Page 16 - Chytrý zpravodaj - Železná Ruda 12 2021

Železnorudský zpravodaj 12/2021 strana 16

pálenou na pravé plotně, štrůdlem a radostným očekáváním věcí příštích. Mne i sestřičku Evu vyhnali rodiče odpoledne ven, aby měli
dost času na finální přípravu večera. Po příchodu jsme byli vysvlečeni a spařeni ve vaně, abychom prý Ježíška neurazili. K večeři bývala
obvykle čočková polévka, údajně kvůli penězům, ale já dobře vím, že z dospěláků rybí polévku nikdo nemusel. Poté připlul na stůl
smažený kapr a bramborový salát – jedna velká chuťová symfonie! Nakonec štrůdl, cukroví, ovoce… Nás děti štvalo tehdy jen to, že
táta po večeři příliš otálel se zvoněním ke stromečku. Nakonec však k tomu vždy došlo, čímž byla dětská euforie naplněna beze zbytku.
Většinou došlo k vyplnění dětských přání, u rodičů a prarodičů asi též, ale to jsme příliš nezkoumali.

Po večeři jsme se já i Evka jali těšit ze svých dárků, zatímco dospělci se věnovali hazardu. Hráli obligátní žolíky o desetihalíře
ve staré měně – tedy totální bankrot nehrozil nikomu z hráčů. Rádio hrálo koledy, televize nebyla, a tak pohodový večer plynul
bez rušivých vlivů.

Konec byl většinou ve chvíli, kdy se taťka „líznul“ a začal z plných plic své oblíbené „čtyry páry bílejch koní…“ …večer končil
a šlo se spinkat.
Krátce po Vánocích roku 1952 jsem dostal těžkou chřipku. Ne, nebyla tím důvodem hrozící písemka z matematiky či fyziky,
to by mamka nepřipustila. Měl jsem jako důkaz své poctivosti horečky přes třicet devět stupňů. Pan doktor Pejša byl u nás první týden
denním hostem, nebyl si stále jistý diagnózou a zkoušel na mně různá léčiva. Po týdnu se mi částečně ulevilo. Pan doktor se při poslední
návštěvě zdržel u nás na kafi a řekl, že mám zůstat ještě týden na lůžku. Prozradil rovněž, že brzy bude v Železné Rudě končit na vlastní
žádost a že jej nahradí mladší kolega – Doktor Valta.
Doktor Jiří Pejša byl mezi lidmi oblíbený pro svoji obětavost, s jakou dojížděl za svými
pacienty i do vzdálených samot. O své práci lékaře na železnorudsku napsal zajímavou knížku „Vzpomínání v bílém“. Svoji lékařskou
praxi zakončil na Klatovsku v méně exponovaném prostředí.
Nu dobrá. Pro mne tehdy ten postelní týden navíc znamenal značný kulturní rozmach. Mamka mi totiž před odchodem do školy
přinesla k lůžku knihu Karla Čapka „Povídky z jedné kapsy“, abych prý se nenudil. To se jí opravdu povedlo! Řetězec krátkých
detektivních povídek psaných krásnou češtinou mě zcela uchvátil. První knížku jsem měl přečtenu již druhý den a vyžádal si
od mamky ihned „Povídky z druhé kapsy“. Ty dopadly stejně jako ty z kapsy první. Následovaly další knížky, co knihovna rodičů
obsahovala: Zahradníkův rok, Hordubal, Povětroň, Jak se co dělá, Cesta na sever, Výlet do Španěl atd…
Paradoxně jsem se tedy dostal přes nemoc a Karla Čapka k literatuře a ta mě začala náramně bavit! Mé doporučení příštím generacím
tedy zní: „Zůstanete-li někdy sami doma s horečkou, vezměte kromě Acylpirinu do ruky Povídky z jedné či druhé kapsy nebo
Dobrého vojáka Švejka.“ Obojí zabírá dokonale!

Konec osmé části.
úryvek z knihy Moje blahé paměti

Václav Rezek