Page 29 - Chytrý zpravodaj - Praha 7 - 01 2022

28 „Vždycky jsem byla optimistka a věřím, že smích Hobulet leden 2022 Osudy 29
je skvělá věc. Každý večer, když jdu spát, si říkám,
že jsem prožila další nádherný den a zítra si ho
zopakuji znovu,“ prozradila tehdy stošestiletá
Alice Herz-Sommerová v rozhovoru pro deník na infarkt. Stalo se tak při turné se Salomon
Trio v milovaném Izraeli. Nakonec jí zůstala
Guardian. A to i přesto, že její osud výrazně z celé rodiny jen snacha a dva vnuci. I přese
poznamenaly tragédie dvacátého století. Dvě války, všechno se udržovala stále v dobré kondici,
a to fyzické i mentální.
koncentrační tábor, ztráta nejbližších i těžká nemoc. vždy vyžadovala matka. „Ještě donedávna jsem
Alice se neustále vzdělávala, tak jak to po ní
Navzdory tomu zůstala pozitivně naladěná a šťastná. chodila na přednášky na univerzitu třetího
Její příběh o síle hudby, touze po kráse a radosti věku. V pondělí na historii, v úterý na filozofii
se začal psát na pražské Letné. a ve čtvrtek na dějiny židovství. Ta filozofie mě
bavila nejvíc. Teď už mi to zdraví nedovoluje,
ale pořád sleduji, co se děje ve světě. Ohromně
Text – Jaroslav Drobný pracuje v Odboru kultury a sportu jako koordinátor projektu Art District 7. mě to zajímá, číst noviny, knihy,“ popisovala
Foto – archiv autora
stošestiletá pianistka. Jedním z jejích receptů
na život byla disciplína. „Nesmíte se litovat,“
říkávala s oblibou. Až do posledních dnů
cvičila tři hodiny denně hru na klavír, začínala
1 vždy v 10 hodin a byla tak přesná, že si sousedé
podle ní mohli řídit hodinky.
2 Alice Herz-Sommerová už čas neodměřu-
je, ten její vypršel. Odešla s hudbou v srdci
Zatvrzele šťastná 1 Operu Hanse Krásy Brundibár poprvé uvedly děti ze židovského sirotčince v Praze na přelomu a úsměvem na rtech. Stalo se tak 23. února 2014
v Londýně, přesně týden před vyhlášením ame-
let 1942 a 1943. V roce 1943 se většina tvůrců sešla v terezínském ghettu, kde byla opera znovu
nastudována. Stala se mimořádně populární, ale zároveň bylo představení zneužito nacistickou rických Oscarů. V kategorii krátkých dokumen-
propagandou jako důkaz o idylickém životě Židů v Terezíně. tárních filmů byl nominován snímek o jejím
2 Pianistka Alice Herz-Sommerová se synem Raphaelem životě, The Lady in Number 6: Music Saved My
Life (Dáma z čísla 6: Hudba mi zachránila ži-
Zatímco příběh Władysława Szpilmana proslavil moje nejlepší škola.“ Již jako dospívající dávala A právě hudba ji vrátila zase do života. Díky ní Nacisté povolovali vězňům hudební a další Továrna na smrt vot). Nominace na cenu Akademie byla promě-
režisér Roman Polański ve filmu Pianista, osudy hodiny klavíru a vystupovala na klavírních se seznámila i se svým budoucím manželem aktivity v rámci své propagandy, jež měla za cíl Z terezínského ghetta byli Židé posíláni do něna a tvůrci dokumentu tak mohli v emotivní
Alice Herz-Sommerové zná málokdo. koncertech s bohatým repertoárem skladeb od Leopoldem Sommerem. Navzdory tehdejším přesvědčit mezinárodní delegaci Červeného vyhlazovacích táborů, přímo zde ale zemřelo děkovné řeči pozlacenou sošku Alici věnovat.
Alice se narodila 26. listopadu 1903 v Praze Bacha, Beethovena, Suka, Smetany a zmíněné- konvencím to byla ona, kdo navrhl sňatek, a to kříže, že je o vězně dobře postaráno. Opravili téměř 35 tisíc lidí. Celkem jím prošlo asi „Nás všechny ve štábu naučila, abychom se na
do německy mluvící židovské a umělecky ho Schumanna. V šestnácti letech byla přijata pouhé dva týdny po jejich seznámení. Leopold zdi, náměstí, dokonce otevřeli obchody, kde 155 000 mužů, žen a dětí, z toho přibližně věci kolem sebe dívali optimističtěji,“ prohlásil
založené rodiny. Otec Friedrich Herz se staral jako nejmladší žákyně na německou akademii souhlasil. V roce 1931 se za něj provdala a o šest si ovšem Židé mohli maximálně tak koupit 75 000 z Čech a Moravy, 40 000 z Německa, režisér filmu Malcolm Clarke, kterému se při
o továrnu a matka Sofie o pět dětí: tři dcery múzických umění v Praze a už během studií let později se jim narodil syn. Dostal jméno věci lidí, kteří již byli transportováni do táborů 15 000 z Rakouska a další ze Slovenska, Ma- projevu lámal hlas.
a dva syny. Sofie byla velmi vzdělaná a muzikál- zaujala odbornou kritiku včetně Maxe Broda, Štěpán na počest maminčina učitele klavíru, smrti. Vše za terezínské peníze, jež neměly ďarska, Nizozemska, Dánska a dalších zemí. Pianistka, jež se dožila úctyhodných
ní žena. Pocházela z Jihlavy, kde se její rodiče který o ní napsal nadšenou recenzi. později v Izraeli ale přijal jméno Raphael. v podstatě žádnou hodnotu. V obchodě s potra- V některých obdobích se v Terezíně tísnilo 110 let, byla považována za nejstaršího člově-
přátelili s rodinou Gustava Mahlera. S ním také „Odmalička byl velmi muzikální. Jednou jsme vinami navíc prakticky nic nebylo. téměř 60 000 lidí. Přeplněnosti odpovídaly ka na světě, který přežil holocaust. I když její
hrála na piano. Friedrich byl z chudé rodiny Pražský kruh šli na koncert jugoslávského cellisty a Štěpán mi „Kulturní činnost byla do jisté míry tajná, i velmi špatné hygienické, ubytovací a stravo- kariéru přeťala druhá světová válka, nevzdala
moravských Němců, do školy chodil pouze Dům její rodiny byl kulturním salonem, kde se řekl: Maminko, já se musím učit na cello. Druhý do jisté míry Němci tolerovaná, protože oni vací podmínky, což mělo za následek vysokou se. Slávu získala jako pianistka z Terezína.
do dvanácti let, pak musel začít pracovat scházeli spisovatelé, hudebníci, herci i vědci. den jsem ho odvedla k profesorovi Pravoslavu měli jednak zájem na propagandistické funkci úmrtnost. „Zlo není nic nového. Je na nás, jak si poradí-
v obchodě se železem. O několik let později Alice tak již jako mladá přišla do kontaktu se Sádlovi. Třetí hodinu už hrál Bacha,“ vzpomí- Terezína – to potom bylo zneužito k některým Počátkem května 1945 převzal správu nad me s dobrem i se zlem. Ani jedno nezíská moc
přišli s bratrem do Prahy a prakticky z ničeho spisovateli Franzem Kafkou, Felixem Welts- nala na dětství svého syna, jenž se později stal propagandistickým filmům –, jednak věděli táborem Červený kříž a 8. května jej jako po- bez nás,“ prohlašovala vždy dobře naladěná
vybudovali továrnu na váhy, která později pat- chem nebo zmíněným Maxem Brodem, kteří uznávaným violoncellistou a skladatelem. o tom, jaký bude osud těch lidí, co jim chysta- slední koncentrační tábor osvobodila sovětská Alice Herz-Sommerová. Skromná inspirativní
řila k největším na světě. Bratři Herzovi byli nejbližšími přáteli rodiny. Čas od času se Vše se zdálo jako pohádka s dobrým kon- jí,“ upřesnil ředitel Židovského muzea v Praze vojska. V té době zde přežívalo bezmála 20 tisíc žena, z níž vždy sršela vnitřní radost, vyrovna-
byli v té době pojem. u nich zastavil skladatel Gustav Mahler a jako cem, nebo spíš začátkem, jenže v předválečné Leo Pavlát. vězňů, mezi nimi i Alice Herz-Sommerová se sy- nost a nadhled. I přes těžký životní úděl zůsta-
Za vydělané peníze pořídil Friedrich dům doma v bytě Herzových byl i Franz Carl Weiskopf, době se o konci mluvilo ve zcela jiném smyslu. Kromě mnoha klavírních koncertů vystoupi- nem, kteří zde strávili téměř dva roky. Raphael la laskavým člověkem. V současném rozkolí-
nedaleko Strossmayerova náměstí, kde Alice vy- budoucí spisovatel a novinář, jehož sestra He- Zatímco Aliciny sestry s rodinami během la Alice také jako pěvkyně v terezínském nastu- byl jedním z pouhých 130 přeživších dětí. saném světě nám její příběh může v mnohém
růstala. Nacházel se na Bělského třídě, nynější len byla Alicinou nerozlučnou kamarádkou. okupace včas emigrovaly z Československa do dování Verdiho Requiem, které mělo více než ukázat cestu nebo alespoň nabídnout impulz
ulici Dukelských hrdinů 406/23, ale dnes ho Když se v srpnu 1914 po čtyřleté známosti Jeruzaléma, ona se s ohledem na nemocnou 15 repríz. Její tehdy šestiletý syn Raphael zpíval Nezdolná optimistka k zamyšlení. ○
zde již neuvidíte. Na jeho místě stojí činžovní Alicina starší sestra Irma provdala za Felixe matku rozhodla v Praze zůstat. roli Vrabčáka v dětské opeře Brundibár Hanse Po válce se Alice vrátila do Prahy, ale protože
funkcionalistický dvojdům s někdejšími garáže- Weltsche (až do emigrace v březnu 1939 žili na V době nacistické okupace bylo Alici šesta- Krásy. To představení sehráli snad padesátkrát. už nikdo z jejích blízkých nežil, a navíc se po
mi záchranné služby, jejž postavil stavitel Fran- Letné v ulici Sochařská 333/2), stali se součástí třicet let a život se jí rázem změnil. Ani do Le- Po posledním uvedení byly všechny děti odve- únorovém převratu 1948 moci ve státě chopili
tišek Voráček v letech 1939–1940 podle projektu rodiny i další přátelé-spisovatelé, kteří patřili tenských sadů, které začínaly kousek za domem zeny do Osvětimi, kde zahynuly. Přežila holčič- komunisté, rozhodla se v roce 1949 odstěho-
neznámého architekta (některé prameny k takzvanému Pražskému kruhu. Alice měla vel- Herzových, už nesměla. Židům vstup zakázán! ka, která zpívala kočičku, a Raphael. Raphael vat do Izraele, který se pro ni stal domovem
uvádějí, že šlo o Hilara Pacanovského). mi blízko k Weltschovi, jenž byl většinu života Na nábřeží – vstup zakázán! Do obchodů, jež později prohlásil, že ho matka v koncentračním na dlouhých 37 let. Učila zde na konzervatoři
jejím starším rádcem. Rodinu často navštěvoval lemovaly nedalekou Belcrediho třídu – vstup táboře zahrnovala takovou láskou, až podlehl a svou činností přispěla k zachování hudebního
Okouzlení hudbou i Franz Kafka. „Chodili jsme s ním do Stromov- zakázán! Nacisté její rodině sebrali veškerý ma- dojmu, že je v nebi, přestože byli v pekle. odkazu českožidovských skladatelů Viktora
Alice měla několik starších sourozenců, sama ky, kde mě a sestru posadil na lavičku, sám si jetek, Alici mimo jiné zakázali veřejně koncerto- „Na těch koncertech seděli staří lidé, zkrou- Ullmanna, Pavla Haase, Gideona Kleina a Hanse Bývalé vězně terezínského a lodžského ghetta z českých
pocházela z dvojčat, a tak si mezi nimi odmala sedl na velký kámen a vyprávěl nám pohádky,“ vat i vyučovat osoby nežidovského původu. šení a nemocní, a ta hudba byla pro ně stravou. Krásy. Znovu se tu setkala s Maxem Brodem, zemí a jejich přímé potomky sdružuje Terezínská
hledala své místo. Údajně pociťovala, že žije vzpomínala Alice po mnoha letech v Londýně, Hudba byla naším jídlem. Díky ní jsme zůstali jenž v té době žil v Tel Avivu. „Každou neděli iniciativa. Momentálně má přibližně 600 členů u nás
ve stínu pohlednější sestry-dvojčete Marianny, kdy za ní právě kvůli Kafkovi přijel redaktor Pianistka z Terezína naživu,“ vzpomínala na dobu strávenou v Tere- za námi jezdil do Jeruzaléma a vždycky chtěl, a asi 100 členů žijících v zahraničí. Dbá o to, aby byla
které doma neřekli jinak než Mizzi. Hledala týdeníku Reflex Milan Tesař. „Najednou se stal Do transportu nastoupila nakonec její dvaasedm- zíně pianistka. „Pokud jsme mohli hrát, nebylo abych mu zahrála. I když byl malý a měl hrb, důstojným způsobem uchována památka těch, kteří
zahynuli během šoa. Pro účely dokumentace a výzkumu
něco, čím by zaujala, a nakonec v sobě objevila dítětem, měl velké uhrančivé oči. Už nevím desátiletá matka Sofie a o rok později, to tak hrozné,“ říkala. stejně byl velmi šarmantní.“ historie terezínského ghetta a šoa v českých zemích
cit pro hudbu. přesně, o čem ty pohádky byly. Pamatuju si 5. července 1943, Alice s manželem a pětiletým Po jednom z koncertů v koncentračním tá- V roce 1986 se rozhodla přestěhovat za založila v roce 1993 Institut Terezínské iniciativy.
Hrát na klavír se začala učit v pěti letech jenom, že v nich vystupovala zvířata a že měly synem. (Tímto transportem bylo deportováno boře za ní přišel mladý nacistický voják a svěřil svým jediným synem a jeho rodinou do Velké Osudy lidí z Československa, kteří prošli holocaustem,
a brzy byla dobrou interpretkou. Její první dobrý konec.“ 604 lidí, z nichž nakonec přežilo pouze se jí, že pochází z hudební rodiny a hudbě rozu- Británie. Raphaelovou manželkou byla vynika- se v mnohém shodují. Celé rozvětvené rodiny byly
učitelkou klavíru byla o dvanáct let starší sestra 109 osob, zavražděno bylo 495.) Svou matku už mí. Řekl, že Beethoven v jejím podání vychází jící cellistka pocházející z Francie Geneviève nejprve okradeny, poté připraveny o veškerá práva,
Irma. „Často se u nás večer sešel i kvintet,“ Vstup zakázán! nikdy neviděla. V táboře se Alice stala členkou z jeho srdce a pomáhá mu na tom strašném Teulièresová, společně měli dva syny, Ariela poslány do Terezína, do vyhlazovacích táborů. Přeživší
vzpomínala Alice po letech. „Každý na něco V roce 1925 nastal v Alicině životě zlom, zemře- místního orchestru, který pořádal pro vězně místě přežívat. Slíbil jí, že nikdy nebude zařaze- a Davida. Ani v Londýně ale Alice naprosté byli zpravidla jen výjimkou. Zato po válce se jejich
hrál – já, maminka a o tři roky starší bratr Pavel la její přítelkyně Daisy. Dostala zápal plic a ne- hudební vystoupení. Těch odehrála spoluvěz- na do deportačních seznamů. Na ty se bohužel štěstí nenašla. V devadesáti letech prodělala životní příběhy rozcházely – někteří odešli, stejně
jako Alice Herz-Sommerová, do Izraele, jiní zůstali
jsme ovládali klavír, starší sestra hrála na hou- sehnali pro ni léky; bylo jí jednadvacet let. Pro ňům na sto padesát, posilovala jimi, jak doklá- dostal její manžel, jenž zahynul 28. března 1945 rakovinu prsu a 13. listopadu 2001 zemřel její v Československu. Část z nich ale vzápětí emigrovala
sle. Nejčastěji jsme hráli Schumanna. To byla křehkou Alici to byl šok, uzavřela se do sebe. dají svědectví, jejich vůli přežít. v koncentračním táboře Dachau. syn Raphael v pouhých čtyřiašedesáti letech před komunistickým režimem.