Page 29 - Praha 7 - Hobulet leden 2021

Archiv 29
29
Text – Stanislav J. Václavovic pracuje v Odboru kultury 1 Reklama na výrobky firmy Reissenzahn v němčině Hobulet leden 2021
a sportu na ÚMČ Praha 7. Zajímá se o sběratelství 2 S výrobky firmy Reissenzahn se setkáváme v Praze 7
a českou historii. Za zapůjčení rukopisu autor děkuje dodnes, na snímku poklop pražského vodovodu
panu Bohumilu Vaňáskovi. Foto – archiv autora
a Martina Tománka
u nás místo nevzhledný, krátkozraký mladík vepřů „yorkshire“. Zakládá si na Táborsku farmu zodpovědný účetní zapsat ani na konto, ani do
ubohého zanedbaného zevnějšku. Kessel. Ač byl a o všecko ostatní ztrácí zájem. (Ke své škodě: účetní knihy, dokud vy to nevložíte tamhle do té
obchodním příručím a neměl za groš kancelář- kdyby byl tehdy podle našich rad zrušil továrnu železné pokladny jakožto příjem. Račte to tam
ské prakse, zapůsobil tak na šéfa, že řekl: „No na hospodářské stroje a specializoval se jen na teď nejdříve složit.“ „Co že mám, kam že to mám
tak to s ním zkuste na měsíc, von je to ňákej slévárnu temperované (kujné) litiny, v čemž jsme dát?“ „No prosím, semhle do té železné pokladny
chudák!“ Nikdy jsme neměli tak nešikovného tu neměli konkurence, takže továrny Křižík, –“ „Vy jste se zbláznil, člověče! Jakpak to mám dát
praktikanta jako Kessla, bylo mi však nápadné, Ringhoffer i Kolben byly odkázány na nás, byl by do tý pokladny, když jsou to prasata! Vojáček mi
jak krátkozrace si prohlíží každý dopis i lístek, snad existoval po dnes. Stroje měly velikou kon- ten svůj dluh vyrovnal prasatama, a ty vám přece
než ho založí do registratury, až jsem se ho ze- kurenci, a velké podniky, když jsme jim dodací do tý pokladny cpát nebudu.“
U Reissenzahnů II. ptal, proč vše tak studuje. A z Kessla se vyklubal lhůtu odlitků stále prodlužovali, vybudovaly si cesta ke „štrejchnutí“ a na konci jsme se tomu oba
Teprve teď se věc řádně vysvětlila, našla se
slévárny samy.
grafolog, když podle písma prohlásil: „Tomuhle
Naše účetnictví bylo hodně pestré. Obchodní
člověku bych na úvěr nic nedal.“ K čemuž šéf po-
znamenal, aby si ty svoje hloupé rozumy nechal, knihy ze zrušených filiálek (ve Lvově, Budapešti zasmáli.
a zboží se polskému židovi poslalo, žid ohlásil aj.) se přivezly k nám a zde se ještě zužitkovaly. Józa Suchánek sepsal své vzpomínky na
vyrovnání a o všecko nás okradl. Tu i sám šéf Měl jsem proto jako saldokontista asi 8 misálů, továrníka Antonína Reissenzahna více než půl
řekl: „Vono na tom přeci něco je!“ a Kessel stoupl rozličné velikosti, tloušťky, provedení i původu. století po konci svého angažmá ve firmě. I po
v ceně. A že nás mladé úředníky přistihla paní Abych si ulehčil přehled, všechny stránky (folia) tak dlouhé době je z nich patrné, že velice rád
šéfová, jak jsme si dávali luštit povahy svých s vyrovnanými a uzavřenými konty jsem úhlo- vzpomínal nejen na práci v bubenské továrně,
dívek, přinesla Kesselovi také svůj rukopis. Co příčně modrou tužkou přeškrtl, tak aby se při pře- ale zejména na jejího majitele:
že soudí o její povaze. Kessel dlouho s posudkem hlídce, upomínání i uzávěrce věnovala pozornost
otálel, až konečně prachnešikovně prohlásil: jenom stránkám nepřetrženým. Vzpomínám tu na továrníka Reissenzahna nejen
1 „Milostpaní, nechtějte to na mně, já vám to ne- Jednoho dne zastaví se šéf u mě a nařizuje: s úsměvem, ale i s úctou. Byl to muž samorostlý,
můžu říct!“ Těžce dotčena odešla a Kessel dostal „Najděte mi konto Vojáček, Strašín!“ Maje konta ale hloubavý a podnikavý; kudy chodil, přemýš-
v hlavě, vytáhnu knihu XVI.m, rozevřu stranu
lel jen a jen o vynálezech a zdokonalení svých
výpověď.
Továrník Antonín Reissenzahn patřil do gene- V minulém čísle jsme se seznámili s osobností 262 a povídám: „Prosím, tady je.“ výrobků, jako první Čech zavedl parní hloubko-
race českých průmyslníků, kteří se vypracovali továrníka Antonína Reissenzahna, který na Na přelomu 19. a 20. století ale sláva Reissen- „Vemte modrej plavajz a štrejchněte to!“ „To vou orbu a městu Praze vybudoval první kropicí
zejména díky své píli a šikovnosti. Tehdy nešlo zahnovy továrny pomalu bledne. Výroba nejde, pane šéf.“ „Co by to nešlo!? Povídám, turbínové voznice. A dokázal dojít k samostat-
o manažery, jaké známe dnes – tito majitelé přelomu 19. a 20. století vlastnil továrnu na výrobu vozidel inspirovaných Křižíkovou návštěvou se vemte modrej plavajz a štrejchněte to a basta!“ nému podnikání za Rakouska, které naši českou
továren byli zároveň konstruktéři a inovátoři, hospodářských strojů v Bubnech. Unikátní exkurzi nesetkala s úspěchem, v oblasti výroby země- „Ale to já nesmím, to konto není přece vyrovná- podnikavost dovedlo rdousit. Ale co hlavního:
kteří dokonale znali své výrobky a zároveň dělských strojů se angažuje čím dál více firem, no!“ „Tak si ho vyrovnejte.“ „Na to bych musel dovedl žít, ale také nechat žít; žádnému z úřed-
sledovali nejnovější trendy ve svém oboru do továrny nám zprostředkovaly vzpomínky jeden velký konkurent, společnost Umrath, mít položku v pokladní knize.“ „No k sakru, vy níků ani dělníků nevedlo se špatně, sobotu jako
doma i v zahraničí. Mezi tyto pionýry českého tamějšího účetního Józy Suchánka, který v továrně sídlí doslova přes ulici. Sám Reissenzahn se jste dneska nějakej tvrdej: tak si tam tu polož- sobotu jedly se husy, ba nemalá řádka dělníků
průmyslu patřili například Emilové Škoda a Kol- navíc nadchl pro jiný obor. ku napište!“ Vidím, že na to musím jít od píky: si z úspor založila vlastní podniky a postavila
ben, Čeněk Daněk a další. V této souvislosti pracoval v letech 1897–1903. „Račte dovolit, pane šéf, ale to musí chtěj nechtěj domky a domy. Byl člověkem a čest jeho památ-
také nelze nevzpomenout karlínského vynález- A že se šéfovy parní vozy neujaly, vrhá se podni- projít předepsanou účetní cestou, tedy je-li ce, nechť na holešovickém hřbitůvku u výstavy
ce a podnikatele Františka Křižíka. Právě jednu kavě na úplně odlehlý obor, na pěstění nejlepších konto, jak vy tvrdíte, vyrovnáno, nesmím jako sladce odpočívá! ○
z jeho návštěv u Reissenzahna a její důsledky
popisuje Suchánek ve svých vzpomínkách:

Úžasná sensace: někdy v roce 1900 nebo 1901 A tak vstupuje k nám za 40 zl. měsíčně Karel na práci, tak zbytečně nelelkujte, ale jděte do fab-
přijel k nám na návštěvu továrník Křižík Pergler, který tu však dlouho nepobyl, věnovav riky a něco tam vokoukejte, abyste věděl, jak se co
z Karlína – na voze bez koní!!! Před továrnou se tu více politické činnosti než obchodování, dělá a z čeho se to dělá. Ať je z vás fachman!“
stál žlutý landauer (dvounápravový vůz/kočár proto tu i z dalšího pobytu u konkurenční firmy Jednou za mnou vešel do podkroví a spatřiv
pro čtyři osoby – pozn. autora) – bez oje a na Szalatnay a Kröschel nadobro ztroskotává, vrací tam zaprášené a zpřeházené fascikle, povídá:
předním vysokém sedadle bylo několik klik se do Ameriky a zde za první světové války skvěle „Kdybych tak někoho našel, kdo by to tu hodil do
a páček a na zemi byla řada akumulátorů. A ti, agituje mezi Čechy pro národní fond, přimyká pořádku, já bych za to rád zaplatil.“ Nabídl jsem
co ho zahlédli přijet, se dušovali, že to přijelo tu k Masarykovi a po osvobození vymáhá si se, s 2 lidmi jsem se s tím tejden hmoždil a ma-
samo – bez koní! Celá továrna se k tomu seběhla s nevšední energií místo velvyslance v Tokiu. zal, a registratura prokoukla. Šéf si ji prohlédl,
a divení a citování Sibyly i slepého mládence Tam však opět ztroskotává, je propuštěn z našich řekl: „Takhle se mi to líbí,“ a dodal: „Na prvního
nemělo konce. Žádný se k práci nevrátil, nýbrž služeb a stává se z něj „muž bez vlasti“. Přimyká dostanete o pětku (5 zlatých) víc – a už každýho
všichni chtěli vidět na vlastní oči, jestli to doo- se nakonec jako nepřítel Benešův k lize Stříbrného prvního.“
pravdy samo jede. A ozvaly se výkřiky údivu, a zapadá posléze v Americe jako meteor. Rakouské státní dráhy nám vyvlastnily poze-
když Křižík nasednuv, hnul páčkami a vozidlo mek ve Vysočanech za směšně nízkou cenu. Proto
se skutečně samo rozjelo. Celé procesí se za ním K osobnosti vzpomínaného Karla Perglera jsme na ně podali žalobu, spor se dlouho vlekl,
rozběhlo. (1882–1954) dodejme, že v roce 1929 byl zvolen stálo to moc a moc peněz, ale na konec dostávám
Tohle nasadilo našemu šéfovi brouka do hlavy, poslancem Národního shromáždění (obdoba telefonickou zprávu od našeho právního zástupce
pořídil si řadu anglických odborných listů, a že dnešní poslanecké sněmovny) a v roce 1931 do Dr. Fouska, že spor rozhodnut v náš prospěch
nám tehdy odešel korespondent, řekl šéf, aby byl zastupitelstva hlavního města Prahy. Tehdy a přisouzena nám částka 60.000 zlatých.
přijat někdo, kdo umí anglicky. A tak jednoho dne spolupracoval s pravicovým politikem Jiřím Oznamuji to šéfovi a gratuluji mu a dodávám:
přišel mladík čtyřhranného obličeje a s tvrdou Stříbrným, který se jako jeden z mužů 28. října „Máte z toho jistě radost, nechtěl byste také udělat
výslovností. Se představil šéfovi: „Já jsem Karel později velmi odklonil od „hradní“ politiky radost nám úředníkům?“ „Vy jste mazanej člověk,
Pergler.“ „Vy umíte anglicky?“ „Vždyť já jsem cho- a soustřeďoval kolem sebe odpůrce zejména ale abyste neřek’, že nemáte dobrého principála,
dil v Americe do školy! Tak mě vyzkoušejte!“ „No Benešovy politiky. Karel Pergler odešel v druhé od prvního máte každej o pětku víc, ať máte taky
já sám anglicky neumím, ale tuhle mám nějaký polovině třicátých let do USA, kde působil jako památku, jak jsme to nad K k. Österreichische
povídání o parních vozech, koukejte, tuhle, vidíte: univerzitní profesor. Staatsbahngesellschaft vyhráli!“ A vzpomínám,
steam – to je jako pára, tak tu máte a přeložte mi Továrníci, resp. majitelé velkých firem, jsou že v době, která vůbec neznala dovolenou, poskytl
to!“ A Pergler bezvadně překládá článek o vo- často líčeni jako vykořisťovatelé bez špetky mi ji na 7 dní k zájezdu do Českého ráje
zidlech poháněných parou. Šéf bedlivě naslou- lidskosti. To ale zřejmě nebyl Reissenzahnův a o 4. sletu v roce 1901 mě jako cvičence uvolnil
chá a po skončení povídá: „Jen esli je to všecko případ. na 4 dny s podmínkou, že se mu přijdu ukázat.
pravda, co jste povídal, esli jste si to jen nevycucal
z prstu!“ „To přece můžete nechat přezkoušet.“ A jak byl tento šéf lidsky uznalý. Dovedl mladému Suchánek ve svých vzpomínkách věnuje pro-
„No tak já vám věřím.“ úředníku připomenout: „Když nemáte někdy co stor i některým svým kolegům: Vyprosil si 2