Page 24 - Chytrý Zpravodaj - Brandýsko březen 2021

24 | MĚSTSKÉ LISTY Malíř Plocek BŘEZEN
Malíř polabí vilém plocek: život a dílo

Začátkem března uplyne dvacet let od chvíle, kdy pozemský svět Vitásek. Potřeboval už konečně po- v Pařížské ulici, kde trávili společné
opustil významný polabský a brandýský malíř Vilém Plocek. řádně malovat a touha byla tak silná, chvíle Benda, Tichý a Plocek. Na mi-
Pojďme si ve vzpomínkovém medailonku přiblížit život a tvorbu že nezanikla ani když se oženil. mořádně nízký nájem ve výši 60 Kč/
tohoto velkého člověka, pro něhož byl Brandýs věčným domo- měsíc se skládali všichni tři. Obvykle
vem a Labe neustále plynoucím tokem. Ne nadarmo získal čestné první výstavy tam chodili tvořit každý v jinou dobu,
Na výstavě Studentského spolku
Plocek tam měl svoji postel a pravi-
občanství města, kde strávil téměř všechny roky svého života. v Čelákovicích roku 1931 se dostává delně tam přespával. Byt byl i místem
proto, že znal ptáky nejen vycpané. Plockovi poprvé cti vystavovat vedle setkávání pražské bohémy, na ná-
Květin byla plná luka a voda plná ryb. už známých malířů Jana Bendy, vštěvy tam chodil i Nezval a řada dal-
Kdo ho to naučil, se asi nezjistí. Pravda, Josefa Olexy a Emanuela Famíry své ších protagonistů kulturní scény.
pan učitel Vitásek mu dával obkreslo- dílo. Amatér z Brandýsa n. L. vystavu- Občas se tam připravovaly i výstavy
vat Aleše, ale nejvíc se tenkrát naučil je obraz „Ulička“. Úspěch se dostavil a další akce. Později hodnotí epizodu
asi sám. Cestou jarními loukami a le- až na výstavě v Košicích, kde se poda- Pařížská 7 Plocek jako jednu z nejhez-
sem z Houštky do Vestce, sněním na řilo prodat právě Uličku za 450 Kč, čích životních etap.
špičce Ostrůvku, toužením a stále ne- čímž byly pokryty náklady na cestu. Dílčím důkazem o nezdolnosti múz
nalézáním. Kdopak by se vyznal v duši Ze všech umělecký osobností měl za války a o potřebě čerpat odvahu
čtrnáctiletého chlapce. Plocek nejblíže k Janu Bendovi, z umění je návštěva Františka Halase
Ve čtrnácti skončil měšťanku, v se- s nímž ho pojilo dlouholeté celoživot- v Brandýse n. L. Přijel na pozvání za
dmnácti dostal od otce výuční list. ní přátelství. S Vilémem chodili mladými básníky Eduardem Petiškou,
Přestože nechtěl otce zklamat, stále k Labi, sbírali acháty, objevovali pís- Jindřichem Hilčrem a malířem
hledal něco dalšího. Když se otec do- kem zanesené stopy ztroskotaných Plockem. Lidé umírají, města hoří,
zvěděl, že byla v Praze založena prů- lodí, obdivovali sklon rákosu, žebroví země mění majitele, každou chvíli se
myslová škola na zpracování dřeva, listu, křídlo motýla. mohou na nebi objevit kotláři a oni
Narodil se 25. 12. 1905, tedy v kou- navrhl synovi další studie. Mladý I když hrál tenis, jezdil na motorce jdou na procházku do Houštky, svěřu-
zelném čase „nadílkové noci“, přes- Plocek nakonec kývnul. Hlavně že je a měl za sebou dost praktických zku- jí se zkušenému, žákovsky se vyptáva-
něji na počátku Dne páně. Byl to čas tam kreslení. Bral školu jako přechod- šeností s lidmi všeho druhu, přeci jen jí, neohrabaně předvádějí, borovice
před první světovou válkou. Tyto roky nou stanici, nic definitivního. Díky vstoupil do neznámých vod, a proto se voní a básník se dá s nimi na památku
se dají shrnout do následujících vět: měsíčnímu stipendiu od otce a teniso- z opatrnosti držel u břehu. Nestačil vyfotit. Vilém mu pak namaluje zlatou
dragouni, arcivévoda Karel, katovna, vé brigádě na kurtech v Houštce, kde kolegům světákům ani v gestech, ani rybu, Halas mu na oplátku pošle bá-
zámek, věž, pavlán, most a fresky. dělal trenéra a sparingpartnera, si ně- v plánech, natož v pití. Snažil se do- seň.
Vojan sem chodíval pěšky z Prahy co našetřil a mohl vyrazit na cesty. hnat zmeškanou teorii, dal se zapsat
a cestou se učil Hamleta. Před hote- na přednášky k Rádlovi, objevil léta pováleČná
lem u „Černého koně“ zastavovali au- z Brandýsa do tunisu Aventinum, Nezvala i Rimbauda. Když mu bylo čtyřicet, měl za sebou
tomobilisté v prvních vozech a měs- Plán měl perfektní. Nikomu se nesvě- Poprvé se v profesionálním výstavním válku a zklamání z prvního manžel-
tem táhla procesí k zázračné řil, sedl na vlak a jel do Terstu, odtud sále Vilém Plocek představil na výstavě ství. Z druhého se mu narodila dcera.
Bohorodičce staroboleslavské. Hned načerno do Neapole, kde sedl na loď skupiny Purkyně v Krasoumné jedno- Začal mír a obrazy měly okouzlovat.
za mostem byl zavražděn sv. Václav. a plul do Tunisu. Pár vzrušujících dnů tě. Jeho obrazů Země, Kámen Osvoboditelům vzdali malíři hold
V labském písku se našla zkamenělá hledal Afriku svých snů a kancelář ci- a hvězdy, Kámen a krajina si všimla tím, že ve vydání Erenburgerových
černá loď. Dědeček se jmenoval Vilém zinecké legie. Tu však nenašel. Místo řada kritiků, např. Josef Čapek. povídek každý ilustroval jednu stra-
a byl kostelníkem u sv. Mikuláše. vysněné Afriky našel vyprahlou nud- Jednou přitáhl Benda do Brandýsa nu, Plocek si vzal na starosti obálku.
Babička měla největší srdce na světě nou krajinu, špinavé lidi, zlodějinu Pražáka Josefa Sudka. Krásně ošklivý Politické změny ve státě se záhy pro-
a nejmenší domek v ulici. a prach. Řeč neznal a prostředí mu nic básník měl zájem o Plockovy obrazy. jevily i mezi umělci. Proletář Benda
Na jednu dětskou epizodu vzpomí- neříkalo. Neměl se čeho chytit, bylo Díky němu získal Vilém prvního me- záhy vstoupil do strany, kam zlákal
nal Vilém takto: „Bylo mi šest let, otec mu smutno. Byl zvyklý na Labe. Cítil cenáše, Sudek mu posílal každý měsíc i někdejšího živnostníka Plocka.
mě vzal s sebou na zámek, vedl mě za jeho chuť a vůni. Spíš barevně, ale tři stovky. Vedle Bendy měl Vilém vel- Plocek dostal důvěru a byl pověřen
ruku dlouhou chodbou, po pravé stra- byla tak šťavnatá, že ho zahnala zpát- mi blízko i k malíři Tichému. správcovstvím Lesního zámku ve
ně byla řada bílých dveří. Otec měl na ky na nejbližší loď. Přes Neapol a Řím Svatém Petru. Během sezóny
sobě modrou truhlářskou zástěru, za se doklopýtal zpět do Brandýsa. Šel si Mezi elitou 1945/46 se mu díky jeho zručnosti
uchem tesařskou tužku, v jedné ruce lehnout k vodě a pomalu mu docháze- Být přijat do Mánesa nebylo nikdy podařilo ze zámku vytvořil malebné
pilu, druhou vedl mě. Namátkou ote- lo, že nemůže bez tohoto města a bez snadné. Každý tam toužil, ale málok- rekreační středisko, ale po roce se již
vřel jedny dveře a já spatřil v rohu po- téhle řeky být. A tento pocit ovlivnil do prošel, a kdo tam jednou byl, žárli- opět vrátil k labským břehům, které
koje toaletu s oválným zrcadlem, zrov- celou jeho příští tvorbu. vě střežil svůj post. O přijetí nového mu nesmírně scházely.
na takovou měli rodiče ve své ložnici, Po návratu kreslil návrhy na nábytek člena se hlasovalo kuličkami po Opustil Prahu, definitivně se usadil
a před ní seděla dáma s dlouhými tma- pro občany města, kteří musí spát, jíst egyptském vzoru, tajuplně a krutě. ve svém městě a šel dělat vedoucího
vými vlasy, česaly ji dvě komorné. Jedna a sedět. Také se sžíval s měšťanským K věcnému zatarasení stačila jedna do Nového bytu. Koupil si Nortona,
z nich přiběhla ke dveřím a vypoklon- stylem života i módy. Nosil střevíce černá kulička. Jediná z padesáti. objížděl zákazníky, plnil plán, později
kovala nás ven. Otec mi vysvětlil, že zvané shimmy s vyzývavě dlouhými K přijetí Plockovi pomohly Sudkovy se vrátil na školu a pomáhal architek-
paní je arcivévodkyně Zita. Šli jsme dál špičkami, hrál tenis a jako člen Tennis- fotografie a podpora Václava Filly. tu Stádlerovi při výstavách a nikdy
a na chodbě jsme potkali arcivévodu, lawn Clubu proháněl slečny na čajích Když došlo k hlasování, ani jedna ku- nepřestal malovat. Po smrti Gottwalda
kterého jsem znal z obrázků. Otec se o páté na lázeňském parketu v Houštce lička nebyla černá a Plocek byl přijat a částečnému uvolnění režimu se v ro-
uklonil, arcivévoda k němu přikročil a současně tam jako první brandýský a od té doby vystavoval u Mánesa. ce 1957 dočkal první samostatné vý-
a něco mu nařizoval. Mimoděk mi po- občan předvedl s dcerou tanečního Pak přišla válka a není pravda, že stavy ve svém rodném městě. Ta se
ložil ruku na rameno.“ mistra Salače originál blabottom. během války vždy zmlknou múzy, což setkala s úspěchem a uznáním, i když
Již ve škole kreslil malý Vilém pěkně Naštěstí ho hnala touha konečně platilo i v případě tehdy pětatřicetile- být uznán rodáky je někdy vzácnější
a pořád, za což si zasloužil jedničku. stvořit něco svého, něco až dosud ne- tého Viléma. Obrazy se prodávaly i dí- než mezinárodní úspěch. Tato výstava
Kreslil podle vycpaných ptáků, květin tušeného a nutkavého, něco z vlastní- ky úspěšným výstavám. Do rámce vá- jako kdyby otevřela závoru a o Plocka
ve vázách a dalších vzorů. Kreslil je rád ho materiálu, podobně jako pan učitel lečných let zapadá i pronájem bytu byl najednou zájem.