Page 20 - Chytrý Zpravodaj - Brandýsko červenec-srpen 2021

20 | MĚSTSKÉ LISTY Historie ČerVeNec-SrPeN

naproti v Knize SNK, chodila kupovat do výčepu. „Pan Fetter“ (co už asi
pro celé osazenstvo knihkupectví uto- nebyl pan Fetter, ale pro mne ano)
pence, které si nakládali sami v kon- vždy s otcem prohodil pár slov. Já se
zumu. Ty byly… Mamča chodila také mezitím tajně mohla kouknout do už
k paní Kubištové do nuceného výse- z bezpečnostních důvodů zavřeného
ku. Ten byl tam, kde je plicní ordinace. sálu. Byl nádherný. Měl dokonce
Ona za ní chodila na kus řeči a já se i balkón. Táta mi vyprávěl, jak v něm
zase ráda dívala na dlaždičky, které hrál divadlo a zpíval v nějakých ope-
byly všude a byly tak zvláštně zakon- retách. Krása. Mezitím jsem už i já
čené. A taky tam byl obrovský aspará- měla ve džbánku plzeň, a tak se moh-
gus. Když jsem šly dál, tak mi ukazo- lo vyrazit k domovu. Když už jsem
vala, kde měl obuvnictví pan Hlas pro pivo chodila sama, tak jsem byla
a kde byl nožíř a starý okres. Uhlí vždy panem výčepním vyprovázena
a dříví se chodilo zamlouvat pořád slovy: „A hlavně neupíjet.“ To víte, že
k „Hradeckým“, i když už to byly za jsem neupíjela…
nás Uhelné sklady či jak se to jmeno- Do města jsem pak také chodila
valo. Opravna obuvi, optika, aranžov- kupovat otci cigarety a benzín do za-
na Pramenu. Za knihou byla pekárna palovače, co se prodával v takových
– ty obrovské marokánky a banánky, malých umělohmotných kapslích či Malá Jana Saiverová na nákupech.
co jen jsem se jich v učení najedla. jak to nazvat. Chodila jsem pro ně do Letos jsem byla svědkem toho, jak a už to začalo. Ale já nutně s ním po-
Pak byla mototechna a hlavně ka- tabáku, který byl, no, jak vás tam za- někdo posílal někoho na úřad. Ne do třebovala dojít třeba na roh náměstí
deřnictví. Jednou mě před něj odvedl vést? Spořitelna, restaurace Záložna, té nové budovy na náměstí, ale „tam, do „Rupy“. Tam byla cukrárna, kde se
táta, a protože spěchal, řekl mi, ať si Práchenský (dnes Enc) a pak tabák. kde byla Milena“. Cizinec vyjeveně prodávaly bonbony a čokoláda na vá-
tam najdu mamču sama a počkám Byl tam slepý pan prodavač, který se koukal. Chudák netušil, že Milena by- hu, a hlavně gumové žáby a hadi. A já
s ní. Vešla jsem a zůstala v šoku. Byly nikdy nespletl, když vám něco prodá- lo kadeřnictví na místě, kde je teď no- tam nutně toho tátu potřebovala za-
tam samé maminky s hlavami v tako- val a ani když vám vracel peníze na- vá budova městského úřadu, vedle té vést. A on se „vykecával“ a o takových
vých divných helmách a nebylo z nich zpět. Dál byl „komunál“ - prádelna, staré, co původně byla spořitelnou. pro mě nudných věcech. Vůbec ne-
skoro nic vidět. Vonělo to tam ale mandl, pohřební služba. Na té straně (Jen pro zajímavost, obě instituce chápal, že já nutně potřebuji svou
úžasně. Maminka mě viděla, jak jdu náměstí jsem taky ráda chodila do v téhle budově spojuje v mých vzpo- dávku gumových hadů. Jo „Rupa“,
k úplně cizí paní, nechala mne dojít až drogerie, která byla rozdělená na dvě mínkách můj otec. Pracoval jak ve zelenina, cukrárna Kozel, kola, mra-
k ní, ale když viděla můj údiv, že to části. V části, co byla parfumérie, si spořitelně, tak i na úřadě.) Stejně tak žené zboží a zvěřina, cukrárna
není moje maminka, i když má ta paní pamatuji na Živé květy a na kazety se stále posílá ke „Špétům“, cesta ve- U Hořeních, elektra Zeman, bufet
úplně stejné šaty, vykoukla zpod hel- s mýdlem s vůní - třeba šeříkovou… de kolem „zahradnictví Šilar“, musíte Černý kůň. V něm první polotovary
my a přivolala si mne k sobě. Jak jsem A za drogerií byly hračky spolu se jít kolem „Dráťáku“, „Vzorkovny“. v Brandýse. Ty jejich knedlíky pama-
byla ráda, že jsem u ní. sportem. Na jedné fotce se dívám do Stejně tak náhodný návštěvník naše- tuje asi každý, kdo v té době
S tátou jsem ráda chodila „na pi- výlohy a vyhlížím, co asi dostanu pod ho města nechápe, že má vystoupit v Brandýse žil. Papírnictví, zelenina,
vo“. Jakmile byla neděla a maminka stromeček. Dívala jsem se na medvě- z autobusu „U Soudu“ (vy máte ve dvoře fotograf, který nás fotil na
řekla, že jídlo bude asi tak za půl ho- da, ale nevím, proč Ježíšek usoudil, že soud?), projít „Plantáží“ ke naši první občanku, kožešnictví, tex-
diny, začal náš nedělní rituál. se dívám na dřevěný vláček, co byl „Kočárovně“ (vy máte muzeum kočá- til, prádlo a koberce, další ovoce-zele-
Vyndala jsem si z kredence malý skle- vedle. Ach jo. rů nebo kočárků?). nina, družstevní nábytek. Mezi tím
něný džbánek (který uchovávám Když už jsem na téhle straně, tak Jednou jsem jela z Čelákovic, a pro- hudebka.
dodnes) a táta velký litrový buď skle- jdu s rodiči dál. Do železářství ke tože jsem vezla něco moc těžkého, tak Na druhé straně řezník, pivovar,
něný, nebo hliněný. Nalila se do nich „Špétům“, kolem záložny, kde byly u vlaku v Brandýse na mě měl čekat „družka“ – jé družka. Pamatujete tu
studená voda a šlo se pro pivo potom gramodesky, pak kytky nebo kamarád. „Kde budeš vystupovat?" naší první samoobsluhu? U vchodu
k Fettrům. Hospoda U Fettrů byla na naopak, do prádla koupit košilku či „Nazastávce.“ „Na které?“ U starého mlýnky na kávu, za závěsem výkup lah-
nynějším náměstí Komenského – tričko a nákup zakončit v galanterii. nádraží.“ „Kde?“ „No tam, jak jdeš ví, regály se šťávou z citronů v umělo-
tam, kde je teď nic nebo něco jako Jé, tam to také bylo nádherné. Na kolem zahradnictví – kolem školy-jak hmotných citróncích… Pekárna
kruhák. Nebyla to jen hospoda, ale jedné straně vlny a na druhé plné re- je ta bývalá sámoška-co je tam teď Janďourek. Ten jejich pecen chleba!
byl tam i nádherný sál, kde se dříve gály krabiček s knoflíky. Krása. Pod truhlářství. Už víšvíš?“ „Ne.“ „No V srpnu 1968 jsem si tam na něj jako
hrálo divadlo. Před hospodou byla galanterií byla ještě restaurace se za- U Kulaté báby, prostě jedenáctiletá kolikrát vystála frontu
pumpa s výbornou vodou, pro kterou hrádkou. Čistírna, pod ní přes ulici u Sokolovnysokolovny!!!" „Ne- i několik hodin, a dokonce jsme se mu-
si chodili všichni z okolí. Pod pum- nábytek. Hodinářství, obrovské za- chytám se!“ Pán, co seděl ve vlaku seli ve frontě střídat. Ta nádherně prask-
pou jsme si vypláchli džbány a šlo se hradnictví… vedle mne, to už nevydržel: „Jezdí ten lá patička kůrky, která lákala k tomu,
pán autem? Jo? Tak mu řekněte, že je aby se cestou domů udloubávala.
to tam, jak je za tím přejezdem cestou Kolikrát jsem slíbila, že to už příště neu-
na Prahu ten děsný výmol.“ „Proč jsi dělám, a stejně jsem to udělala. Prostě
mi to neřekla hned?“ No, co dodat. nešlo odolat! Nožíř, za mě už KDS,
Místní by hned věděl. Možná starý- zlatnictví a hodinářství a trafika, kam
-stará místní. Tam, kde byla vzorkov- jsme si chodili kupovat lístky do kina.
na, už je 30 let galerie Sylvie a stejně Nedělní pro děti za 1,- Kčs. Lékárna,
se najdou lidé, co tam tu vzorkovnu oděvy, krejčí, fotograf... Kino, hospoda
stále hledají, a najdou se i tací, co se Rychta - no to toho pamatuji. A to jistě
přijdou zeptat k nám po schodech za ještě není všechno. No schválně, na co
roh do knihkupectví Sylvie, jestli je jsem si nevzpomněla? Třeba na to, jak
zde ještě vazárna věnců. to vypadalo v Boleslavi? Cukrárna,
S tátou jsem obecně nerada chodila Labín, prádlo, textil, kožešiny…? Vy to
do města. Ne, že by mi nic nekoupil, víte? Tak se podělte o vaše vzpomínky
ale proto, že dlouho trvalo, než jsme dřív, než se na ty krámky a jejich majite-
někam došli. S každým se zastavil, le dočista zapomene.
Náměstí, pohled na železářství. každý ho zastavil. Smeknul klobouk Jana Saiverová