Page 18 - Chytrý zpravodaj - Železná Ruda 12 2021

Železnorudský zpravodaj 12/2021 strana 18
Vánoce na staré Šumavě

A staré písně v duši znějí
a s nimi jdou sny jesliček,
kol hlavy mé, jak ve závěji
hlas tratících se rolniček.
Můj duch zas tone v blaha moři,
vzdech srdcem táhne hluboce
a zvony znějí, světlo hoři —
Ó vánoce! ó vánoce!

Už dávno tomu, co poprvé jsem četl tyto krásné verše Vrchlického. Ve světnici ozářené jasem pestrých svíček na stromku vánočním,
uprostřed vůně pryskyřice a rozpáleného vosku, v celém tom ovzduší domácího míru hluboký dojem vyvolaly v duši moji.
Tak blaze bylo mi tenkrát a přece stín smutku klesl mi na duši. Bylo mi líto, že nemohu obejmout a dlouho navždy
v srdci udržet všecko to štěstí, tu povznesenou náladu štědrého večera s jásavým hlasem zvonů, všechen ten nesmírný klid
a velebu posvátné chvíle. Ve světnici bylo ticho, venku svítí měsíc a mráz kouzlil na oknech nádherné květy, kdy pročítaje ve starém
„Lumíru“ štědrovečerní události, čekal jsem, až ručička na hodinách ukáže čas, kdy třeba jíti na půlnoční.
Ach, nezapomenutelná to chvíle, nezapomenutelná po celý život a kolikrát v duchu byla již oplakána, když jako psanec, jako bytost
bez rodiny, bez domova, o štědrém dni s hořkostí v srdci a se zoufalstvím v duši bez cíle potuloval jsem se po ulicích. Naproti nám přes
ulici zářila okna všech stavení a v každém z nich tušil jsem štěstí, aspoň pro tuto krásnou chvíli. Co na tom, jak bylo včera a jak bude
snad zítra! Jen krásné „dnes“ platí ve chvíli, kdy nově zrozený Spasitel svou lásku přináší na zemi; rty mimovolně pohrává úsměv
a v oči vkrádá se mlha dětství a šťastné chvíle uplynulé dlouhou řadou předstupují před vás a v té chvíli rádi byste vše učinili pro ty,
kdož trpí a stiženi jsou soužením.
Všude mají vánoce svůj půvab a svoji poesii, ale největším dojmem působí přece ve skromných, zapadlých našich vesničkách.
V nízkých světničkách, vytopených ohromnou cihlovou pecí, kolem malého stromečku, ozdobeného jen několika drobnůstkami, ovocem
a ořechy, radují se šťastné rodiny až do chvíle, kdy nad ztichlým krajem rozezvučí se zvon, zvoucí na půlnoční.
A za chvíli ze všech stran ubírají se zachoulené postavy k ozářenému kostelíku, mihotají se matná světla luceren a hlaholí smích
a radostné hlasy mládeže. K tomu přimysleme i tajemnou náladu pověr a kouzel a vánoce na venkově vystoupí před námi rozkošné
jako pohádka.
„Narodil se!“ zazní plesným hlasem ve chrámech, „Narodil se!“ zašeptají obři lesní, dumavě k sobě své hlavy naklánějící, „Narodil se!“
šuměti bude sborem táhlými křovinami a bujnou mlází krčící se při zemi a „Narodil se!“ jásavě ozývati se bude v duši každého, v jehož
nitru kořen víry hluboko zapuštěn.
Vánoce jsou svátky lásky, svátky radosti malých i velikých, svátky dobročinnosti. Vzpomínám, jak u nás jednou z hlavních radostí je
honba o štědrém dnu. Nebývá sice veliký výsledek lovu toho, jenom tolik, „aby se o vánocích hladem nezemřelo“, jak žertem říkají
nimrodi, za to však bývá hojně smíchu i veselí.