Page 26 - rn3_10_rijen

Imaginárium — Republika Žižkov Žižkov, to je Žižkov viděný

vesnice!
dalekohledem

Bedřich se v srpnu vypravil na skautské
Připravil Karel Světlík
tábořiště u Sušice, kde měl vést tábor.
Před dojezdem mu jeho zánovní renault
začal „kuckat“. Auto bude nezbytné
k zásobování tábora. Vzpomněl si, jak
kamarád kdysi dojel se starým mercede­
sem pianem až do Indie, protože všude
po cestě to auto znali a byli schopni ho
v každé vesnici opravit. Představa jiho­
českých fachmanů, kteří si s na vesnici
hojně rozšířeným renaultem hravě pora­
dí, ho uklidnila.

Dílnu našel v nedaleké vesnici. Bylo tam
až podezřele čisto, bílé stěny, přístroje
naleštěné a všemu vévodil stůl s velkým Strávil jsem poslední dobou
monitorem. Opravář si četl v dokladech víc času v cizině než na
od auta: „Vy jste Pražák? Ti mi sem jez­
dí s vyfouknutými koly.“ „Žižkovák, kola Žižkově a také s cizinci než
v pořádku,“ opravil ho Bedřich. Mechanik se Žižkováky. Zjistil jsem, že
připojil auto na počítač s diagnostikou
a z křesla zpoza monitoru začal hřímat, z dálky se naše bohémská
že se lidé v autech nemají sami hrabat. republika jeví jinak.

„Nesvítí vám brzdová světla, máte v háji
spínač.“ „Kdepak, všechno svítí, sám
jsem spínač nedávno měnil,“ odvětil Není to většinou pohled pokřivený ani chybný. Je to prostě jen jiná per­
Bedřich. Opravář se přesvědčil na vlastní spektiva: jako když stejný objekt, místo abyste nad ním seděli sehnutí
oči, zamračeně zamumlal cosi o druhém s lupou nebo s mikroskopem, sledujete pro změnu chvíli zpovzdálí a da­
okruhu a šel zpět k monitoru. Bedřich Text Viktor Žižkov lekohledem. Až s odstupem si člověk uvědomí, kolik představ spojených
se připomenul se svým problémem, že s naší čtvrtí pochází z knížek, filmů, starých tradic nebo z dnes už spíš
auto kucká a netáhne. „To může být lam­ jen automaticky tradovaných stereotypů.
bda sonda, cívka, svíčky… Víte, to je tak
na týden, to se musí zkoušet za stude­ V jádru obrazu Žižkova, na kterém se obvykle shodnou přespolní ná­
na, při běžícím motoru a tak dál. Hlavně vštěvníci i domorodci, je představa, že je čtvrtí hospod a nočního života.
to pak musíte nastavovat, aby to sedělo Traduje se, že „na Žižkově je nejvíc hospod v Evropě“ nebo aspoň „ve
s diagnostikou. Přijeďte zítra a zkusíme střední Evropě“. Taky tu máme údajně „nejvíc barů na počet obyvatel“
to znovu.“ a „nejvíc hospod v jedné ulici“. Jaká ulice to má být, na tom už se větši­
nou ani domorodci neshodnou: snad je to Bořivojka nebo některá z ulic
I následujícího dne opraváře zajímal dolního Žižkova.
jen monitor a Bedřicha, který už chtěl
otevírat kapotu, odbyl rychlým gestem: Zahraniční návštěvníci mívají ale trochu jinou představu o tom, jak by
„Lambda už nesvítí.“ Bedřich se ptal, měla vypadat čtvrť oplývající nočním životem. Mnohokrát se mi už stalo,
zda dojede zpět na Žižkov. „Když jste že mě oslovili bezradní, dezorientovaní turisté, postávající uprostřed pus­
dojel sem, tak dojedete. A vrakovišť je té ulice a hledající pověstnou hospodskou čtvrť: „Pub quarter? Quartier
v okolí také hodně. Hlavně ať vám pak des bars?“, o které se dočetli v nějakém průvodci. A nevěřícně kroutili
porovnají diagnostiku.“ hlavami, když jsem jim sdělil, že jsou tu správně, že se tahle slavná čtvrť
rozprostírá všude kolem. Pochopil jsem, že si v podstatě představují to­
Když se po táboře Bedřich „dokuckal“ do též, co najdou v řadě jiných měst: jednu dlouhou ulici, kde bude vedle
autodílny na Jarově, zálibně si prohlížel sebe jeden bar vedle druhého a před nimi bude postávat spousta lidí.
zaprášené vavřínové věnce ze závodů Tak takhle jednoduché to v Republice Žižkov opravdu není.
veteránů a nasával vůni dílny. Žižkovský
opravář otevřel kapotu a poslouchal mo­ Dále tu máme husitské tradice. Na Vítkově stojí jak známo obrovská jez­
tor. „Moment,“ zkušeným pohybem hrábl decká socha Jana Žižky na místě slavné bitvy, třetí největší jezdecká so­
kamsi do útrob stroje, načež se mu cha na světě. Slavná bitva? Husité? Jistě, to všechno známe z českých
tvář zkřivila bolestí: „Dává ránu mrcha, školních učebnic a socialistických velkofilmů. Jenže o nějakých husitech
máme to.“ Závěr byl jednoduchý: mo­ a křižácích většina cizinců nikdy neslyšela. Když chci v cizině někomu,
torem se prošla kuna a okousala dráty, kdo někdy navštívil Prahu, vysvětlit, kde bydlím, jdu na to po mnoha ne­
které pak probíjely. Týž den Bedřich od­ úspěšných pokusech jednoduše: „Tam, jak je ta velká věž.“ Ano, z dálky
jížděl s opraveným vozem a měl radost, je Žižkov především „ta čtvrť pod věží“. A pro mě, když se vracím z dálky,
že jsou u nás lidé, kteří ještě rozumějí nejdřív taky. Při příjezdu, ať už autem, nebo letadlem, vyhlížím, kde se
svému řemeslu i bez diagnostiky, nablýs­ vynoří charakteristická špička věže, a je to právě ona, kterou v blikajícím
kaných dílen a velkých monitorů. městě rozeznávám vždy jako první.

— 26