali značnou měrou
partyzánům a za tuto pomoc se jim dostalo po válce uznání. I řádové sestry, pů-
sobící jako ošetřovatelky v Charitě, vypomáhaly podle svých možností. Lze říci,
že každý, kdokoli byl vyzván k pomoci, nebo sám z vlastní iniciativy, vypomohl
součástmi oděvu, obuví nebo kuřivem.

Nejsilnější a organizačně nejlépe zajištěnou jednotkou byla partyzánská brigáda Jana
Žižky z Trocnova, vedená sovětskými partyzány Štěpanovem a Murzinem, která operovala
v prostoru lesů severně od Lukova a své stanoviště měla v lese nad Lukovečkem. Přímé

spojení se štábem majora Murzina udržoval hajný Antonín Lukovský na hájence Růžová
a jeho dva synové Zdeněk a Oldřich. Němečtí četníci z lukovské četnické stanice, kte-
ří patrolovali spolu s našimi četníky jen na pokraji lesů, neodvažovali se dále od
obce, vědouce, že by se odtud více nevrátili. Ale také na Kašavsku a dále na východ
odtud působily silné partyzánské skupiny, podřízené majorovi Murzinovi, které účinně
narušovaly přesuny německých vojsk, organizovaly sabotáže a bojové akce v tomto pro-
storu. Sám K. H. Frank přijel do Lukova, aby zjistil osobně příčiny neúspěchů proti-
partyzánských přepadových komand, které byly málo účinné.

Nedílnou součástí partyzánského a odbojového hnutí na Lukovsku bylo zakládání národ-
ních výborů ve všech okolních obcích, které postupně pod vedením komunistů přebíraly
do svých rukou politickou moc.

Před koncem války byly v Lukově vytvořeny dvě odbojové skupiny,z nichž jedna byla orga-

18