Page 13 - Chytrý Zpravodaj - Praha 7 Hobulet únor 2021
P. 13

13
        Hobulet únor 2021                                                            Rozhovor                         13


                           Pátým rokem stojí za katedrou na Základní škole Strossmayerovo
                           náměstí, kde vyučuje dějepis. Na jeho hodinách se žáci stávají
                           egyptskými faraony nebo soudci v Mezopotámii. Díky
                           francouzštině, která je jeho druhým předmětem, hledá Aleš
                           Sedlmeier inspiraci ve francouzských zdrojích. Rád by se o ni
                           podělil s dalšími dějepisáři ze Sedmičky. O tom, jak vyučovat
                           dějepis jinak, ale i o chybějících kvalitních učebnicích jsme
                           si povídali jak jinak než online.

                           Text – Klára Janicki, foto – Jan Kolský














                              Chybějí nám kvalitní

                                                učebnice











        Kdy jste si uvědomil, že chcete být    můžete se věnovat do hloubky literatuře, což   Pamatujete si na svůj první den
        učitelem?                             na pajďáku úplně nejde, protože k tomu máte   před katedrou?
        Tušil jsem to už na základce, mým dětským   základy psychologie, pedagogiky a druhý   To si pamatuji velmi dobře. Byla to asi má
        přáním ale byla kariéra umělce. Šel jsem pro-  obor.                         nejhorší hodina, kterou jsem kdy zažil, dokon-
        to na gymnázium se zaměřením na výtvarnou                                    ce mám pocit, že jeden žák běhal po zadních
        výchovu a pak zkoušel architekturu. Od svých   Vybavila vás škola učitelskými    lavicích. (smích) Vůbec jsem si nevěděl rady.
        21 jsem si přivydělával výukou hry na flétnu    kompetencemi?                Ty následující byly dost podobné a já si tehdy
        v kroužcích pro děti na prvním stupni a v ma-  Určitě. Je tam sice pořád spousta věcí, které   dokonce říkal, že jsem se zmýlil a že bych to
        teřské škole. Hodně mě to bavilo. Navíc jsem   nejsou úplně v pořádku, na druhou stranu se   povolání asi dělat neměl. (smích)
        zjistil, že to baví i ty děti, že jsou spokojení   tam člověk potká s pár lidmi, kteří mají co do
        i rodiče, zaměstnavatel a že to, co dělám,    činění s reflektovanou praxí, získá vhled do   V čem byl tehdy problém?
        asi nedělám špatně. Tehdy jsem se rozhodl,    psychologie, pedagogiky… To bylo užitečné.   Nastoupil jsem jako dějepisář uprostřed
        že do toho půjdu naplno.              Když jsem se poprvé naživo setkal s velkou   školního roku do 7. třídy. Žáci měli dlouho
                                              nekázní ve třídě, tak jsem byl rád, že jsem   suplování, pořád se tam někdo střídal, a tak
        Na pedagogickou fakultu jste ale      zrovna v té době chodil na seminář, který se   si mysleli, že jsem jen jeden z mnoha, který
        zamířil až po šesti letech studia     tomu věnoval.                          po týdnu zase odejde. Když pochopili, že tam
        historie na FF UK, jak to?                                                   budu navždy, situace se uklidnila a pak už to
        Má studia, to je kapitola sama pro sebe.   Jaký je tedy recept?              bylo moc fajn. (smích)
        (smích) Patřím mezi věčné studenty, teď   Bohužel, žádný není. (smích) Tím, že jsem
        už naštěstí končím. Tehdy jsem si myslel,   ty věci ale teoreticky znal, tak jsem tu situaci   Dějepis – to jsou většinou popisy
        že abych byl opravdu dobrý učitel, musím   nevnímal povrchně a hledal jsem nějaké pravé   válek a konfliktů a hodně letopočtů,
        vystudovat oborovou fakultu. Nebylo to ale   příčiny, což se ukázalo jako dobré řešení.   aspoň jak si na to vzpomínám já. Jaké
        dobré rozhodnutí. Od začátku jsem se tam   Měl jsem tu výhodu, že jsem v době studia již   hodiny dějepisu jste zažil vy?
        trápil a vnímal, že to není škola pro mě, neb   vyučoval, takže jsem měl kontakt s praxí. Moji   Dějepis na základce, to bylo i pro mě 45 minut
        jsem chtěl být učitel, a ne historik. Na druhou   spolužáci tyto předměty považovali za zbyteč-  psaní do sešitu, a ano, byly to hlavně letopočty
        stranu to nebyly ztracené roky, pomohlo mi   né, což úplně chápu, postrádali tam realitu,   a bitvy. Nicméně naše učitelka, která byla záro-
        to v mém pozdějším studiu a samozřejmě i ve   zatímco já jsem si hned představoval reálné   veň i naší třídní, byla nesmírně milá a laskavá.
        výuce. Když máte větší vhled do oboru, snáz   situace ve třídách.            O naší třídě se přitom říkalo, že je ta nejhorší
        se vám učí.                                                                  na škole, ale ona nám ukázala, že nás chápe,
                                              Mluvíte velice spisovně, je to váš     respektuje, a my jsme ji milovali. A právě skrze
        Měl jste vůči pedagogické fakultě     přirozený způsob vyjadřování?          to, že mi na jejích hodinách bylo dobře, jsem
        nějaké předsudky?                     Ano, říká mi to hodně lidí, je to asi profesní   se k dějepisu dostal, byť na gymnáziu nebyly
        Ano. Bohužel, ta škola nemá zrovna nejlepší   deformace. (smích) Ze začátku jsem se o to   hodiny dějepisu moc záživné.
        pověst, a je to myslím škoda. Přitom studium   cíleně snažil, ale teď už je to pro mě zcela
        tam není o nic lehčí než na FF UK. Jde jen   přirozené. Myslím si, že na základní škole je   Změnila se tedy nějak výuka?
        o jinou strukturu. Když studujete filologii,   důležité, aby učitel mluvil spisovně.  To zásadní asi je, a přitom se to ve společnosti
   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18