Page 19 - Chytrý zpravodaj - Železná Ruda 12 2021

Železnorudský zpravodaj 12/2021 strana 19

Po poslední leči, když vymrzlí a znavení lovci sejdou se v myslivně, všichni ve sváteční náladě, horující o domácím krbu a svých
milých, pak cítíte, co znamená slovo „vánoce“. Však netrvá ten odpočinek dlouho. Kdekdo plane nedočkavostí, býti zase doma, státi se
dítětem na chvíli aspoň uprostřed veselící se rodiny. Vždyť je tak blaze člověku, zadumá-li se na chvíli,
kdes v šerém koutě světnice, kam záře vánočního stromku nedosahuje. A celý život stojí pak před vámi. Zříte se býti malinkým
děckem, spokojeným se vším, co vás obklopuje, nemáte zájmu pro jiného, než pro ten úzký kruh vytopeného pokoje, pro světlo
a život, pro lásku a mír. Nové a nové vánoční dny staví se před naše oči, vzpomínáte okamžiku, kdy slyšeli jste první pohádku,
usmíváte se příběhům o děsných obrech a spanilých princeznách, až dojdete ku přítomnosti. Mimovolně sáhne si člověk
na hlavu, zda snad není snem ta ošklivá přítomnost a zda opravdu jste dítětem zase bezstarostným a tolik šťastným. Není však posvátný
čas vánoční pouze dobou slastných vzpomínek, kdy člověk vzdálí se všedního života a kruté, nepřívětivé skutečnosti.
Dlužno vzpomenouti také těch, jimž nebylo dáno údělem štěstí a klid aspoň pro několik těch dnů, té masy ubožáků bloudících ulicemi,
v nichž hvízdá vichr a pohlížejících smutně k ozářeným oknům, nemajících ani toho nejnutnějšího k nasycení. — Viděli jsme mnohé
ubožáky, vlekoucí se dlouhou, nekonečnou silnicí po skřípajícím sněhu, nedostatečně oblečené v několik vetchých hadříků. A na zádech
mnohdy nesou děcka, umrzlá, nemocná . . . Nevědí ani, kde spočinou pro dnešní večer, spoléhají jen na útrpnost lidí, která kdes ve stáji
vykáže jim chudičký noclech. Nebude mít stromků ani jesliček, jen kahanec matně na chvíli ozáří na smutnou jejich večeři, z útrpnosti
jim poskytnutou. Závistivě naslouchají, jak tam v domě ozývají se veselé hlasy, jak znějí vánoční písně, zaslzeným okem hledí, jak
září svíce na stromku a jak za okny, pokrytými ledovými květy, jest útulno a blaze. Mimovolně napadne nám myšlenka: což pro
ty ubohé, odmítané, nenarodil se Spasitel v betlémském chlévě, což On, který byl tak chudý, že matka ani pleny proň neměla, nezná
slitování s ubožáky?
Ó věřte, že nezapomněl! Však není zde více, aby nám mohl balsám útěchy nalíti v duše ubohých, ale zanechal jim dědictví, dříve než
na Golgotě zemřel smrtí člověka. Útrpnost vložil v srdce lidské, tu útrpnost, kterou s ním neměli jeho katané.
Nechte jen rozezvučet všechny struny dobročinnosti a útrpnosti v duších svých a nezapomeňte ve dnech štěstí a blaha na ty,
kdož trpí a strádají.
– – – – – – – – – – – – – – –
Tento anonymní příspěvek byl publikován 23. 12. 1907 jako úvodní článek v týdeníku Stráž na Šumavě, časopisu pro zájmy krajiny
pošumavské; vycházela vždy v sobotu, v letech 1891-1918. Lumír byl český beletristický časopis vycházející v letech 1873-1940.
V období 1877-98 jej redigoval J. V. Sládek. Golgota je pahorek v Jeruzalémě; podle legend byl zde ukřižován Ježíš Kristus.
Josef Růžička, Plzeň

inzerce