Page 23 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

ČLÁNKY TÝNECKÉ LISTY 23
ZE ŽIVOTA MATEŘSKÉ ŠKOLY

Návštěva místního kostela

Skončil sváteční vánoční čas, dárečky
jsou rozbaleny a starý rok předal vládu
novému roku. Děti se setkaly ve školce
se svými kamarády a byly plné radost-
ných zážitků. Také ve Včelce se děti tě-
šily, jak si budou s kamarády hrát s no-
vými hračkami, které jim přinesl pod
stromeček Ježíšek. Potom dětem paní
učitelka zahrála loutkovou pohádku „My
tři králové jdeme k vám“ a poslechly si
stejnojmennou koledu. Krásnou pová-
noční atmosféru dokreslovalo překva-
pení, které děti čekalo na procházce.
Paní učitelka domluvila zpřístupnění
místního kostela a děti si mohly v klidu
prohlédnout krásný betlém. Tiše pozo-
rovaly jednotlivé postavičky, když tu na-
jednou zazněla otázka: „Jestli pak děti
víte, co se stalo v Betlémě?“ Děti hned
znaly odpověď: „Narodil se Ježíšek“.
„Kdo zvěstoval narození Ježíška?“ Odpo-
věď děti opět znaly: „Anděl Gabriel
a Betlémská hvězda“. „Kdo se přišel po-
klonit a přinesl dary Ježíškovi?“ Děti řek-
ly: „Tři králové přijeli na slonech a vel-
bloudech.“ Bylo milé, že si děti zapama-
tovaly tyto detaily z poslechu dopoled-
ní pohádky. Máme šikovné a vnímavé
děti, a to je krásný a radostný začátek
nového roku 2024.
Přijměte prosím srdečné přání pevného
zdraví, štěstí a radostí po celý rok 2024
od našich dětí a kolektivu ze třídy Včel-
ka. 3x archiv MŠ Velký Týnec
Za třídu Včelka Jarmila Hudečková

DUCHOVNÍ SLOVO

Sv. Bakhita, otrokyně a řeholnice

(1869 – 8. 2. 1947)
Bakhita spatřila světlo světa v roce příteli Augustovi Michielimu. Manželé nosti, na druhé straně zase nepopsatel- starala o raněné vojáky, přivezené do
1869 v Olgosse, nedaleko Dárfúru, v ji- Michieliovi byli dobří a spravedliví lidé, nou radost, když se v ten den stala Bo- institutu, který fungoval jako vojenská
hozápadní části Súdánu. V této zemi žijí ale nebyli praktikující křesťané. Paní Tu- žím dítětem. Dostala se k Matce Fabre- nemocnice. Skutečnost, že během II.
obyvatelé národa Dagi, kam přišli před rin zakázala Bakhitě navštěvovat kostel. tti, své katechetce, která ji uklidnila světové války bylo Schio uchráněny
staletími, usídlili se tam a patřili k vý- Přesto správce pana Michieliho, Illumi- a ujistila, že to, co před Boží sprave- před bombardováním, připisují lidé sva-
znamným kmenům. Rodina malé Bakhi- nato Checchini, sehrál v Bakhtinim ži- dlností a moudrostí něco znamená, je tosti sestry Bakhity. Když byl poplach,
ty byla šťastná a spokojená. Vlastnila votě důležitou roli na její cestě víry. jedině láska: „Ty miluješ Boha, ne?“ Bak- Bakhita řekla: „Nemějte žádné starosti.
pole i dobytek. V roce 1876, kdy Bakhita Bakhita ho popsala jako „muže zlatého hita s úsměvem souhlasí a je šťastná. Pán ví, co se má stát, zde se nestane
dosáhla sedmý rok života, unesli ji dva srdce a kultivovaného vznešeného poz- Její oči prozrazují dojetí. Matka ukončila nic.“ Jak držela ve svém srdci lásku k Af-
Arabové. Po měsíci zajetí ji prodali ob- nání“, který se o ni staral s otcovskou rozhovor slovy: „Jdi v pokoji a volej s dů- rice, tak vnímala i své povolání řeholní
chodníkovi s otroky. S velkou odvahou láskou. On byl ten, kdo této mladé věrou: ´Otče náš, jenž jsi na nebesích.´“ sestry.
hledalo toto dítě cestu, jak utéct, ale Afričanku jako první zvěstoval Krista Poté, co přijala křest, při kterém dostala Jednoho dne vyšla z jejího srdce tato
znovu ji zajal pastýř, který ji prodal hrů- a vyučoval ji náboženství. Ve svém srdci jméno Jozefína, Margherita, Fortuna, modlitba: „Ó, Pane, přece jen nemohu
zostrašně vypadajícímu Arabovi. Ten ji obětoval vše na úmysl dobra, pro tuto Bakhita zůstala u canossianek, v institu- letět k mým lidem a čistým hlasem jim
zase prodal obchodníkovi s otroky. Jed- duši. Začal tím, že jí daroval malý kříž, tu pro katechumeny, kam brzy bude zvěstovat Tvoji dobrotu? Ach, kolik duší
nou ji tak zbili, že se ocitla v bezvědomí přičemž řekl: „Ježíši, tobě ji svěřuji. patřit, kde bude bezprostředně povo- bych chtěla pro Tebe vybojovat! V první
a krvácející ji nechali ležet na podlaze. Takovou ubohou, jaká je.“ Jelikož Michi- lána na další cestu životem. Zdálo se jí, řadě mou matku, mého otce, mé bratry
Pak si Bakhitu koupil turecký generál, eli musel znovu odejít do Suakinu v Af- že není možné, aby se jí splnila tato a sestry, ty, kteří jsou ještě otroci,
jehož žena ji podstoupila bolestivému rice, jeho dcera Alice a Bakhita, jako touha. Necítila se toho hodna. Obávala všechny, všechny černochy v Africe.
tetování. Mučitelka uchránila před teto- spolupracovnice správce Illuminati se, že bude kongregaci kompromitovat Dej, ó Ježíši, aby i oni Tě mohli poznat
váním jen její tvář, protože byla velmi Checchiniho, byly svěřeny canossiant- svou černou pletí. Duchovní otec ji však a milovat!“
pěkná. Přesto jí však způsobila na prsou, kám z Benátek. ujišťoval: „Bůh se nedívá na tvou pleť, Matka Bakhita oslavovala 8. prosince
na břiše i na ramenou 114 řezných ran Zde se bez dlouhého přemýšlení zřekla ale na tvé srdce.“ Bakhitu přijali a po 1943, jako řádová sestra, své výročí. Br-
břitvou na holení. Ubohá oběť si nepřála jistoty a finančního zabezpečení, které jí tříletém noviciátu 8. prosince 1896 zy se však u ní začaly projevovat dů-
nic jiného, jen umřít. Mučitelka navíc do nabízela rodina Michieliova, jakož i na- složila před benátským biskupem kar- sledky jejího života a staré bolesti. De-
jejích ran vsypala sůl, což jen zvětšovalo děje, že uvidí svou rodinu. „Ne, nemohu dinálem Sarti svaté sliby. Přijal ji a řekl formující artritida a astmatická bron-
jizvy i utrpení. Stále krvácející ji strčili do se vrátit do Afriky, protože tam nemůžu jí: „Slož své svaté sliby beze strachu. chitida s rýmou oslabovaly její organis-
skladu, kde byla více než jeden měsíc, svou víru v Boha vyznávat ani uplatňo- Ježíš tě chce, Ježíš tě miluje. Miluj ho mus. Přesto z jejích úst nevyšla ani
bez kousku látky, bez minimálního vat! Já opravdu velmi miluji paní s jejím a služ mu navždy.“ K zajištění spásy své jedna stížnost, a tak se jí zeptali: „Matko
množství vody, aby si mohla očistit rány. dítětem, ale svého Boha nemůžu ztra- otrokyni řekl: „Boha můžeme poznávat Bakhito, vy opravdu nic nepociťujete?“
V roce 1882 zmíněný turecký generál tit.“ Ve svých pamětech Bakhita píše, že a setkávat v nekonečně mnoho způso- „Samozřejmě, že něco cítím, ještě přece
prodal v Chartúmu Bakhitu italskému toto se stalo 29. listopadu 1889. V tomto bech, ale když On, Stvořitel, si vyvolí žiji. Pouze mrtví nic necítí,“ odpověděla.
konzulovi Callistovi Legnanimu. Brzy se tvrdém boji našla Bakhita podporu jako svou nevěstu, vždy myslí na svou slu- „Ale proč si potom nestěžujete?“ „Mys-
projevilo dobro, které to Bakhitě přines- u církevních představitelů, tak i u před- žebnici.“ lím na Ježíše na kříži a na bolestivou
lo, poprvé ve svém otroctví dostala ob- stavitelů krále, kteří jménem italské vlá- Po přijetí za řádovou sestru ve Veroně, Matku. Takže už nic víc nepotřebuji.“
lečení – tuniku, která jí navrátila posta- dy, která zakázala otroctví, ji vyhlásili za sestra Bakhita odešla zpět do Benátek, Překvapivě rychle musela vyměnit hůl
vení ženy. Konzul ji chtěl vrátit do její svobodnou. odkud ji poslali do řeholního domu za vozíček, aby si zápalem plic neza-
rodné vesnice, ale protože v době jejího Když byla připravena na svůj velký den - v Schio, kde strávila 45 let. Po příjezdu držitelně nepřivedla konec. Při plném
únosu byla velmi malá, nepamatovala si 9. leden 1890, aby z rukou benátského okamžitě získala sympatie všech oby- vědomí a v povznášející moudrosti pro
přesně svoji vesnici. Když Legnano dos- biskupa, kard. Agostiniho, přijala křest, vatel města, kteří ji na důkaz své lásky všechny, přijímá poslední pomazání.
tal v roce 1885 pokyn opustit Afriku biřmování i první svaté přijímání, byla nazvali „černou matkou“. Během I. svě- A na konci jejího života 8. února 1947
a vrátit se do Itálie, vzal Bakhitu s sebou. plná smíšených pocitů, emocí. Na jedné tové války obětavě pomáhala zmírňovat nečekaně přišla Panna Maria. „Jak jsem
Po příjezdu do Janova ji daroval svému straně měla silný pocit vlastní nedůstoj- utrpení, které válka přinesla. S láskou se šťastná… Matko Boží, Matko Boží!“ byla